V podstatě nejsou ani potřeba. Uvařím si doma, pivko sosnu na zahrádce a s kámošema poklábosím přes plot. Nebo ne?
To je přesně ten pocit, když se začtu do diskuzí pod články o tom, kolik jich v nejbližších měsících podnikání neustojí, protože covid 19.
Šup s nimi do továren, stejně jsou zbyteční. Na polích, nebo ve výkopu, tam to bude takovým vyžírkům slušet. Nemají vatu, love, chechtáky, nebude láska.
Málokdo už si uvědomuje, že nepadnou jen ti padouši majitelé, ale padne s nimi zároveň i velká část segmentu zaměstnaných . A už slyším Pepíka od pásu, nebo Jitku z kanclu... " U nás je práce dost, hlady nebudete.." Dlouho jsem přemýšlel, co na ten argument říct.
Asi takhle. Můj tatínek strávil pětatřicet let před smrtí na jednom fleku a byl spokojený. Já bych na jeho místě dávno skočil z okna, lehl si pod parní válec, nebo se nechal u veterináře utratit. Stereotyp mě zabíjí, bere mi chuť, devalvuje všechny hodnoty, které jako člověk mám. Takových lidí je gastronomie plná. Proto nepřestaneme nikdy bojovat, za možnost být šťastní. Kanceláře, ani továrny pro nás nejsou. Stejně tak jako pro ty kdož jsou tam ve svém živlu není náš obor.
Největším omylem zmíněných debat je fakt, že covid 19 spláchne jen špatné restauratéry., nebo zloděje. Trpce se musím usmát, jak to valná většina spravedlivě rozhořčených nandavá " těm Pražákům". Jasně, v širším centru jsou klasické pasti na turisty, ale je tam rovněž dost těch u kterých cena a výkon služby jsou naprosto v pořádku. Ti budou mít prostě jen smůlu, že jsou ve špatnou dobu na fakt blbým místě.
Ale nevzdáme to, budeme bojovat. Zrovna teď se chystá skutečně velkej projekt, který by mohl těm dobrým pomoci. Budu u toho, už se těším. Obor mi hodně dal, je na čase, něco mu vrátit..
Díky a ahoj Filip.
