Sobotní nekorektní zamyšlení. Vstupte jen na vlastní nebezpečí... Za nic neručím a čas zmarněný četbou mého blogu vrátit neumím....
Ještě pro mýho dědu byla tohle naprostá norma. Měl koně nejvyhlášenější v okolí. Jak byl výměrou políček spíš domkař než sedlák, tak koně měl lepší než movitější pantátové kolem.
Jednou mýho tátu ( V tý době ještě malýhoho andílka) jeden z těch koňíků neposlech a začal se plašit. Až do smrti měl na čele klikatou jizvu od vrat ze dvora. Dřevěná fošna ho sestřelila a krev se valila, barvila bloďatý vlásky na rudo.
Dědova první starost ale nebyla ošetřit ho. Ne, mnohem víc ho zajímal už klidně stojící valach. Když zjistil, že je kůň v pořádku tak šel ... a tátu ošetřil ? Kdepak, ještě ho zhvízdal bičíkem kvůli tomu co se stalo.
Táta byl jako dítě poměrně čilej. Občas dostal i ve škole, nebo od pana faráře. Když přišel domů, dostal dvakrát tolik, protože si to přeci zasloužil.
Nechci dědu vykreslovat jako zvrhlýho násilníka. Měl i spoustu dobrejch vlastností. A tahle výchova dětí byl v tý době na vesnici spíš standart než vyjímka.
Tátu to poznamenalo natolik, že pokud bylo třeba někdy naplácat mě ( A že se jednalo o pohlazení proti výpraskům co dostával on) , měla to na starost chudák mamina. Přesto, že jsem nebyl na rozdíl od něj doma řezanej jak žito, vyrost ze mě kupodivu docela pracovitej a normální člověk.
Svět se za těch pár desítek let hodně změnil. Mění se čím dál rychleji. Proto se domnívám, že i z dnešních mladejch zase vyrostou normální "člověci" jako z nás. . I přes řadu strnule se tvářících, často mladých starců, kteří volají po výchově a vzdělávání jako za Husáka.
Gusta už je totiž dávno po smrti. Stejně tak minulost. Nikdy už se nevrátí. Ani vteřina. Natož pak desetiletí...
