Ani nevím vlastně kdy to začalo,snad před dvěma léty.Možná ze zvědavosti či jen tak z rozmaru,někdy na začátku této internetové cesty.Díky výměně dvou telefonních čísel se slovy: POKUD TI NA MNE NEZÁLEŽÍ,TAK TO ČÍSLO SMAŽ !!! od té doby,zdá se mi,že životy mnoha lidí se poněkud pozměnily.Životy,mysl a styl uvažování a také snad i pohledy na věci,ke kterým se stavěli po svém jen do chvíle,kdy jejich vlastní nevědomí či jiný přístup zase,prostě posunul je jinam,však každého zvláště v jiném čase a pak zase si jakoby svou cestou jdou dal a ačkoliv se něco nezměnilo,něco se změnilo.Vždycky se něco mění,každý den,možná minutu...leč život buďto naplnil se anebo zpomalil se.Přesto kdekdo dnes ve své volné chvíli tak jak mu to jeho vlastní možnosti dovolí v rámco všemožné techniky sem tam koukne,leč pojednou vše jakoby se zdálo živé,emotivní.kdysi jiné věci braly chladně,vlažně,prostě jenom tak,dnes někdo nad slovy mýmy bloumá slovo které nedělalo kdysi s nikým nic s ním pojednou cloumá,někdy si o něm žena řekne v duchu,ve svém vlastním tichu:slušně Ty jsi ale ňouma...občas lahodí to sluchu,jindy vyplní to intimní samotu,kdy člověk má pocit,že alespoň není sám...ale neví že tímto spojení jsme v duchu,možná reálně,možná platonicky...kdo ví co zatím vězí,že by láska? Ptám se..vnitřní?...ale pravda že někdy kdysi dávno,než se někteří po cestě klikaté vrhli do prudu události,snad zvědaví na to,jaké že a co je to vlastně to LIDSKÉ ŠTĚSTÍ...to opravdové kde se skrývá...,že to prostě kdysi začalo a pravda..bylo toho nemálo.Však jen jeden slovy střílí a ostatním pak souvislosti chybí..je to jeho chyba snad..že i on do řeky spad? kdy se ho někdo zeptá:Ty vole mohl bys mi už konečně laskavě říct,co to byl za nápad? Jaký? optal bych se...Můj ne,Já nechtěl štěstí,tos chtěla Ty. No jo,ale co Ty bys to byl za chlapa,kdybys pro ženskou něco neudělal. A hele,umíš Ty vůbec odpouštět? No umím.Proč ptáš se? Jen tak. A jakýže to máš pohled na nevěru? Ani se neptej i když ono to záleží na různých faktorech. Pravdou je,že každý se během života k nevěře stavíme svým vlastním způsobem... ale kdo ví,co to vlastně pořád je za vztah. Telefón mlčí a když...když už se chlap konečně snaží udělat všechny ty věci,které zná a ví o nich,že se mají udělat proto,aby svedl ženu.příjde po delší době odpověď typu: jdi do háje s... jdi do prdele a podobně...pravda je,že nikdo nestojí a věci se mohou měnit i v dáli..a tak si říkám snad jednou to psala žena jindy možná chlap... nasral jsem se někdy někde uprostřed té cesty..a prostě co,serou na mne,proč bych Já na ně také ne a šel si za svým vlastním štěstím...
Psáno 17.5.2008 20:00 na www.blog.czChci zde psát o všem,především o cestě za štěstím,o lásce a vztazích,o bohatství a úspěchu,o chudobě,o zdraví a nemocech,o radostech všedních dnů neskonalém lidském utrpení,o životě a smrti,o štěstí a o smůle,o marnostech a radostech,o kartách,věštění budoucností a osudech,o vnitřní intuici a pomatení smyslů,o normálním rozumu a bláznovstvi až šílenosti a o nekonečné samotě a nesamotě,o vesmírné síle,která je neskutečnou součástí lidských životů.Chci zde psát o síle myšlenek a o tom,že svýmy myšlenkami si lidé vytváří své vlastní osudy a