..." Štěstí,... co je to štěstí? Jaká je vlastně jeho definice? " ptala se včera Raija Alatalo , má dejme tomu virtuální kamarádka nebo známá. Vlastně mladá holka oproti mně, když přemýšlela nad tím, že proč si všichni přejí jako pitomí štěstí a nikdo jej nemá, protože kdyby měl, tak by si zřejmě nestěžoval, byl by spokojen a nebyly by věci jiné a která tím životem mezitím změnila své působiště a přestěhovala se z Polska do Švédska. každopádně je to člověk s nimž se bavím nějak a jakkoli. Vlastně to začlo tím, že jsme spolu komunikovali v době, kdy jsem neměl internet v rámci zdokonalovaní se i když dneska to jde přes google translator vcelku lehce v norštině. Také mi prostě všechna slovíčka nezůstanou v hlavě, ale přijde mi to jako daleko jednodušší a levnější způsob než vydávat nějaké šílené peníze za nějaké přiblblé kurzy a školy, protože když si vezmu tu představu jak na tom díky Kalouskovým představám o štěstí a spokojenosti v zemi ČESKÉ, tak půjde tvrdě o koruny.
... někdy se štěstí skrývá i v pitomých titulcích ...
27. 11. 2009 - Kromě obecných důvodů jsou i důvody národní, pro které je třeba císaře a krále Karla připomínat. Odmítl schválit zákon, který by zajistil Němcům v Čechách a na Moravě převahu a byl by ponížením českého jazyka. Odmítl změnit dosavadní rozdělení českých zemí na okresy české, česko-německé, německo-české a německé tak, že by byly pouze okresy německé a německo-české, všechny s předností německého jazyka bez ohledu na počet Čechů a Němců v nich žijících. Udělil amnestii a propustil na svobodu k trestu smrti odsouzené české politiky dr. Kramáře, dr. Rašína a další. Svým dekretem ze 17. října 1918, podepsaným předchozího dne, obnovil český stát jako rovnoprávnou součást monarchie vedle Uher, Rakouska, jihoslovanského státu a Haliče. Vyhlášení Státu Československého bylo ve skutečnosti pouze připojením Slovenska k již obnovenému českému státu, které se však v historickém kontextu neukázalo jako nejšťastnější řešení. KDYBY USPĚLY ZÁMĚRY MRAVNÉHO A ZBOŽNÉHO CÍSAŘE KARLA, EVROPA BY SE VYHNULA J ....
což vlastně jasně vypovídá o tom jaká je cesta úspěchů a neúspěchů... co štěstím je a neštěstím všeobecně.
Možná přímo se nenapojím na předchozí děj, ale ono to je v celkové důležitosti celkem jedno, protože se jedná o příběh vcelku rozjetý již nějaký čas a sem tam asi jako každý dělá nějaké ty inovace a protože někdo či spíše čím dál více lidí čeká na tu největší vlnu, která zřejmě vyvrcholí příštím rokem ne-li dalším vzhledem k postupu české vlády a jejího sytému, protože stejně jako Já i oni donekonečna se snaží omílat svou pravdu tak jako Já - dejme tomu Karel XIII. - Král Český Poslední , protože co se týče vlastního vědomí a vůbec, Král je záležitosti krve, protože ono i když si někdo řekne, jak může ve skutečnosti být Králem člověk či bytost, jenž vlastně nemá ani maturitní výsvědčení. Králi to vcelku nevadí, protože on ten kus papíru stejně v podstatě vlastně v tom životě ztrácí cenu a vlastně kolikrát ani žádnou nemá, navíc Král je a byl vždycky Králem bez jakéhokoliv papíru a ani Koruna neděla pravého Krále, tedy toho českého, jemuž nějak záleží na své zemi, ne rakouského, jenž asi jako každý nosí v sobě to, že vždy se snaží tak trochu nadržovat své vlasti. Koneckonců také jsem si myslel kdysi, že když je někdo politikem, tak musí být jistě velice vzddělaný a mít karlovu Univerzitu nejméně, protože jinak by nemohl vykonávat takové významné funkce než jsem došel k tomu, že kolikrát významné posty zastává obyčejný elektrikář či z jiného oboru. Ono kdyby se chtělo, tak by se dalo věnovat ten čas tou stejnou práci, jak to kolikrát proti mně dělají někteří jedinci automaticky ze svých zažitých zvyků, když zkritizuji politiku, že ono vše se dá vyšpárat, když se chce, což mi přijde stále jako za komunistů a vím asi, s kým mám tu čest i když sám se z nějakého svého osobního důvodu neodhalí a skrývá se za nějakým nickem či krycím názvem stejně tak, jak tomu dle pradávnbých zvyků bylo u STB. Koneckonců co jiného si o tom může zcela normálně smýšlející člověk také myslet, když ví, že ve skutečnosti i když se říká, že již nějakých dvacet let žijeme v demokracii, tak v podstatě z devadesáti procent nám stále vládne hrstka komunistů a kdo ví i když vlastně jen oni sami ví, kdo a kdy byl s kým spřáhly a nakoho kdy a proč opět pro jistý karierismus či zachování koryta vytáhnout špínu ze svých životů.
