Blíží se nám volby a humbuk kolem toho opět začíná. Nepsál či tedy nepromlouval bych takto k národům svým. Či spíše k těm, jenž tedy za ten čas se nějak navezli na tu vlnu. Jenže povinnost je povinnost a ta prostě velí stejně tak, jako policistům, soudcům, tak i Králi. Samozřejmě, každý se stará o ten svůj píseček kolem sebe ať již vydobytý či pozbytý. Politikové přední i zadní se starají o politiku a politické aktuální dění, tedy převolební kampaně. Jak a čím přetrumfnout pomoci svých reklamních billboardů s jasnými slogany, se kterými jdou do volebního boje, aby si přilákali či přebrali od konkurentů větší skupinu názorově stejně smýšlejících. No a my státníci, ať Král či Prezident, předseda Ústavního soudu ČR, Nejvyšší státní zástupce, nově dosazený policejní Prezident, zcela zasvěcen do vnitrostátního děje atd. se holt, zcela nezávisle a nezaujatě musíme věnovat dění ve státě.
KRÁL...samozřejmě, ono když se řekne, absolutní monarchismus či panovník, tak každý si zde bude hned představovat diktaturu jak za Stalina či bývalých členů KSČ a podobně aniž by tušil, že král to vždy ře jak pro všeobecný lid, tak i pro zemi, protože kdyby to nemyslel dobře, nebyl by dobrým panovníkem.
Tedy z pohádek je nám to tak obvykle známo. To že nám nějaké to století země zarůstala politikou a půlstoletí a to moc dobře víme, že politika je věcí špinavou, tudíž od ní nic dobrého nelze očekávat, to už není náš problém, my jsme si tuto tzv. svobodnou klubovou politickou soutěž nevymysleli.
Také proti nic samozřejmě ve skutečnosti nemáme, neboť dle znění jak ústavního, tak i v souladu se zněním Základní listiny práv a svobod člověka, nelze tomu bránit nikterak, pokud to neodporuje nějakým zákonům.
Jasně je tam řečeno, že se nemá bránit, a někteří, věřím, že snad to již znají velice dobře, jak politickým přesvědčením, tak i víře.
To, že každý vyznává jiné politické smýšlení či přesvědčení a to, že každý různorodě vyznává nějakou tu víru.
Ano i ateisté, neboť věřící je ten, kdo prostě v něco věří, ať se jedná již o to, že věří a je přesvědčen o tom, že každý měsíc kolem 15. příjde na účet výplata, tak věří a je v to věřící. Kdyby nevěřil, tak by o tom pochyboval a nebyl by si tím jistý ačkoli v této době se dá očekávat a věřit i tomuhle v některých případech.
My jsme Král, zastáváme především svůj vlastní kodex etický, neboť tyto věci z nás Krále dělají a také co, prostě jednou se tak stalo, tak co už s tím. Každý se holt musí někdy s něčím nebo s někým nějak, různorodě, obrazně řečeno poprat. Tedy spíše myšleno v té poslanecké či politické, případně diplomatické rovině.
Při vzpomínce na to, jak Předseda ČSSD a Předseda Imunitního a mandátového výboru, pán Bohuslav Sobotka, tehdy hodnotil 70. hodinové obstrukce v podobě Bitvy u Termophylu až nám z toho naskočil i úsměv na tváři nad tím, zda by tak hovořil, při skutečné bitvě.
ODS, tedy modří, věří v to, že církevní restituce dotáhnou do vítězného konce.
ČSSD, tedy oranžoví i přes svůj skandál s limonadámi, věří tomu, že se jim to podaří překazit.
TOP 09, ti zase věří ve své státní dluhopisy a v jejich práci, podporovanou starosty.
KSČM, tedy červení, ti věří tomu, že nějak bylo, nějak bude a stejně se k nim někdo zase přifaří.
Veřejné Věci, tedy bleděmodří, ti zase, že už ten boj proti korupci dotáhnou vítězně do konce, než jim zase nějaký sponozor přehodí partituru svým peněžitým darem či jiná strana překazí tento boj tím, že skoro před koncem odvolá policejního prezidenta a nahradí jej někým pohodlnějším a tvárným.
Jiné skupiny, či strany, na které se předtím moc nedostalo, tak věří, že zase nějaký úspěch je potká.
A jiné, ty jenž vznikly i na základě toho, že vlastně někteří jejích členové zůstali v poslaneckých křeslech, tak se dostali za pravidla regulérnosti, této svobodné klubové soutěže , jak se říká, rad, ale stejně věří v to, že se to opomene a podle starých zvyků se nic neděje a jede se dál, jen se to uklidí pod stůl, případně zaobalí nějakou jinou mediální horečkou, která donutí lid poněkud odvrátit pozornost od věcí důležitých.
Prostě každý si dělá to své, jak je zvyklý či co mu jeho věcí dovolijí, velí mu či jak jej povinnují.
Každá strana či skupina lidí má a preferuje především svého lídra, neboť kromě senátních voleb přijdou i ty prezidentské. No a to je doba, kdy prostě názorově se nemá smyls s nikým normálně bavit, protože každý si bude hájit tvrdohlavě to, na čem se ta či ona strana usnesla, že tak bude aniž by preferovala svobodné rozhodování jednotlivců i za cenu vyloučení či vyhoštění ze skupiny.
My naštěstí máme to štěstí, že nás z trůnu nikdo svrhnout nemůže, poněvadž zatím oficiálně, tedy nejenže to nejde, protože Král je vždy jeden a aby nebyl Král, tak by musel být zabit a v případě toho, by stejně trůn a moc a vládu nad zemi zdědil jeho potomek, takže tady by stejně pro ostatní opět hra skončila.