o tom,že cokoliv se jim přihodí v životě si svým způsobem přivolali a vytvořili sami ať je to štěstí anebo neštěstí.Chci zde psát o zákonech vesmírů,o pozitivní i negativní energii,o tom že co člověk vyšle do vesmírů tak mu to vesmír vrátí.Věřím,že tím některým lidem pomohu najít opět sílu jít svou cestou a některé ostatní nevěřící Tomáše přesvědčím.Chci zde psát o tom,že vše co se člověku uděje a stane není náhodou,že vše má svůj smysl a že nic není jenom tak.Chci zde ptát o srdci,nekonečné lásce a věrnosti,upřímnostech i neupřímnostech a v neposlední řadě i o pravdě a lžích.Chci zde psát o lidech,o všech lidech,které jsem za celý svůj dosavadní život potkal i nepotkal,o lidech,které budu potkávat i nadále,kteří se v mém životě objeví třeba jenom na chvíli a také o těch,o kterých vím,že zůstanou v mém životě na pořád.Chci zde psát o lidech,které bych si ve svém životě přál potkat,o lidech neznámých i známých,o lidech mně blízkých a nejbližších a o lidech mně vzdálených.Chci je nejenom vidět,ale chci si s nimi promluvit a poděkovat jím za to,že jen prostě jsou a že jsou takoví jací jsou a že dělají to co dělají.Chci jím poděkovat za to,že jsou pro mne cestou za štěstím.Nechci je vyhledávat,protože vím,kde jsou anebo jak je najít,i když někdy je to velice těžké a také vím,že mají spoustu práce a velice málo času neboť rovněž mají své štěstí.Chci jen,aby věděli že pro mne jsou velice důležití a že je za to jací jsou a co udělali a dělají velice a srdečně miluji,ale především jim chci poděkovat za to,že jsou mým klíčem na cestě za štěstím.Stačí mi jenom na malý okamžik,na kratičký čas být s nimi a říct jim to.Chci se rovněž omluvit všem autorům či interpétům,kteří jistě svá díla v mých slovech poznají a pevně věřím,že to zcela pochopí,neboť jenom oni samí ví jak je to s inspirací a sílou.Později zde všechny tyto lidi,kteří mne něčím oslovili vyjádřím můj srdečný dík s přáním,že bych se s nimi někdy ještě v tomto životě rád alespoň jednou setkal a osobně jim poděkoval za to,že jsou.Možná,že se snimi ani nesetkám,ale jenom chci aby tímto věděli,že bych se chtěl s nimi setkat,ale ne jenom tak pro nic za nic,že bych jim chtěl do očí říct: Děkuji Ti,že jsi a děláš co děláš a mám Tě za to velice rád.Chci zde také psát o nebi na zemí,o pekle a ráji,o chodcích nad zemí,o tom,že zázraky se nedějí pouze v pohádkách,o nesplněných i splněných snech a přáních,o můzách,vílách,čarodějích,andělích i ďáblech,kteří se ukrývají v lidských tělech,o věcech každodenních a zcela obyčejných,které se dějí lidem běžného typu a také o věcech neviditelných,které se dějí pouze za bránou všedního vidění,chci zde psát o světě kouzel a o všech věcech jim podobných.Chci zde psát o lidské duši,neboť vím,že jedině tam se skrývá nekonečné bohatství a že jedině tam se odehrávaji ty neskutečné pohádky.neboť vím,že cesta ke štěstí vede pouze a jen skrze lidskou duši..Neboť vím,že nejenom Já věřím,že pokud člověk opravdu chce,tak jeho sny,přání a skryté touhy se plní.Chce to jen oprostit se od tíže pozemské věřit svým snům a nečekat a jít si za svýmy sny,otevřít své oči dokořán,zbavit se všech tísní a vykročit za štěstím.Chci zde rovněž psát také o románech pro ženy,o tom