I muži mají své dny

Pokud jste se nechali zlákat notoricky známým reklamním sloganem, jsem ráda. Jak jsem jeho výklad pojala já, to si počtěte v mém po dlouhé odmlce dalším článku.

Co byste řekli, kdybyste dostali pozvání na velkou oslavu u příležitosti vysokého jubilea založení nejmenovaného spolku, sdružení, či jak to nejlépe nazvat?  Podotýkám čistě mužského spolku, kde pozvání pro jejich ženy či rodiny je zcela výjimečnou záležitostí a celá akce se koná kdesi, někde – v Čechách teplých a jižních…, kde jste doposud nikdy nezavítali, ale nějak tušíte, že je tam prostě krásně?

No, ano, byli byste zřejmě docela potěšeni. Stejně tak, jak jsem byla potěšena i já. I když za poslední dobu docela ucestovaná a bojující s únavou, přesto potěšena. Pravda, mělo mě už na počátku varovat vědomí, že celá akce je organizována pouze muži. Včetně programu pro dámy a řešení věcí s tím spjatých. Některých dalších detailů kolem cesty (jako je například nemalého „vstupného“ na oslavu, kde jste pozváni – kdyby se vám to zdálo divné, nepozastavujte se… je to u tohoto spolku zvykem, platit vstupné na oslavy) jsem byla svým přítelem ušetřena a ani jsem se na ně neptala. Zvykla jsem si moc neptat. Jediné, co jsem řešila vzhledem k doručenému itineráři programu celé akce bylo mé odění při večerní slavnosti. A jak, kde a do čeho se prakticky přeobléci, když program započíná již v brzkých odpoledních hodinách a je spíše turistického charakteru a naše ubytování je vzdálené několik kilometrů autem, takže je nemožné se převléci tam. Je přece pochopitelné, že téměř v třicetistupňovém horku nechcete celé odpoledne po městě plném japonských, čínských a jiných turistů špacírovat v lodičkách a ve večerních šatech. Pravda, mohli byste v turistech z východu podpořit jejich už tak dost vyvinutý paparazziho syndrom, ale o to jaksi nestojíte. Nicméně, přestože jsem řešila, žádných bližších instrukcí jsem se vlastně nedopátrála. Můj přítel se vážně snažil, ale byl ujištěn, že zbytečně řeší.

Takže se neřešilo… I tak jsem krátce po poledni vyrazili, dojeli na místo určení a vrhli se do víru prezentace a registrace účasti. Měli jsme na to zhruba hodinu, než započal mužský program přímo na místě a než jsme se my ženy vydaly na již zmiňovanou turistickou vycházku. Jednalo se v obojím případě na program trvající zhruba dvě hodiny. My ženy jsme to s přehledem zvládly. Nutno podotknout, že jsme měly opravdu skvělého, vzdělaného, a navíc zábavného průvodce, který nám o útrobách nejmenovaného zámku, jímž jsme byly provázeny, řekl i netušené. Není divu. Jak nám sám sdělil, provází pouze VIP hosty, na ostatní má personál.  Musím zmínit, že naše skupina budila v chodbách nemalou pozornost, neb čítala zhruba 85 žen různého věku, vzezření a charakteru. Obvykle jsou provázeny skupinky tak maximálně 20 lidí. Mezi námi bylo i pár cizinek. Ty bohužel mohly obdivovat jen silné herecké nadání průvodce, pokud na něj přes špalír nás všech vůbec dohlédly. Jinak se na ně jaksi nemyslelo. Tedy krom kolegyň, které dobrovolně překládaly, seč stačily. Průvodce měl naštěstí opravdu mužný hlas, takže my, jež jsme se držely u něj jsme měly to štěstí, že jsme i slyšely. Holky vzadu se zase mohly trochu více rozkoukat a meditovat. K nim se bohužel donesl už jen jemný tón se zbytky výkladu. Nějaké slovo možná zachytily. Těžko říct.

