Vláda dneska protlačila a prezident podepsal zmírnění sankcí za jízdu pod vlivem alkoholu – nově se nebudou u hladin do 0,3 promile zapisovat trestné body. Je to vítězství rozumu? Jak se to vezme.
V Evropě jsou v této rovině praktikovány dva zcela různé přístupy – absolutní zákaz alkoholu za volantem a na druhé straně tolerance alkoholu do jisté hladiny, zpravidla 0,5 promile alkoholu v krvi. Osobně je mi bližší ten liberálnější model a povím Vám proč.
První model – nulová tolerance – trestá alkohol u řidiče poměrně tvrdě od jakékoliv hranice a rozdíl mezi trestem za „jedno pivo“ a opilým pod obraz je minimální. V zemích, kde se alkohol za volantem netoleruje, se víceméně nerozlišuje nejen stupeň opilosti hříšníka, ale nezkoumá se ani vliv alkoholu na schopnosti řidiče (přestože je to tak řečeno v zákoně – nesmí se jezdit pod vlivem alkoholu). Zákon předpokládá, že vliv má na řidiče jakákoliv hladina alkoholu v krvi.
V zemích, kde alkohol za volantem v nějaké míře tolerují, naopak přistupují k hříšníkům rozdílně - podle hladiny, kterou si ten který řidič přivodil. Lehké překročení dovolené hranice znamená pokutu, větší překročení velkou pokutu a krátkodobou ztrátu řidičského průkazu a pokud se opravdu zmažete a sednete si za volant, dostanete flastr jako blázen, přijdete cca na rok o řidičák a ještě si půjdete sednout na nějakou dobu do lochu. Zákon zde naopak předpokládá, že přítomnost alkoholu v tolerované hranici - 0,5 promile (2 piva) nebo 0,8 promile (3 piva) – nemá na řidičovy schopnosti výraznější vliv. Pokud však s dovoleným alkoholem způsobíte dopravní nehodu, je to přitěžující okolnost.
Tolerance jisté hladiny alkoholu za volantem má ještě jedu rovinu a to je obecná úcta a respekt lidí k zákonům a právu. Šikanování lidí a zbytečně (preventivně) tvrdé normy totiž vychovávají občany k tomu, že si práva neváží a zákony buď obchází nebo je rovnou nerespektují. Tolerance jisté hladiny alkoholu za volantem tedy není jen o pití nebo nepití. Je to o chování a přístupu státu k občanovi.
Norma postihující pouze skutečně nebezpečné chování - a ještě rozlišující míru nebezpečí, tedy počet desetinek promile – vychovává řidiče a nechává mu maximální míru osobní svobody. Přenesení kontroly na stranu občana totiž nutí lidi k osobní zodpovědnosti. Když se podíváte na přiloženou mapku, je zjevné, že liberální přístup k problému mají ve vyspělé Evropě, zatímco nulová tolerance je praktikována v guberniích postkomunistického bloku. Kde myslíte, že to funguje lépe?
Tolerance jisté hladiny alkoholu za volantem tedy není jen o pití nebo nepití. Je to o chování státu k občanovi. Musíme se rozhodnout, zda chceme, aby se k nám stát choval paternalisticky, vodil nás za ručičku, nutil chodit spát po večerníčku, nařídil nám, co je správné a dovolené, a všechno nám zařídil a strčil pod nos. A nebo stát, který důsledně postihuje pouze chování, které je skutečně nebezpečné a ohrožuje někoho dalšího? Pokud chceme, aby u nás fungovaly věci jako „na západě“, tak také musíme mít odvahu dát lidem volnost a svobodu volby.
Co se týče diferenciace trestu, existují různé modely a přístupy. Osobně se mi líbí praxe v Belgii nebo Dánsku (viz tabulka). Rychlý nárůst výše pokuty se zvyšující se hladinou alkoholu nad tolerovanou mez, spolu s krátkodobým vězením, je myslím dobré řešení. Ona taková šatlava na 15 dní člověka přivede k rozumu.
PŘÍSTUPY K ALKOHOLU ZA VOLANTEM V EVROPĚ A ZPŮSOBY PENALIZACE
BULHARSKO:
ČESKO:
DÁNSKO:
ESTONSKO:
FINSKO:
FRANCIE:
CHORVATSKO:
IRSKO:
ISLAND:
ITÁLIE:
LITVA:
LOTYŠSKO:
LUCEMBURSKO:
MAĎARSKO:
MAKEDONIE:
NIZOZEMÍ:
NORSKO:
PORTUGALSKO:
RAKOUSKO:
RUMUNSKO:
RUSKO:
ŘECKO:
SLOVENSKO:
SLOVINSKO:
SRBSKO:
ŠPANĚLSKO:
ŠVÉDSKO:
ŠVÝCARSKO:
UKRAJINA:
Zdroj: Generali
Samozřejmě čekám, že mi zde bude spílat spousta lidí do hazardérů a nezodpovědných liberálů. Argumenty proti povolení nějaké hladiny alkoholu za volantem jsou dva.
1) Pokud dovolíme 0,5 promile, všichni lidi budou jezdit ožralý jak dobytek
Toto je v zásadě nesmysl. Nezodpovědní lidé jezdí hrubě opilí už dnes, zákony jsou však nastavené tak, že takový člověk necítí nebezpečí trestu (např. vězení není v těchto případech povinné, zpravidla dostane provinilec podmínku). Zákony naopak zbytečně postihují řadu lidí, kteří nepředstavují pro silniční provoz žádnou hrozbu. Jsem přesvědčený, že ve velmi krátké době by se situace uklidnila a většina běžné populace by se touto normou naučila žít. Policie by se pak mohla efektivně zaměřit na ten zbytek.
2) Nebezpečnost alkoholu prokazují policejní statistiky
Policejní „statistika“ je disciplína sama o sobě. V podstatě jde o velmi zkreslenou realitu, jednak díky špatné metodice sběru, jednak záměrně – se zmanipulovanou statistikou se lépe vykazují úspěchy a výsledky práce policie. V praxi policie nezaznamenává u nehod do statistik skutečnou příčinu nehody (ani ji často nevyšetřuje), pouze zaznamená přítomnost dokázaných přestupků řidiče (tedy přítomnost alkoholu v dechu ano/ne, bez záznamu naměřené hladiny). Při nehodách i běžných kontrolách policie nezkoumá, zda je řidič skutečně pod vlivem nebo jen s přítomností alkoholu v dechu (to Dánsko!) – toto policejní statistiky vůbec neobsahují. Nezkoumá se rovněž, do jaké míry jsou řidičovy schopnosti (motorika, postřeh, reakce) ovlivněny naměřeným alkoholem. Cviky, které vám nařídí jakákoliv hlídka v USA jsou myslím dosti průkazné.
Více o tématu naleznete také zde.