po čem ženy touží a o čem muži sní.Chci zde psát o hudbě,která je velkou součastí mého života a mé duše.Chci zde vkládat rovněž příspěvky,které velice silně souviseji se vším,co se mne týká..a tuším,že už nejenom mne.Chci zde vkládat texty písní jež mne dovedly tam kde jsem teď a rovněž texty,mé vlastní texty,které postupem vznikaly v souvislosti s mým životem na základě mých citů a pocitů,na základě mého vnímání,věřím pevně,že ten kdo chce,tak pochopí.Možná některé věci se budou opakovat,ale v jistých detailech budou pozměněny,neboť pokaždé budou uváděny na základě momentálních pocitů.Chci zde uvádět věci,které mne svým způsobem ovlivnily a opomenout věci známé i neznámé,aby se vryly do podvědomí co nejvíce lidem a nikdy nezůstaly zapomenuty,neboť věřím,že tímto se z neznámých lidí stanou známější a z někteří známí lidé budou ještě známější.Chci zde psát také o sobě a o tom kdo a jaký jsem,co se kolem mně děje,o mém životě,o mých pocitech a citech,o mém dosavadním životě,o mém snu,o mé touze,o mé lásce,o Scandall a o věcech dalších i nedalších,které se udějí či neudějí....prostě o mé cestě za štěstím.Říká se,že štěstí je pouze muška jenom zlatá,která se na chvíli zatřepetá a hned mizí zase někam dál,dlouhou chvíli jsem tomu i Já věřil,jenomže najednou mé štěstí dostalo konkrétní podobu a představu o tom co jsem vždycky si z hloubi duše přál.Avšak se opravdu chová jako štěstí,na chvíli se zatřepotá a hned je zase pryč.........jaká však bude cesta to vůbec netuším....Chci zde psát zároveň o všem dalším i nedalším.Chci zde psát o můze,která mne provází celým mým životem......která nade mnou v noci drží stráž,která mne ponechá napospas,když to zrovna nechci anebo nečekám,která ví,že když scházím z cesty tak mi svým vílím hlasem pošeptá...Jsem s TebouKterá vždy v noci příjde a k ránu se ztrácí,jako z hrnce pára anebo tažní ptáci.O můze,která za mnou příchází a dodává mi síly,o můze se sílou magickou,co mají v sobě jenom víly,za kterou jde pouze jenom ten,kdo ji slyší a nečekáa nebojí se jít přesto,že ví,že cesta bude těžká a daleká,ale také ví,že ne nekonečná.Chci to psát pro Vás milí lidičkové,neboť vím,že spousta z Vás se v tom najde a uvidí a pro další z vás to bude ponaučení anebo další inspirace a naděje a také vím,že spousta lidí tohle nemusí chápat,ale nevadí mi to...koneckonců je to každého věc...Píšu to pro Vás mí milí nejbližší,protože jste u mně zaregistrovali najednou zcela převrátné změny a věřte mi,pokud máte zájem vědět co se se mnou děje,tak prosím čtěte,neboť tím ušetříme sobě spoustu času nějakým dlouhým a zbytečným diskusím,když mezitím,se může stát miliarda různých věcí.Děkuji vám za pochopení a věřte dělám to proto,že mi na Vás záleží a mám vás hodně rád.....stejně Vás miluji všechny.Chci to psát miláAdrinko,máScandall, především pro Tebe,neboť každým dnem čím dál více vím,že ty jsi ta Scandall,kterou miluji,po které jsem tak hodně dlouho snil,po které jsem tak hodně dlouho toužil a která jsi mi dala své telefonní číslo s tím,že jenom tak někomu jej nedáš,která když jsem Ti zavolal tak jsi řekla,že chceš žít ve štěstí,která mi sem tam píšeš,že se Ti stýská a že se už těšíš až budeme spolu...,která když je mi nejhůř