Trocha fantazie k zítřejšímu výročí jistě nikoho nezabije....tedy alespoň doufám.Jak by to také mohlo vypadat, kdyby se 28.říjen nikdy nestal...
Po Velké válce to měla monarchie hodně nahnuté.Porážka na poli válečném, bída a silné tlaky národů ne sebeurčení.Když i za cenu násilného potlačení destrukčních tendencí začalo nad mocnářstvím (již federalizovaným) zase svítat... Přišla těžká krize a třicátá léta.Jednu chvíli to vypadalo, že se čerstvá federace sesype jako domeček z karet.Fašizující tendence v Rakousku samém, Balkánský kotel opět natlakovaný k prasknutí.V Čechách řeční Masaryk předčasně propuštěný z vězení a stále razí svou verzi Čechoslovakismu. Jeho umělému národu se podle něj rovnosti nedostává...
Ale pak se věci začnou obracet k lepšímu.Na východě skončila dlouhá a krvavá občanská válka druhou, rozhodnou intervencí mocností a porážkou bolševiků.Německá republika přežila jak pokusy rudých tak hnědých o uchvácení moci.A lidem se začalo dařit prostě lépe.Průmyslová výroba se znova začala dostávat do obrátek.Zemědělství těžící z nové mechanizace práce nezůstávalo pozadu.
A ruku v ruku v ruce se zlepšující se se situací v peněženkách občanů se začal zlepšovat i stav lidských práv ve státě.Stejně tak se postupem času začal měnit vztah občanů k rodině Habsburků.Drtivá většina práv již dávno přešla na parlament, ale jejich morální autorita a reprezentace na poli diplomatickém jim dávala status nezpochybnitelných autorit a strážců tradic toho nejlepšího z dávné i novější historie.
Narodil jsem se do Evropy bezpečné a moderní.Nezažil jsem studenou válku, válku na Balkáně.Moji rodiče nezažili ani jednu ze dvou okupací, ani druhý světový konflikt.Stejně tak jsem nezažil dělení Československa.Vůbec nic nevím o oslavách 28. října.Zdaleka ne všechno bylo bez chyb, ale mír trvá již dlouho a nevypadá to, že by jej cokoli ohrozilo.Cestou na pláže Jadranu nemusím opustit hranice vlasti.Za přírodou rádi cestujeme do Ruské federace.Krásná, rozlehlá a již po desítky let zcela demokratická země dávno dohnala svou zaostalost, ale její krajina si přesto zachovala jistý punc panenskosti.Není vůbec pochyb o tom, že žijeme zlatý věk.A že i nestabilitu zpoza Evropských hranic hravě a lidsky zvládneme...
No a tím pohádka končí.Případného čtenáře rýpala jen upozorním. Vím o tom, že tato varianta vývoje po zachování Rakousko-Uherska by byla nejméně pravděpodobná. Dříve, nebo později by se (nejspíš již pod tlakem krize třicátých let) rozpadlo. Balkánský kotel by jednou stejně explodoval......
Ale dneska si prostě chci představovat jen to dobré...
Díky a ahoj Filip.
