Tento příběh je samozřejmě čistě smyšlený. Určitě se nestal v naší zemi. V zemi plné hodných a čestných lidí, tuplem ne v našem kraji...
Bylo nebylo jedno malé spokojené království. Holky tam rostou do krásy, buchty jsou tam dobrý a šatlavy jsou dávno přestavěný na galerie plné soch a obrazů, protože zločin se tu už dávno nestal. Taková je to milá země...
Ale nejsou všechny země stejné Za humny vypukla ošklivá válka. Jak už to v takovejch válkách bývá, ne každej se nechá s radostí zamordovat ve jménu dobra. Tuplem mámy mají takový divný puzení nenechat zamordovat svý děti a v ydají se na pochod. Spousta z nich došla až do našeho kraje...
No a teď chvilku vážněji...
Samozřejmě se tu strhla obrovská vlna solidarity. Řada z nás má na Ukrajině známé, kamarády, rodinné příslušníky, milenky, milence atd.... Peníze, jídlo, léky, potřebné věci. Každej přispěl čím mohl. Nenechali jsme stát mámy s dětma na mrazu, hladové a žíznivé. Nikdo nemusel nic nařizovat...
Ale byla by to špatná pohádka kdyby měla dobrý konec. V tom neexistujícím království a kraji se někdo rozhodl, že věci zadarmo nejsou úplně ideál když z nich není žádnej kšeft. Naštěstí tam stejně jako u nás znají nouzový stav. Nebylo třeba zkoordinovat ty kteří dělají zadarmo. Nebylo třeba nějakého výběrka, zda by jídlo pro potřebné dál nedotoval nějaký dobrák ze svého. Kdepak, šup hodíme to kamarádovi za plnou palbu. Určitě zcela nezištně...
Takové divné pořádky v té vzdálené krajině, která nemá s naší nic společného mají. A teď teprve je to správná pohádka jak má být.
Důležitý je nenechat se neřádama odradit. Ukrajina nás fakt potřebuje.
Haf, haf a packu na to. Pro blog IDNES Fík Maxipes