tak mne nechává jenom tak,která když chci slyšet Tvůj andělský hlas a zavolám,tak nechá telefon tak,která když ji napíšu obyčejnou zprávu,tak vím že neodpovíš a promluvíš pouze když k Tobě promluvím,pouze tichým,jemným a něžným zpěvem víl a Tvá slova mi jako rajská hudba zní a mou duši jemně a něžně hladí jako chmýří z křídel andělských.Chci to psát pro krásnou a jemnou něžnou vílu,pro kterou dal bych cokolivza její stín nad mou peřinou,za její zvonečkový smích nad mým trápenímza její hloupé... Ale,nepřeháněj.Chci to psát především pro TebeScandall,neboť tam někde v hloubi svého nitra pevně věřím,že jednou Ti tím snad přinesu to štěstí,které TY chceš.Píšu to především proTebe Scandall,protože i když o tom vůbec nevíš a věřím,že bys to ani nepřipustila,tak Tě neskutečně miluji celou svou duši přesně takovou jaká jsi i když si asi právě teď myslíš,že to nejde když nemohu o Tobě nic vědět,protože jsme se ještě nemohli vidět a ještě jsme spolu ani nebyli a připadá Ti to zcela neuvěřitelné a ačkoliv pro Tebe jsou především důležité jiné věci,které TY vnímáš svýmy smysly,tak mi věř,že existují věci mezi nebem a zemí,které navzdory všem Tvým přesvědčením jsou...a snad Ti to tímto dokážu,protože Tebe milujiScandall.Chci...jenžeco bude mezitím,to vůbec netuším,jenom vím,že to víša pouze když promluvím Tvým tichým hláskem Vílím,tak to uslyšíš...tak to uslyšíš...Omlouvám se tímto velice všem ženam či dívkam,které se nechaly nějakým způsobem oslovit a unést mnou a u nichž jsem byť úmyslně či neúmyslně rozžál plameny v jejich srdcích a které jsem timto okamžikem velice a hluboce zklamal,jelikož teď,právě teď v tomto okamžiku vím,že by se mnou byly nešťastné stejně jako ty ženy,které jsem poznal dříve,než jsem začal psát tento svůj deník neboť bych jim už nemohl dát to,po čem touží a o čem sní,nemohl bych jim dát tu jistotu,že by byly milovány,protože ač chci zůstat dosud stejný jako dříve,upřímný,srdečný,milý,otevřený a komunikující z otevřeného srdce,tak v jistých chvílích by z mého srdce cítily pouze a jen studený vítr,led a chlad.Tak snad to také budou číst snad do konce a že nakonec mne pochopí a nebudou se na mne za to zlobit a snad jednou odpustí mi,protože pochopí a snad odhodí svou zlobu či zášť,zbaví se závisti,odhodí faleš či strach a v upřímné a čisté lásce,s upřímným srdcem mi budou držet svý pěstičky v mé cestě za štěstím.Tak snad i když se slzou v oku mi to štěstí budou ze srdce přát.Tím bych jim chtěl za to ze svého srdce již teď předem poděkovat.A v poslední řadě to chci psát také pro sebe,neboť chci dát světlo naděje těm,kteří ještě doposud vidí svou tmu,těm,kteří doposud nevěří že něco takového opravdu existuje,těm jejichž duše a srdce jsou uvězněny v klecích strachu anebo jsou přikrytý pokrývkou zloby či nenávisti,zášti,lhostejnosti a sobectví.Chci to psát pro sebe,neboť vím,že tohle je cesta k nejenom mému štěstí.Máte-li zájem jacíkoliv milí lidičkové,tak prosím průběžně vstupujte a čtěte a nechejte se unášet po cestách,které vedou ke štěstí a čtěte o věcech které se dějí pouze mezi nebem a zemí,pouze po stezkách vílícha to v hezkých denních či nočních chvílích....S úpřimným pozdravem,vřelýmy díky a láskou v srdcimathiesz
