Každý den se dočítám v novinách zprávy o lidech, kteří z nějakého důvodu shromaždují doma odpadky, psy, kočky nebo jinak dlouhodobě ztrpčují život své rodině nebo lidem ze sousedství a blízkého okolí. Ve většině případů jde o psychicky nemocné spoluobčany, kteří ovšem na svou existenci nahlížejí z úplně jiné perspektivy než jjich okolí. Šance, že by vyhledali odbornou psychiatrickou nebo psychologickou pomoc, je tak víceméně nulová.
Většinou se jedná o podívínské sběrače, kteří doma nebo v okolí svých domků shromažďují cokoliv - od odpadků nalezených v popelnicích, přes různý stavební materiál až po desítky nahromážděných živých tvorů - koček nebo psů. Problém se ale netýká jen lidí postižených chorobným shromažďováním věcí , ale i dalších typů onemocnění, jako jsou různé neurózy a psychózy (fobie, úzkosti, ocp atd.), schizofrenie a u lidí, u nichž se rozvíjí porucha týkající se jejich agresivity a sexuality (ochrana před devianty a agresory). Často do této skupiny patří i lidé žijící pod nadvládou alkoholu a drog, protože těmito berličkami řeší své í psychické potíže.
Z denního tisku - pro ilustraci naléhavosti problému:
Na dvorku hromadila plasty, úředníci ji chtěli zbavit způsobilosti
Chovatelka bydlí se šedesáti psy v bývalém vepříně, bez vody a elektřiny
Žena se sama stará o sedmdesát psů. Někteří ale mají pochyby, jestli dobře
Hasiči ve Slaném našli v hořícím bytě plném odpadků mrtvou ženu
Podivíni z Veselí shromažďují odpadky. Jeden je agresivní, druhý na sedativech
Žena má zahradu plnou odpadků. Je to stavební materiál, hájí se
Starosta hostil nepořádníka, kterému mezitím uklízeli odpadky ze zahrady
Česká psychiatrie v současné době, po desetiletích zneužívání totalitním systémem, zapustila kořeny v druhém extrému - je to věc pouze každého jednotlivce, jestli vyhledá pomoc odborníka či ne. Okolí nemocného nemá při složitém soužití s takovým člověkem v podstatě žádnou moc jej dostat alespoň na prvotní diagnostické vyšetření. Přitom je dobře známá věc, že soužití s psychicky nemocným vážně narušuje chování a psychickou pohodu i původně zdravých ldí. Počínající psychická porucha jednoho člena rodiny může znamenat neštěstí pro celou rodinu - od rozložených sociálních vztahů po ekonomický krach a rozvrat rodiny.
Myslím si, že společnost a rodina by měla mít šanci se bránit proti nebezpečí od nemocných lidí. Nejde jen o komplikované soužití a komunikaci s psychicky nemocnými, ale i o to, že okolí je často ze strany nemocného vystaveno přímému ohrožení - počínaje nebezpečím požáru zanesených obydlí, přes hygienické problémy až po agresivní a útočné jednání některých nemocných.
Řešením by například mohla být možnost, aby příbuzní člověka nebo obecní samospráva obce, kde dotyčný/á žije, mohli navrhnout soudu, aby nařídil psychiatrické vyšetření s tím, že za určitch podmínek by podle výsledků vyšetření mohl být takový člověk přímo zbaven osobnostních práv a v krajním případě i umístěn do ústavní péče.Důležitým bodem by myslím byl i zákaz "chorobným chovatelům" v pokračování chovu jakýchkoliv zvířat.
Nicméně důležitým momentem je myslím právě ono soudně nařízené vyšetření. Hodně z nemocných by myslím slyšelo na verdikt autority a na návrh léčby ze strany lékaře.
Jedna věc je právo člověka na nezávislost a osobní svobody, na druhé straně ale přeci není možné, aby jedni dlouhodobě ztrpčovali svým excentrickým a nebezpečným chováním život druhým. Společnost by se měla umět nebezpečím bránit, při zachování důstojnosti člověka a jeho práva na jeho individuální hodnoty a životní styl. Ale odsud až posud.
Možná by takové opatření pomohlo občas předejít i takovým tragédiím, jako bylo to v Norsku nebo vloni v Devínske Nové vsi na Slovensku.
