Tak se snad dostanu k tomu,co jsem včera nakousl.Nešlo už totiž více psát.Ani nevím co to bylo,co mne kolem půl dvanácté v noci probudilo či vytrhlo ze spaní.
Vlastně to píšu proto,že někomu se může zdát jakobych lhal,když řeknu,že jdu spát a třeba další den někdo zjistí,že někdy kolem půlnoci jsem ještě něco psal.Myslet si to může,to jediné zřejmě nikomu nelze zakázat,ale vážně jsem spal,to můžu odpřísahnout,stejně tak jako jsem kdysi odpřísahl věrnost své vlasti pod vojenskou zástavou,hrdě se samopalem SA-58 na prsou během chůze na jednom z bohumínských buzeráků či tzv.buzerovacích placů a že jí budu bránit seč se dá.
Tak jako jsem sliboval kdysi,že jako Jiskra jasná se budu snažit o to,aby naše země byla šťastná.
Jistěže jsem si v tom članku z toho sobotního Blesku vyčetl mnoho zajímavého a spoustu věcí mi došlo navíc asi a hlavně konečně jsem to viděl tak nějak normálně,přirozeně.
Ne jak když Ivetka Bartošová v Čápi s Mákem vařila,prý nebýt právničky a jejího umu,tak spíše by to bylo kuře naložené ve víně anebo rumu.Ale 250 tisíc je 250 tisíc,když vaří celebrity.
Prý to se sobě vlastní hysterii zvládla na jedničku.nedivím se,jistě musela hysterčit,když něco nebylo tak jak bylo plánovano,ono také ukázat se v tom nejlepším světle a zaujmout dá hodně přemáhání a energie a pak odkráčet jak zmoklá slípka,zřejmě na panáka za roh.Ale hlavně že to jde na charitu,jaká to oběť když se potřebuje podle deníku Blesk 800 tácu na něco.
No nevadí,každej se nějak dobíjí anebo dopíjí,jinej si vybírá písničky,které mu dávají energii.Nevím,možná jen na chvíli přišla změna stylu anebo trénink?Každopádně tohleto dělá z profíka ještě většího.Já se také dobíjím každý den a každé ráno,tedy spíše baterii na mobilu,už moc nevydrží a zpočátku pravda,spíše to chtělo mít u sebe i mobilní zásuvku nejlépe.
Jo sice Eva říkala mi tenkrát,že o slavných bylo již psáno hodně,souhlasím s ní v tom,ale ještě jsem o nich moc nenapsal Já,také nějak nemám stále moc času jak se mi zdá,pořád mi ten můj jinej život přináší do cesty jiný věci o které se asi mám starat.Mám anebo nemusím.někdy jo,někdy rád,někdy se mi nechce a jindy,asi jenom ať se nenudím.Zabíjím tím čas,anebo si tak vytvářím svou vlastní radost.Spíše se snažím překrýt to černý světlým.Ale ne pivem milí pánové,abyste si nemysleli,i když řezaný je také dobré.
* * *
Vlastně jde o nějaké to beletrické pokračování,trochu toho,trochu onoho a uvidíme co se kde vymamlasí.
Jsem ráno v práci,tentorkát jsme si to s Evčou prohodili,pro změnu probudila Ona mne:
Vstávat a cvičit:) přišla mi SMSka
Já už dávno skáču:) odpovídám.
Zavolám Ti až příjdu z práce anebo až skončí ten blázinec:)
Má toho teď hodně.
Možná jsme to s tou láskou či spíše s těmi projevy lásky zpočátku honě přepálili.Nevím,ale pak jsme se o tom tak nějak bavili.Je to její názor a nerad bych jí jej vyvracel,prý se to nemá,když se lidé nemají ovlivňovat,ale Já bych si myslel o tom něco jiného,jako že si myslím,ale zase nerad někomu vnucuji své názory.nejsem z těch,kteří by nějak tvrdohlavě nutili někomu něco o tom,že zrovna to musí být tak jak to říkám Já,ačoliv je,ale každý má právo na svůj vlastní výběr a tak spíše to tady jen tak nějak naplácám a zbytek?To už záleží na věcech jiných.
