Konečně mediální aneb rozhovor s rádiem Čas (136.)

Nedělní ráno. Vstávám poněkud později dnes. Jako klasické ráno si vařím kafe, pustím si Radio Čas a ještě rozjímám. " Poslouchám opět rozhovor s paní Jarmilou, která je vlastně na celý rok docela v pohodě, protože se stala výherkyni hry ROK ŽIVOTA ZADARMO. Měla prostě štěstí, protože vlastně nikdy nic ještě nevyhrála jak říkala. Vlastně je to jen o pokračování miliontého dílu JEDNA BABKA POVÍDALA. Moderátorka Lucie vyzývá posluchače ať využijí jejich horké linky a zavolají na číslo 12800 o písničku na přání.

Hlavou se mi promítne  spousta těch pokusů o  zavolání, které se setkaly  buďto již s obsazovacím  tónem anebo s tím  pověstným křížkem po  funuse jak se říká a tak to  ignoruji. Ono prostě vím,  že mně kolikrát se někdo  kvůli mne jakoby uvolal a  vždycky jsem si říkal, že  bych to měl nějak vrátit.  Pokoušel jsem se, ale holt  neměl jsem zřejmě nikdy  to štěstí a také, ono  kolikrát než se rozhoupu,  tak je dá se říct po všem.  Nakonec mi to stejně  nedá a beru svůj mobilní  telefón a zkouším vytočit  onu horkou linku.

"Dobrý den, dovolali jste  se do Rádia ČAS, pro spojení s moderátorem zmáčkněte jedničku." oznamuje mi počítačový prográm, dnes tak obvykly skoro všude, kde člověk nechá peníze a tak i při tom emocionálním vědomí, že zase prostě mi to nevyjde tu jedničku přeci jen mačkám v naději, že se mi ozve ten obsazovací tón, ale ouha.

Po prvním půlzvonku se ozývá roztomilý ženský hlas , zřejmě Lucčín, ale nevím jestli zrovna odněkud ze Zlína nebo z Ostravy, protože Lucek je hodně po celé republice a nabádá mne, že si mám rychle vybrat nějakou písničku, protože není tolik času.

Šílená rychlost uvažování v tomto momentu. Písničku mám vybránou, tu kterou chci trochu rozveselit a potěšit mezi půl devátou až devátou ranní hodinou snad již také se probouzející či na nohou ty všechny víly a vůbec to všechno osazenstvo od Polska až po Rakousy a po internetových vlnách i dále, ale kdo ví. Byla sobota sobotěnka, a tak to všechno beztak chrní ještě po těch všech flámech a pařbách.

" Tak jaká to bude písnička?"

" No chtěl bych něco od kapely KABÁT...s názvem...

" Ne tu tady nemám." povídá zcela vymyšleně moderátorka Lucie pro všechny ty zastánce pravdy na druhé straně a pokračuje v tom duchu, že si mohu vybrat Pohodu, Corridu,Colorado a...takže Colorado mi přijde takové také v souladu s tím děním a tak Jí odpovídám tedy ať tam dá to Colorádo, načež se mne ptá, samozřejmě na jméno a odkud jsem a když jí říkám kdo jsem, jak se jmenuji a že jsem z Ostravy a na zpětnou otázku odkud je ona jsem dostal odpověď stejnou, tedy kromě toho, že se mne mimo éter zeptala na to, jakto že ještě nespím a že je škoda v neděli tak brzy vstávat, když v neděli ještě všichni spí a tak jí normálně odpovídám, že jsem se právě probudil, načež ona že je již vzhůru někdy od čtyř od rána, kdy se asi moderátoři mění a že se již dlouho tedy pokouším volat, ale nikdy se mi to nepovedlo, že se nechytám a že je vlastně dobře, že ještě všichni spí,, takže jsem za to i rád docela, jenže zapomněla ještě na to, že tam je nějaká relace o sportu, takže prý máme ještě minutku, kterou jsem zcela profesionálně využil k tomu, abych odešel od rádia pryč, protože vím jak chudáci mají kolikrát starosti s tím ať si jiní rádio zeslabí anebo se alespoň trochu vzdálí.

" A pro koho to chcete zahrát? " ještě se zeptala, ale to jsem tak nějak jednim uchem zbystřil, že jsem již v éteru, takže můj hlas poněkud  spíše znejistěl či znervózněl, ale povídám tedy: Ať to zahrají pro všechny ty jež tak nějak po tři roky jsme na jedné myšlenkové vlně.

Načež povídá, že je dobré mít někoho spřízněného a podobně, co slyšeli ti, kteří v tu dobu ranní měli puštěné ať již při práci či doma Radio Čas.

Pravda je, že se mi při tom honily hlavou i jiné myšlenky a kdo ví, jestli jen a pouze moje, když máme svoje sondy a vše je pod kontrolou a podobně, které možná jen z čistě vědeckého účelu by tu mohlo být vhodné zveřejnit i pro možné kdo ví jaké zjištění či ujištění, protože ono nikdy není důležité ani tak to, co se děje v ten okamžik jako spíše to co se děje či může dít potom.

Potom vzápětí jsem slyšel bouchnout dveře a přišlo mi, že úřišla domů mamka z práce, takže v podstatě jsem měl i dvojí štěstí  a jak tak tedy dopíjím tu svou kávu vystydlou, která prý je dobrá na krásu a mezitím co Lucie zrovna pokračuje v tématech týkajícího se nedělního babince.

Kdo ví, jestli to zrovna byl Král? Kdo ví jestli to zrovna byl ten tajemný EM? Ale určitě to nebyl ten Martin, co tam tak rychle vyjmenuje kolikrát půl severomoravského kraje až jej sami moderátoři kolikráte musí brzdit.

Kdo ví, možná dnes ráno to byl právě Král, který se dovolal a možná to bylo štěstí, které možná mohlo splnit někomu skryté přání byť jen takové, že by někdo chtěl či přál si slyšet něčí hlas na rádiu ČAS.

Kdo ví? Já vím.

A také vlastně jak tak dál srkám si tu svou kávu v tom teplém a slunečném listopadovém nedělním ránu, tak mám takový pocit, jestli zrovna nemám ten pověstný pětkový den s tím že ve vzduchu je nějaká pozitivní změna a překvapení.

Každopádně ani v tom jsem se nespletl a překvapení to pro mne vskutku pozitivní bylo, protože Lucka pak tam povídala že se až nějak hodně zakecala asi příjemně , kdo ví...Já též,...

Krásné ráno. Poněkud úspěšné řekl bych pro mne.

Ono totiž jsou i jiné věci kolem nás, jenž se dějí i mimo Radio Čas v přítomný čas jistých sledování.

Třeba tomu pomůže náhoda, čert ví.

Však při trošce úsilí snad i vyplnění proroctví Královny ze Sáby se docílí.

Jen někdy je mi celkem vzato, že o jistých věcech spíše, mlčeti je zlato, protože člověk opatrný stále měl by býti, kdo ví kdy kdo štěstí za pačesy chytí v tom pověstném návratu aristokracie snad na úkor zbytečné byrokracie, protože není jazyk jako jazyk, ale věci být vždy stejné, to jen lidé je vždy měnit pro...

Takže opět odjíždím do Pardubic pracovat ačkoli...i v neděli zdá se ruce nebolí, přesto zdá se mi, že někdo nedočkati může pojednou se kdysi tak nenavíděného pondělí...

s pozdravem... Martin von Torr alias Karel XIII. - Král Český Poslední