Procházka zámkem trvala přesně hodinu a tři čtvrtě. Byly jsme vyvedeny dlouhou chodbou do zahrad, milý průvodce se s námi rozloučil a vřele nám popřál hezkou zábavu. A tak ona zábava i započala… vskutku „hezky“. Počasí bylo hezké, prostředí bylo hezké, my jsme byly hezké… všechny, do jedné. Dokud jsme další dvě a půl hodiny neseděly před budovou, v níž ne a ne ukončit svůj program naši muži. Seděly jsem tam o vodě (kterou všímavě kdesi splašila jedna ze servírek) a asi 5 šálcích kávy pro ty šťastné, které si stihly je načepovat z termosky, která byla zjevně již téměř vyčerpána při registraci. Po chvilkovém dobývání jsme se dostaly i na toaletu. Venku bylo sotva pár míst k sezení, takže dam dramaticky ubývalo a ubývalo. Vydržely jen ty, které opravdu neměly kam jít. Buď přijely s muži na poslední chvíli autem anebo bydlely daleko. Ty otřelé a zkušenější asi tušily, a tak se vydaly do města, aby to čekání měly příjemnější.

Jak se blížil večer, do zahradního ticha se ozývalo kručení našich žaludků. Nicméně, pro nás zůstávající byl pokročilý čas výzvou k tomu, abychom se konečně hodily do gala. A převlékaly jsme se na toaletě. Prostorné toaletě se zrcadly. Klaplo to hladce, nýbrž minimálně v mém případě lodičky zůstaly v igelitovém pytlíku v šatně. Muži stále jednali, tudíž jsem odmítala trávit v nich coby jen minutu navíc.  Totéž jsem si dovolila udělat i se silonkami. Zůstaly v kufru. Faux pas ne faux pas. V tu chvíli to mě osobně bylo jedno. Šaty jsem ale měla nové a krásné. Ostudu neudělám.

Nakonec i muži konečně vylezli. Bez omluvy a s oznámením, že večerní program jsou nuceni přesunout až na 21:00 hod. Trochu jsme si ponadávali a prostor se okamžitě, až na abstinenci dohánějící kuřáky, vylidnil. Nás čtyřčlenný tým po převléknutí mužů do cassual oděvu okamžitě dezertoval a zamířil do nedaleké pekárny. Sedíc na zábradlí před pekárnou u docela rušné silnice jsme pak vydatně krmili své vyhládlé žaludky, poskakujícího vrabčáka a všudypřítomné mravence a řešili shakespearskou otázku. Vrátit se, či se nevrátit? Já v těch docela společenských vyhlížejících šatech. Inu bizardní obrázek. Raut měl být ale velkolepý, a dokonce nás čekal ultra drahý ohňostroj. A úhrada nemalého „vstupného“ nás k návratu přímo zavazovala.

Udělali jsme nakonec dobře, když jsem se rozhodli z toho něco mít. Zakotvili jsme u stolu s Plzeňáky, popíjeli jsme šampaňské, které jsme si doslova vyžádali od obsluhy a bavili se až do zahájení rautu o neuvěřitelných organizačních schopnostech mužů a o jídle. My naštěstí jemně zasyceni, ale všichni tolik prozřetelní nebyli. Nakonec se s malým zpožděním otevřel i raut. Oficiálně pozvaní jsme na něj moc nebyli, spíš jsme se na něj všichni vrhli, jakmile byly dveře sálu personálem pootevřeny. Do hodiny nebylo co jíst. Nám u čtvrté lahve šampaňského, kterou jsme si do zásoby ukořistili, to už ani tak nevadilo. Ohňostroj nakonec také bouchal a nutno dodat, že zbývající hrstce dam se kdosi z organizátorů v pozdních hodinách i omluvil. 

A tak se dá říct, že to bylo v mnoha směrech velkolepé. My dámy doufáme, že i velkolepé ponaučení, jak s námi příště nezacházet. Tedy pokud alespoň o naši přítomnost na čemkoliv dalším podobného charakteru, milí pánové, stojíte. A možná malou radu pro příště – co tak se poohlédnou po nějaké šikovné organizátorce v sukních?