Každý má své nějaké zažité zvyky a udělá věci,které nějak jej nutí něco udělat,každý se drží nějakých svých zásad jako klíště.Kupodivu v životě to často chodí tak,že ten kdo mermomoci o něco usiluje nakonec sám sejde a udělá paradoxně něco,co nechce a na čem si zakládá.Nevím,jen vím,že to tak tím životem prostě chodí.
Také vždycky se každý drží toho co řekne ten druhý a pak hlídá jestli je to pravda anebo tak nějak.
Něco se píše,něco se říká,pokaždé nějak jak jej to napadne,každý má vlastně ten svobodný dar vyjádření sebe sama a každý má také nějaký ten svůj imaginární svět,který se nemusí zrovna dvakrát zamlouvat někomu druhému,ale každý si to tak nějak dokáže či umí zařídit tak,aby se cítil svobodně,šťastně či klidně anebo tak,že z opatrnosti své některým věcem může či chce předejít.
Někdy mi stejně příjde,když jsme se několikrát s Evou bavili o tom,že s tou láskou je to nějaký divný,tedy to cítění,že prý už to není takové to co bejvalo.Jóó bejvávalo,dalo by se říct,kdyby se chtělo,ale také nemusí bejvávat.Jenže vyznat se v tom,když odjaktěživa ženy se nevyznají v mužích a muži zase v ženách.Pořád se domnívá každý,že ten druhý mu to snad dělá naschvál.Myslím,že časem to každého napadne a pak každý jde nějak tam kde se dobře cítí,jenže ono i to cítění je poněkud jaksi relativní a tak mi to připadá na tu dálku,že někdy prostě věci nejsou takové jaké jsou,vždyť nikdo nikoho v podstatě nehlídá anebo nechce hlídat,aby nevypadal blbě a podobně a když se to projeví,tak jsou ohně na střechách.
Řekli jsme si toho mezi sebou pravda hodně,jenže zdá se mi to pořád nějaké nevyrovnané.Snad tím,že prostě žena vždycky chce toho dotyčného více poznat a tak může používat k tomu své různé něžné tajné zbraně o kterých je přesvědčena či její intelekt vnitřní ji přesvědčuje a dává jí pocit klidu,že vše co chtěla má pod kontrolou a když by náhodou přišlo na to aby se to řeklo,tak samozřejmě to není pravda.Proč?No protože ŽENA MÁ VŽDYCKY PRAVDU A POSLEDNÍ SLOVO A VŠE CO TVRDÍ MÁ BÝTI SVATÉ,tak se to alespoň říká a sem tam má každý právo někoho si důstojně a důkladně proklepnout vždyť jde vlastně o nastolení pocitu klidu a jistoty v sobě,navíc když je někdo poučen životem z minula,tak se nelze divot,protože člověk dochází často životem ke svým přesvědčením a pohledům či zapšknutím na věci týkající se lásky a muž?Ten sotva někdy dokáže pochopit to složité a komplikované ženské chápaní věci,které je vlastně zcela jednoduché,jen je složité přijít či dojít k té jednoduchosti.
Vlastně stejně i když se o tom nemluví,tak pořád se něco může zdát jako zkouška čči ujištění toho,jestli stále někdo někoho doopravdy miluje či má rád,jak tedy tvrdí.Chytrý ten anebo ta,která to neříká,alespoň má pokoj potom od nějakého toho citového vysvětlování,které ji už tak prostě připadá zbytečné a navíc ji to nějak nejde.No každý nemůže být stejný.
Prostě i mužům sem tam chybí to vyjádření lásky od ženy i když je tak nějak společensky či společností dané a v lidech zakódované po tisíciletí,že muž by měl ženě dokazovat lásku.
Což sice některé ženy považují za projev slabosti,ale potom se nelze divit,že chlapi táhnou tam kde to cítí,každý má nějaký to svý cítění,ale to jen tak všeobecně.