Mám to štěstí, že vlastně můj osobní život se od mala pohyboval tak trochu i v té době mezi oběma světy. což časem se dá jen zůročit, vždycky je lepší a vlastně celý život jsem si takovou tou spíše střední cestou šel i když pravda, za ten život, jsem také asi jako každý i něco jiného chtěl.
Dnes mohu klidně a s klidným svědomím oznámit, že jsem osoba veřejně velice známá a to jak z pohledu umění, tak i toho královského tedy dalo by se říci- hlediska politického, ke kterému člověk tak nějak tím svým životem na základě zcela jednoduchých definicí ne jedna babka povídala, ale moje babka mi a můj děda mi a mí strýcove a můj otec a má matka mi povídali a zbytek povídali jiní. Pravda, poněkud jiným způsobem než obyvkle bývá či bývalo jen zvykem, ale zase to není až tak nákladné a nezatěžuje to natolik státní ani osobní pokladnu. Vždy je to totiž o otázkách a přemýšlení...
Raija Alatalo
" ludzie uwielbiaja gadac o nieszczesciach kochaja sie w nich taplac szczescie jest banalne jednakowe dla wszystkich nie ma co o nim mowic po 1wsze nikt nie rozumie a po 2gie nuda... a jaka jest wasza definicja szczescia?
People love to talk crazy about love misfortunes August dabble in them the same happiness is trivial for all does not speak about it at first, nobody understands and secondly, boredom ... and what is your definition of happiness? "
Martin von Torr
" Raija szczęścia, jest to suma radości, śmiechu i uczucia. W przeciwieństwie do mezo i poczucie szczęścia być lub czuć się naprawdę szczęśliwi i zadowoleni, aby człowiek był szczęśliwy, a przede wszystkim pewność, że nie szuka. Nic nie jestwieczne w życiu, w każdym razie część szczęście nie jest tak dobra, jak związek miłość, poczucie spełnienia, pełni zdrowia i obfitości finansowej, lub wymaga pełnego.
Szczęście jest przede wszystkim wolność wszystkich i nie czuć czegoś lub kogoś, kto jest związany lub związana i nadal wszystko kręci się wokół miłości i rozwija. Szczęście jest podane, ma wszystkie w sobie .. to jest po prostu inny niż wszyscy wiedzą .. ludzie chcą i często idzie w drugą stronę, ale także szczęście idzie w parze z katastrofy, bo jeśli nie to pech nie widać z normalnej oczy i uświadomić sobie, co prawdziwe szczęście, więc o czymś tak. "
A tak jako asi každý kdo chce být či zařadit se mezi celebrity tak v rámci své nějaké image si upraví, pozmění jméno či jen z jiných důvodů vytvoří jistou dejme tomu přezdívku či pseudonym, jenž jej potom také vede tím svým životem na základě jistých energetických vibrací a tak i Já vzhledem ke své umělecké prezentaci i když dalo by se říct někdy úchvatné, jindy kýčovité, prostě takové normální asi jako život a ty věci kolem něj, všelijaké i Já jsem se vrátil k tomu mému, vymyšlenému, protože tenkrát jsem to tak cítil. Ono vždycky je lepší, když člověk vychází tak nějak sám ze sebe a vymyslí či cítí to nějak tak, než když mu někdo řekne:
