Moje dnešní úvaha není exkurzí do slovníčku cizích slov. Ostatně do škatulek, které používáme ukládáme vlastně sebe samotné.
Představuji si je jako řadu malých rakviček , bez šlehačky pohřbívané někam do zakoutí duše, kde nám nebudou dnes a denně připomínat vlastní neschopnost komunikace a vnímání.
Má je každý, i já jsem si svých vlastních vědom. Nicméně již od chvíle kdy se střelba v Bratislavě stala spouštěčem další vlny diskuzí na téma vztahu sexuální majority a LBGT komunity, jsem smířen s tím, že jsem občas na genderšvindlíře pasován.
Poprosil bych ovšem kolemjdoucí a kolemčtoucí genderstrašpytly ( šup, ukládám si další škatulku a hrabu neoznačený rov) zamyslete se a pokuste odpovědět.
1) Jste si vědomi toho, že homosexualita ani jiné formy LBGT nejsou lepra a skutečně se nemůžete nakazit při pohledu na dva muže (ženy,...) držící se za ruce ? Nedejbože ani při pohledu na jejich polibek ? Lesbické porno dokonce patří dlouhodobě ke špičkám ve sledovanosti heterosexuálních mužů a představte si... Případy , že po jeho shlédnutí se samec cestou do práce vrhá na předkloněného souseda, který si zavazuje tkaničku nejsou vůbec zaznamenány...
2) Často narážím na argument , že naše zákony neumožňují manželství pro všechny , protože podporují model rodiny jedinců , kteří jsou navzájem schopni plodit děti. Ok, to má racionální základ. Nicméně při vstupu do manželství nemusíte prokazovat plodnost. Novomanželé mohou být oba být klidně ve starobním důchodu a pravděpodobnost , že tuto část manželského svazku naplní je nulová. Navíc nikdo nedokáže přesně vyčíslit ekonomický přínos pro společnost, který vzniká jen tím, že v ní fungují jedinci jakékoli sexuální orientace ve spokojeném rodinném zázemí. Skutečnost, že řada matek zůstává ve statusu samoživitelky , přičemž reálně žijí s biologickým otcem svých dětí mou víru v neměnnost manželství jako ekonomické instituce rovněž nahlodává. Je li v cestě k zrovnoprávnění lidských bytostí na lidské bytosti jen zákon, možná je načase jej změnit...
Psáno pro Blogosféru cz