Někdy jsme se tak na základě naší komunikace o lidech na Facebooku bavili o jistých přístupech,vlastně ono tak nějak mi to příjde jako Evin svět,ale není to rozhodně ouze její,jistě takových lidí je hodně,ale prostě stal se nedílnou součástí debaty či hovoru a to buďto na přímo FB anebo lidi kolem něj.Vždycky se k tomu nějak dostaneme.
Jednou jsem Evě řekl,že prostě pokud se s někým bavím,tak je to ještě dobré,až to nebude,tak je to už konec,protože už mi dotyčný člověk nebude stát ani za řeč či za zmínku.Proč taky,prostě když mi na něčem přestane záležet,tak to vypouštím z hlavy.Je mi jedno jestli se to týká i vztahů,ale i přesto,že ženy nemají či z duše nesnáší,když je někdo ignoruje,tak právě proto to tak paradoxně asi mám a proto asi se mi někdy zdá,jako by Evča někdy jen tak zkoušela,jestli mi ještě stojí za odpověď či nikoli.Nevím,možná se to jen domnívám,protože když do ženských nejde vidět tak do kozorožek tím tuplem ne.Možná že nad tím ani nepřemýšlí,protože si někde v jisté chvíli v sobě vybudovala svůj pocit jistoty a bere to všechno automaticky.
Což potom někdy může svádět k dojmu,že jsem nějakej divnej.
že jenom na druhém vidím chyby a kritizuji a podobně,že nedodržuji to co chce ten druhý a podobně,což zase na druhé straně může vyvolat pocit jistého jakoby odcizení či nějakého vytváření blbého pocitu z toho,že někdo je nějaký špatný ačkoliv je dobrý,vždyť sám je koneckonců o tom přesvědčen.Ale Já to tu nepíšu proto,abych někoho kritizoval či v někom něco vytvářel.Nedělám to,nejsem ten,který se baví tím,že jej baví hrát si s lidksými emocemi a tak podobně,jako to dělají
jiní.
Ono totiž vím to jediné,že ono to samo někde vždy něco vyvolá a beru ohled či alespoň se k tomu snažím brát ohled,leč také musím brát na zřetel i své vlastní nitro a své zájmy ať již v oblasti citů a pocitů či života a podobně.
* * *
Psát se dá o různých věcech,ale za vším neštěstím či vší bolestí je strach a ten si nosí v sobě člověk sám a jiní v něm jej ještě vyvolávají.
Strach o budoucnost o lásku o to,jestli má mně vůbec ráda,jestli má mně vůbec rád?
Nejde o nic,dokud to člověk nepocítí sám na svém těle a nezačne pozorovat či spíše studovat sám sebe a své pocity.Někdo to má na háku,jinej v koulích či v paži,ale poslední dobou je to také všechno v nohou,zádech a jiných částech těla.
Jsou to jiné stavy,relativní,chvilkové.Je to životní síla a energie a myšlenky.
Nepochopí ten,kdo to nezná sám na svém těle,kdy chvíli to v zádech bolí,mrazí jindy teple hřeje,chvíli napravo,potom nalevo...bez nějakých parafínových zábalů či jiných blbostí,za které se musí platit.
A dech to samé,kdy cítíš,někdy teplý dech a jindy takový zvláštní,ten který neznáš,takový který snad voní nečím...těžko se to říká,ale ten pravý název je záhrobím.
Pocit životní opory anebo jen toho,že někdo někomu jak se říká kryje záda.
A city?Přečteš si...asi žádné,nulová investice jak bylo již někým jednou sděleno.
Kde jsou?Kde se ztratily?Nevím,že by snad tady někde mezi těmi řádky?
Eva jak jsem zjistil zaujímá takový zvláštní postoj.
Vlastně jsme se o tom jednou bavili.Vždycky si někoho postaví před sebe na svůj piedestál a kouká jestli vydrží či ne.Tak jsem ji při jedné z příležitosti během toho našeho dění řekl jen tak mimo řeč:
tak to tam musíš mít už docela slušnou galérii,ne?