"Ale podívejte se člověče. vy chcete být hvězda? S tím vaším jménem? Tady máte nějaké které by bylo vhodno používat a můžete si vybrat. " nevím jestli to tak ještě doopravdy je, ale protože král je král a ten má odjakživa na vše důležité své lidi, tak věřím, že případně za ty životy by mu při jisté diskuzi někdo odpověděl jak to asi tak chodí v těch jiných oblastech života, kde Bílá není Bílá, Maxa není Maxa, Zeťová je Zeťová, Kerndlova je Kerndlova, Anna K. je Krecarová nebo Krecnarová, protože novináři jsou novinaří a tak jednou se narodila v roce 1966 a jinde o rok později, což asi zřejmě k situaci v českém zdravotnictví není nic neobvyklého když vzpomeneme jisté výměny a záměny dětí snad po zrovna kulatých narozeninách primáře či ředitele vytunelované nemocnice, takže vlastně každého klidně může napadnout Bohušová typická věta: To jako, že by můj tata nebyl můj tata a moja mama nebyla moja mama? A pak také v tom světě kde La Chia je Hatašová a Vuori je Vontor a podobně, což ono dnes při těch reality show už je fuk, protože tam ti postupující jdou se svým jménem a v případě vítězství je blbost aby si už dělali nějaké nové jméno a případně v jiných kruzích, kde tak nějak po vzoru dle mého zcela neúplných a ještě zce neodtajněných tzv. Cibulkových seznamů je ten či onen politik či jiná dejme tomu jakoby významná osobnost Žralok, Orel, Želva a jiné přezdívky...
Tak jsem se vrátil ke svému mimojiných dejme tomu uměleckému pseudonymu Matti Vuori ,což lze dokladovat pouze na základě toho cítění, že mí předkové sem do této země v níž jsem se zrodil přitáhli odněkud jinud ze severu či kdo ví jakouže oklikou a seznali se zase s jinými, ale prostě vím, že vždycky jsem se cítil lépe jinde doma než tady, ale i přesto tím životem si člověk zvykne a přijme holé fakty či jak se říká, smíří se s tím do chvíle než nějak začne poslouchat a vnímat věci jiné, ty duchovní.
Štěstí, kolikrát nad ním člověk přemýšlí a napadá jej jestli je má činemá jestli je štěstí to, když se daří a jestli tam kde se nedaří anebo něco stane se dá najít něco šťastného...
Štěstí, když člověk v mámení lásky třeba zničeho nic ztratí klíče či mu jen vypadnou někde, tak jako kdysi, když vlastně tenkrát přišla taková ta vlna komunikace právě s jinou stranou a něco se snad začne rozvíjet a odvíjet, tak jako když před těmi více než deseti léty jsem se právě začal bavait či psát si s dotyčnou Helenkou, slečnou nebo paní, protože ono tak nějak kolikrát při tom flirtování člověk normálně o tom nemá zdání, v době tuším snad před posledními vánocemi tam kde jsem dosud pobýval a věděl jsem, že dále to prostě nemá už smysl a tak za ten čas, co se dva lidé nějak baví dá se říci non-stop posílají si mezi sebou všeho druhu zprávy a potom zničehonic v tom chaosu, protože holky se nemají nechat čekat ať to dopadne jak to dopadne se buďto něco zapomene anebo ztratí, tak jako Já ji tenkrát a vlastně je to dnes i v tom souladu s hudbou, že asi někdy kolem té půl desáte dopolední mi mé klíče pracovní i od bytu zmizely někde v té " zapitechené bílé hmotě " jak to kdysi nazval můj kamarád, když jsme se toulali po norských ledovcích a propadali se sem tam až do půl pasu ve sněhu a kdy jsem Jí psal či odpověděl, že holt musí chvíli počkat, protože zrovna se mi ztratily klíče ve sněhu a kdo ví jestli je najdu či jak dlouho to bude trvat. Pravda jiný by kolem toho asi hodně nakecal a nadával, ale mně tenkrát tak nějak přišlo, že dalo by se říct...
