IV. Baladní píseň o rytíři bez hlavy a paní běloskvoucí se

...Liška byla poněkud chytrá, koneckonců kdysi v jednom ze všech třinácti životů obelstila jednoho dne Havrana sedícího na větvi v koruně starého stromu, když měla chuť na sýr. Dnes už nikdo nespočítá kolik kroků musela provést kolem stromu a kolikrát její jazyk ze strany na stranu a zpět pohladil její mordy a kolik jejich sliny se vsálko do země, aby kořeny stromu opět nabraly vláhu a Havran  seděl časem zase o kousek výš. " Ale vždyť je to přece jasné, to dá rozum, že Liška z toho sýra nakonec neměla nic, protože když spadl na zem, tak z něj zbyla pouhá placka. To ví i malé dítě jež by řeklo, Vždyť je to jasné jako facka. Mi tady budeš vyprávět nějaké pohádky. " řekla uklízečka když se probudila po obědě.

Nic netušíce vyrazila směrem k divadlu, v duchu proklínajíce předem všechny ty nafintěné panáky jaký že to binec po nich bude zase muset uklízet.

" Taková práce a za tak málo peněz.

Co kdybych nebyla?

Prostě bych nepřišla a děj se co děj,

co kdyby nebyly nějaké papíry či povinnosti,

kdyby tak lidé upustili od stížností

a Principál? Klidně ať pukne vzteky, zlosti.

Jé, málem bych zapomněla, pro Alíka vzít ještě kosti. "

honilo se její hlavou, když Slunce přikrylo se mrakem

a Ona jak  baletka na jevišti

s kbelíkem a se smetákem...

Je hezký podzimní den,

listí ze stromů se k zemi snáší, padá,

příroda mění svou tvář,

barví se jinak,

červená a zlátne.

Však lidé smutní jsou,

snad proto, co chystá rok co rok ty stejné věci vláda

a snad tím, že ví, že vše co by rádi je jím prd platné.

Každopádně

krásný to podzimní den

a tak se loučím, prozatím.

Razím někam do přírody,

jen kousek za město,

prostě razím někam ven...

Možná pro kus sýra,

možná hledat hada, štíra,

možná raka

co v klepýtkách kořist svírá

či stříhá nůžkama svýma

šosy vodnického saka.

Usednout,

opřít se zády o strom,

přemýšlet jak dopsat knížku,

dál se bavit s těmi co říkaji:

Co je ti vlastně po tom?

Možná potkat chytrou lišku...

Těžko říct,

když řeka teče

a cesta lásky či Čaroděje je už taká

křivolaká...

Váš Karel XIII. - Král Český Poslední

s pozdravem...

a přáním