Načež se srdečně pousmála a jestli si dobře vzpomínám,tak řekla: No.
A to tam potom chodíš kolem soklíků a oprašuješ jisté výstavní kousky? Dodal jsem.
Ty seš pako,nech toho.
Ale pak stejně přišla s tím jednou...Víš jak jsem Ti říkala o tom,že si vždycky někoho postavím na piedestál?
No vím. Odpovídám
Tak tam toho asi sundám,protože jsem zjistila,že....
Správně sochy se mají obměňovat,lidi nebaví chodit pořád na jedno a to samé.
I Já byl někdy na počátku oceněn tím,že mi bylo sděleno,že stojím někde na piedestálu,že mne tam má a hodně vysoko.Tenkráte,z toho počátku,kdy jsme se asi tak nějak hledali jsem Jí na to odpověděl,že sice nevím jak to myslí,ale že Já už mám být tak minimálně rok bejt někde na piedestálu,ale na tom pravém,jen kdyby se jiným chtělo.
Ale nějak se to naše dění propletlo a spíše to vyvolalo zmatky.Možná,možná ano a možná,že ne.
Někdy mi to příjde stejně,i když Ona raději se do mne pustí útočným způsobem ať si ji nepetlu a nespojuji s někým před dvěma roky.
No pravdou je,že asi každý tím životem je naučenej tak nějak,spíše zapomínat na to co bylo a spíše dělat jako že nic nebylo a navíc,ženy ty dokáži všechno tak dokonale zamaskovat,když chtějí až si někdy říkám,že je to vůbec baví plýtvat takovou energií.
Ne nesměji se či spíše se nevysmívám,pořád to beru tak jak to jde...jen to souvisí spíše s tím jak jsme se spolu bavili o těch levelech,životních,karmických.Kdy Ona je přesvědčena o tom,že se nachází někde na osmém stupínku a Já na jedenáctém,ale i ona může být výš,co Já vím,co vlastně jeden může vědět,když kolikrát o sobě neví zhola nic a den za dnem zjistí více a více.
Když pojednou někdo dokáže dirigovat své vlastní emoce a mít nad nima náhled či přehled,tak jako když mysl vítězí nad emocionální oblasti.
A láska?Nikdy jsem nikomu nesliboval lásku...myslím si,tedy pokud ten začátek je tam kde si myslím,že by eventuélně mohl být...ale byl to jen ŽIVOT V LÁSCE....
ŽIVOT V LÁSCE a pak jedna dlouhá klikatá cesta vinoucí se někam daleko do hor až k nebeské výši...asi.
* * *
Jedu domu,jen tak vyplnil jsem si chvíli v zaměstnání,naivně,že bude pokračování...
Vcvíli po té,co vystupuji z vlaku a čekám ve Svinově před nádražím na autobus č.37,potkávám pár starých trempíků.Pár přátel ze starých časů,kdy i my jsme brázdili české a moravské hvozdy.Z dob kdy restaurace Na Čáře,byla restaurací Na Čáře a hospoda U Boříka byla zavřená z nějakých těch podivných dlouhodobých důvodů.Byli sice Jako Čtyři tankisté a pes,protože od Šimka vylezli docela natankovaní A VÁŽNĚ BYLI ČTYŘI A PES,KTERÝ SOTVA PLETL NOHAMA.Chvíli jsme koukali na sebe,ale pak jsem se s Kopčemem a Pevem ze slavného ranče N.K.O. OSTRAVA( NOTORICKÝ KLUB OSTRAVA) po těch létech poznali.Říkali,že prolez Svatoňovice,Zálužnou a podobně..no jo starý časy,hlavně,že pod mostem v Zálužné nezatéká.
"Ale kdyby byl vítr,tak by pršelo i tam."-uzavřel naší diskusi na zastávce pevo,vážně byli nasátí jako houby po dešti anebo dřevo,ale pak už jel autobus.
Jo to bylo tak dvacet let zpátky...
