S nastávajícími prázdninami byla v médiích prezentována nová vlna policejních razií v hospodách a restauracích. Policisté zde pátrají po podnapilých mladistvých. Podávání alkoholu nezletilým je totiž u nás nezákonné. Na první pohled tato aktivita policie vypadá jako bohulibá akce, nikdo přeci nechce, aby se děti opíjely. Nicméně forma, s jakou to naše policie provádí, má pro mě nádech praktik policie na východ od Minsku. Totalitu mají naši policejní důstojníci zažranou hluboko v hlavě.
Vraťe se ale k problému dětského pití alkoholu. Mají se děti opíjet? Určitě ne. Ale jistě se shodneme, že existuje rozdíl mezi opíjením a běžnou konzumací alkoholu, napít se prostě není opít se.
Okamžik prvního kontaktu dětí s alkoholem je hluboko v jejich dětství. V některých rodinách se pije s mírou, v některých přes míru (schválně se zde nebudu zabývat problematikou dětství s alkoholikem, to je jiný příběh). Ale každé dítě ví, že k návštěvě, relaxaci nebo oslavě dospělých alkohol patří. Dítě ví, co alkohol s rodiči a jinými dospělými dělá, vidí, co pijí a jak moc pijí.
První osobní zkušenosti dítěte s alkoholem přicházejí téměř vždy před dovršením osmnáctého roku. Kdo z nás vydržel nepít až do plnoletosti? Naopak alkohol patří ke všem teenagerovkým oslavám, prázdninovým vodám, zábavám a jiným kratochvilkám. Nikdy nezapomenu na krásné hrabalovské večery v hospodách při sjíždění řek na konci osmdesátých let. Osobně zažitá atmosféra z filmu Slavnosti sněženek.
Dětí je moc a příležitostí ještě více. Policie naštěstí nemůže být všude a její aktivity jsou tedy směšné, nesmyslné a trapné. Pochytat všechny prodavače a hospodské, které teenagerům prodají flašku, prostě naštěstí nejde. Osobně si dokonce myslím, že první kontakty dospívajícího s alkoholem jsou zásadní a velmi důležité.
Důležitěší, než že děti pijí, je totiž to, jak a co pijí. Většina čtenářů se mnou asi bude souhlasit, že jedno, dvě tři piva, případně pár skleniček vína žádného dospívajícícho neohrozí. Naopak. Člověk by si v mládí měl osahat, jak na alkohol reaguje, co to s ním dělá a jaká dávka je už přes míru. Klidně si zažít i svou první kocovinu.
Dítě by mělo začít pít už v rodině, podávání vína nebo piva při nedělním obědě, při oslavě nebo návštěvě má svůj hluboký smysl. Alkohol totiž přestane být tabu. Dítě se připraví na dobu, kdy začne vyjíždět na akce mimo rodinu samo a bude bez kontroly. Moje zkušenost je, že děti z rodin s přísnou výchovou se na chmelu, lyžařském výcviku nebo mejdanu vždycky ožraly do mrtva. Zatímco děti z liberálněších rodin si prostě daly pár skleniček a v pohodě šly spát. Pít s mírou se člověk musí naučit.
V civilizovaných státech není podávané alkoholu dospívajícím trestné, je jen mírně omezené. Například ve Francii nesmí dospívající dostat v restauraci destiláty, víno a pivo normálně dostane. Hádal bych, že problémy s alkoholem zde má o hodně méně lidí. Problém totiž není alkohol jako takový, problém je v hlavě konzumenta, je to o kultuře pití a také o tom, jaké problémy, nálady a pocity si člověk nosí v hlavě.
Proto si myslím, že by se měl postoj společnosti k pití mladistvých změnit. Pít by se měly děti učit už doma, aby následně při příležitostech mimo kontrolu rodičů nekončily v deliriu. Naučme děti pít, dovolme jim dospívat. To je totiž plynulý proces, dospělým se člověk nestane rázem dovršením osmnáctého roku.
PS: A k těm policejním kontrolám - řekněte prostě svým dětem, aby do policiejních trubiček nedýchaly. Ať si ta partička totalitních šmíráků najde rozumnější práci.
Související články:
Tolerance 0,5 promile za volantem je prospěšná a bezpečná
Drogová prohibice nemá smysl, legalizujme vše
