... Ani verše mne teď nějak nenapadají a ani ty plytké rýmy. Ono těžko říci když Vladivojna La Chia vrátila se ze zkušebny, nastuzená, nosík plný rýmy. Jen dokola a zas hraje Radio Čas . těch pár minut, než den se v druhý zlomí, propluje, jen unavený Matti Vuori u počítače zevluje. Tu chvíli, než to tady odklikne a půjde navštíviti svou kuchyňskou linku usednouti ke stolu, dát si kafe, v ruce cigaretu a v druhé hrnek a v hlavě češku, norku, finku. Leč i když zatím žádná nevěra stejné přijde mi to tak jak zpívá třeba Palo Habera...
...a jako on si říkám ČO S TÝM, keď o tom tak sem tam spieva a s nim aj celý jeho Team.
Prostě mám ještě zhruba tak čtvrt hodiny
a tak tu píšu koniny,
jen tak zkrátit či vyplnit ten čas
ačkoli o evropankách dalo by se říct:
Ver tomu či never
leč prebádaný mám ten sever.
Vime ktoré su krásné a ktoré su ještě krajšie
a viem ktoré z druhé strany
spíše pripomínaju zimné vrány.
Ale vím, spíše řekla bys mi:
Povídej mi, ale víš...už ne,
čo keby si raz...
však vieš,
ty krásky južné.
Nevím, pomalu slova navlékám
jako na nit korálky,
něco čekám, nečekám
či píšu psaní do dálky.
Prostě jen tak dnes,
čistě,
hole,
nezakryté,
bez obálky,
Pravda,
napsát jen tak veršů pár
stojí trochu fušky,
ale co naplat,
když z Chile dovážíme tužky
ačkoli nevím,
neznám zda z toho jdou do kasy dividenda,
či kdo si hraje na disidenda,
nemohli už oni,
tak vyslali prezidenta.
A slova Tvá
ostrá,
stejně jako má,
stejně jako nůžky
co stříhají papíry...
to nic...
to nic...
to jen místo lásky nakonec trochu té
politické satiry...
Myslím že jsem napsal moc
a tak přeji dobrou noc.
Karel XIII. - Král Český Poslední