... Ono protože vlastně ŽIVOT se stal jednou velkou dlouhou písničkou a když přijde láska, tak obvykle člověk začne být zasněný a pak se mu i během toho života dalšího i když člověka probudí ze sna složenka od operátora s upozorněním, že jste prostě překročili stanovený limit a že je nutné do tohoto a tam tohoto data uhradit jistou skoro šestitisícovou částku a pak si člověk řekne, že Já blb šel na ten paušál, že jsem raději nezůstal u toho dobíjenbí na kredit, jenže ono tenkrát, koho by také bavilo pořád, když prostě vám v půlce nějaké docela zajímavé komunikace dojde tzv. kredit věčně lítat někde k terminálu.
Jó tenkrát, říkal jsem si, když člověk ví, že prostě na straně druhé to není žádný automat, ale přeci jen tam někdo je, asi v rámci jisté plynulosti to bylo řešení. Jó bejt ve třiceti jako Bill Gates anebo Kovarčík, Standa Gross, Miloš Zeman, Hušák či jiní ono myslím si, že kdyby existoval takový stroj na to aby vytáhnul seznam, tam si budu připadat jako Olda Kaiser v Rumburakovi, tak bych takové věci neřešil a byly by mi fuk, jenže bohužel v tu dobu jsem si připadal přesně jako Česká státní pokladna zcela vytunelována na základě toho, že prostě tehdejší družka žila v domění toho, že i když také se dokázala život jinou práci, tak že spíše je sociální případ, což klidně ať si je, ale ne na můj úkor.
" Panečku tolik peněz... " by řekl jiný. Což o to, za život muži do bab vrazí tolik peněz, že se to v tom globále ztratí, ale nejsem z těch jenž všechno vidí právě hned přes peníze jako jiní, protože vím, co mi to dalo a vím, že tenkrát to nebylo jen tak hraný a vím, že vlastně jsem toho i když jsem si prostě svý věci kolem toho vyřešil, nikdy nelitoval. Spíše naopak.
" Nevracej starý věci. " jistě by napadlo kohokoliv, jenomže ono to nějak nejde, protože svět kupředu pomalu couvá a taková je holt už ďáblová smlouva anebo Boží když Bůh má se světem pojednou zcela jiný svůj vlastní vesmírný plán? .. a to jen vše na základě děje odvíjejícího od starého příběhu či KNIZE KNIH, protože ono jak se říká, do té doby, co si kolikrát jiní říkají..ale kdyby aspoň napsal jak...jak by to řešil či podobně No jak, Buď tak anebo tak, koneckonců co je komu do toho co... jak to říkal ten náš Prezident někde? Ž prostě je doba či pomalu se blíží, že svět budou řídit zcela jiné bytosti, protože sám dávno nejlíp ví, že už se řídí a že vše co je kolem je jen otázka času, protože ono vlastně máme-li se bavit na té jak se kolikrát říká tzv. vysoké úrovni, tak k tomu nepotřebujeme nějaké ty kašpary, protože když ryby smrdí od hlavy, tak lepší je se bavit s hlavou než s žebry či jinými kostičkami nějaké struktury nějakého systému, snad jen proto, že to prostě králi přijde pod úroveň, nerad totiž sklání krk a raději se dívá vzhůru k výškam a přímo do očí s čistým pohledem nezkaleným něčím ať již se to týká alkoholu, protože opilé myšlenky nikdy nejsou ty správné a proto by se také důležité věci neměli řešit po hospodách u piva a podobně, protože člověk bývá jak se patří pomalu otupován...
S pozdravem Já... dejme tomu ...
Karel XIII. - Král Český Poslední
...koneckonců co má vlastně o štěstí říci člověk, když jednoho dne dojde k tomu vědomí že štěstím je on sám... a navíc když se tane životem či osudem anebo jen časem či jeho strážcem, tak přestává chápat, jak někdo může řídit či plánovat budoucnost jiným...
Ono totiž ne nadarmo by neměl či nedržel Král veškeré trumfy v rukou anebyl by tím pravým abbsolutoriem ať si každý hraje na to jak chce...
ale jsou i věci jiný a tak protože vše je jen o tázkou dechu,
a ty poznáváš mne stejně na základě příběhu
a protože vlastně dokola a zase
se nějak pohybujem v tom čase, tak dejme tomu že ty slova kdyby
se třeba týkají zrovna Tebe a ať se Ti to nelíbí či líbí...
A nejhorší či nejsměšnější je lidem radit dokola a zas
jen jednou větou: Nikdy nepředbíhej LÁSKU, ŽIVOT A ČAS...