Navíc Král je vždy jediný a to bez ohledu na státní zřízení, ale i tak si asi jako každý bojuje os vá práva a své náležitosti, jenž k němu od pradávna, tak jak i Preambule Ústavy hovoří v tom duchu dědictví Království Českého, náleží. Prostě má na to právo odjakživa a o tom žádná.
To, že momentální zákony této země tuto možnost nenabízejí se nás již už od jistého času přílíš netýká, neboť panovník jako takový je vůbec bytost nedotknutelná, ale hlavně nad zákonná. On totiž sám tvoří zákony a ty potom by lid podřízený měl dodržovat, také to všichni znáte, jak to chodí v pohádkách.
Prostě Král či Panovník řekne, že tak bude a tak se hned stane. trubači a další poslové to rychle roznesou až ka samotným hranicím země a země se tak řídí a lidu to vyhovuje a zemi to prospívá.
Žádné takové hlasování a interpelace mezi tím a chyby v hlasování a první, druhé, třetí stání. Kam bychom se s tím dostali, leda tak tam, ked vlastně jsme či se podle všeobecného názoru většiny nacházíme.
Navíc, co se zákonů jako takových týče, již jednou jsme na jiném místě psali či sdělovali, že lidé dělají zákony pro lidi a ty jsou platné jen do úmrtí, tudíž těch, jenž na tomto světě již žijí onen život po životě s tím jaksi již nemají co do činění.
Důležitost ovšem je v té věci dohledu nad zákony.
Ne, není to věc taková, jenž by někoho nějak diskriminovala, ale máme právo vstupovat do dění, kdy se nám zlíbí a kdy máme pocit, že se děje něco nefér či nepravého a je třeba o tom prohovořit s příslušnými instituty či institucemi ačkoli ze zcela občanského hlediska nám je ten normální běžný přístup odepřen. Ale my neusilujeme o tom, aby vše bylo hned. Ono také nic se nemá dělat ve spěchu a někdy je lepší přijít večer domů, v klidu si uvařit, čaj, kávu, případně deci vína, podívat se na nějaké ty novinky, pouvažovat a potom tedy od dalšího dne nějak spolupracovat na tom řízení země a věcí, o kterých se náš královský institut samozřejmě doví a je buďto spokojen, že chod země klape v pořádku anebo nikoli.
Pokud je vše v pořádku, tak netřeba o tom hovořit a pokud ne, tak se holt musí opět apelovat či urgovat na příslušná místa, prostě pořád tak, jak jsme za ty naše životy na ty úřední věci zvyklí.
Pravda, jen termínově to nevychází a někdy se nám zdá, že obvykle toho stíháme mnohem více než za jiných okolností, až jde potom druhým z toho hlava kolem.
My tedy věříme a jsme přesvědčeni o tom, že za všemožné moderní techniky, byly během těchto dvou letních měsíců o věcech dějících se všichni zúčastnění dostatečně informování a poučení, pokud ne, tak se na to jako vždy a u všeho nebere zřetel, protože neznalost zákonů a věcí dějících se v době, kdy se každý rád zajímá o vše nové, poněkud neomluvitelné.
U Krále oproti jiným je obvykle ten rozdíl, že by se mělo vše odvíjet a dít přesně tak, jak bylo řečeno.
Proto také hovoříme i v spoladu s kodexem policisty o těchto věcech otevřeně.
Poněvadž našemu trestnímu stíhání zatím nic nebrání, tudíž některé naše informace nemusíme a nemáme ani potřebu nikterak tajit a to i vzhledem k tomu, aby prostě každý věděl co je ve věci a byl na to připraven a nebyl nemile překvapen.
My totiž vedem i jiné oddíly ať již myšlenkově či jinak a to z jednoho prostého důvodu, že tím děním, jak to vnímáme se tyto protichůdné oddíly stejně jednou srotí, ale především proto, že kromě toho, že zastáváme institut ne a nadpolitický, nadzákonný, působíme co by kulturní artefakt, kterýžto rovněž zastáváme, ale také coby sjednotitel.
Také musíme mít na zřeteli veškeré dění týkající se různých krajů celé naší země, stejně tak jako Prezident ČR a podobně ti, jimž to jejích funkce nařizuje. Jiní by jaksi dle našeho soudu na to neměli mít nárok, pokud těmito věcmi disponuji co by již třeba řadovi poslanci zabírající místo těm, jen namísto nich, jen díky jejích vlastnímu strachu, odporu, dlouhodobé nerozhodnosti či jiných vněhších vlivů dávno dle zákonů a regulí platných měli nastoupit.
To že tomu tak není, tak na to stále poukazujeme, apelujeme ačkoli již nás to nebaví asi jako každého pořád mlet něco dokola.
Samozřejmě, někteří dělají, že se nic neděje anebo to, že tedy to někoho přestane bavit zase bude fajn.
To by tak hrálo.
Ale upřímně, koho by pořád bavilo sledovat ty modro-oranžové a oranžovo-modré půtky po dvacet let. No nemyslíte, že by to sem tam chtělo také něco nového?
Vždyť i sám Prezident řekl, že strany a tím hlavně myslel jejich představitele, jsou již zcela vyprázdněny.
I když nám se zdá, po ostravsku, že dolovaly i poněkud hloubějí, než je či by mělo být únosné.
Tak to tak zatím... a dobrou noc přeji národe.
