Osud Jana Husa byl rozhodnut dříve, ne v Kostnici!

Abychom správně mohli interpretovat Kostnický koncil, musíme si uvědomit postavení dvou významných osobností – Jana Husa a Zikmunda Lucemburského. Teprve poté budeme schopni správně interpretovat důvody tragického mistrova skonu.

Jako každý rok si tento den připomínáme tragické upálení mistra Jana Husa v Kostnici, kde byl dosouzen církevním koncilem. Už málo se ale hovoří o tom, jaké důvody z hlediska geopolitického pojetí tehdejší Evropy, vedly k jeho obětování.

            Abychom si však mohli tuto závažnou věc připomenout, sluší se, porovnat dvě nejvýznamnější osobnosti té doby. O té první víme mnoho: Jan Hus byl po vzoru J. Wicliffa reformátorem církve, který otevřeně kritizoval vše a žádal i hrdelní potrestání všech kleriků, kteří se znesvětili svému učení. Jak by tedy asi vypadala církev, kdyby papežem byl samotný mistr? Kněží by byli upalováni, docházelo by k topení hříšníků, dalším perzekucím ale i omylům a přehmatům…Náprava církve by se zvrhla stejně, jako francouzská revoluce a její přechod k vládě Jakobínů, anglická revoluce, či jiné…Všechno to, co jsem popsal, ale bylo pro tehdejší středověkou Evropu normální. Husovi kritici tak mohli počítat s tím, jak by se jim oplatil, kdyby církevní otěže vzal do rukou on. Na druhou stranu, jakou odplatu mohl čekat v případě, kdyby před církevní soud byl postaven on? …Odpověď již z historie známe.

            Druhou osobností, na kterou se ale velmi zapomíná, je samotný Zikmund Lucemburský. Je jen o dva roky starší než Jan Hus. Ten přichází do Prahy na studia ve svých šestnácti letech. Zikmund již v té době mluví sedmi světovými jazyky. A rok nato se stává králem Uherským, kde zdolává i místní vzdorovitou šlechtu.

            Roku 1396 se však stává něco nečekaného, Jan Hus získává titul mistra svobodných umění (nerušeně si studuje v Praze), Zikmund Lucemburský je na hlavu poražen 25. září v bitvě u Nikopole osmanskými Turky. Nastává reálné a první nebezpečí islamizace střední Evropy. Jihovýchod již byl ovládnut, Bulharsko například díky této bitvě definitivně padlo a Turkům se naskytla otevřená možnost vpádu do celé Evropy. Jen neshody mezi Mongoly a Turky vedly k pozastavení výbojů. Již před touto bitvou však Zikmund dokázal zalarmovat celou Evropu a vytvořit společné vojsko pro danou věc. V rámci boje proti Turkům (jako jediný císař římský) neváhal ani navštívit Anglii. Ta v té době marnotratně pouštěla žilou sobě i Francii v rámci stoleté války.

            A tak se stává 8. listopadu 1414 Zikmund Lucemburský římským králem a na to svolává Kostnický koncil, aby vyřešil a konsolidoval moc církevní, kterou tolik potřeboval na válku proti islámu. Ano, nebojím se to takto napsat. Neudržitelnost papežského schizmatu (v té době byli dva papeži), různorodost kázání kněží a necelistvost, ale především turecká hrozba, mu dávala jasnou příčinu udělat v těchto věcech jasný pořádek.

            Jan Hus tak měl být pouze věc, kterou bylo třeba vyřešit. Byl prostředkem, kterého využíval již Václav IV. v rámci svých politických ambicí, a nikoliv účelem. Který panovník by chtěl, aby kněz ukazující na zhýralé duchovní kněží, jednou neukázal na zhýralost svého krále? To je ale stále ten zástupný problém. Samotný koncil z hlediska panovníka měl vyřešit dvě věci: stanovit papeže, ustanovit pravidlo, aby koncil (do kterého může zasahovat císař) byl nad oním papežem, a aby bylo možné vybírat odpustky …Ano ty odpustky, proti kterým tak Jan Hus bojoval, a které právě Zikmund tolik potřeboval na boj proti Turkům. V tuto chvíli se prostě politicky střetnout museli.

            K upálení mistra Jana Husa došlo z důvodu jeho neznalosti geopolitických problémů Evropy a které si na rozdíl od něj Zikmund uvědomoval. Vždyť ještě kolem roku 1200 byl problém Islámu vzdálený Evropě, bojovalo se stále ve Svaté zemi, ale pouhých dvě stě let poté je ta situace úplně jiná (co na tom, že Španělsko v té době úspěšně organizovalo reconquistu, to bylo za Pyrenejemi…), Islám byl na dosah, v Bělehradě, v Sofii, v Constanzi.

            Napadá mne poslední otázka: co by se stalo, kdyby Jan Hus odvolal. V oné rovině politické by samozřejmě také popřel sám sebe. Po návratu domů by měl problémy s těmi, co ho následovali. Neměl by co přednášet, protože by si buď protiřečil, nebo porušoval jednou porušené, byl by za blázna… Skončil by v kruhu osamocen. Reforma církve musela ještě sto let počkat. Revoluční pokroková síla byla v tomto okamžiku dějin udolána duchovními, ale především geopoliticky vyššími cíly sjednocené Evropy.

            Vedle Jana Husa by tedy neměl být Zikmund Lucemburský opomíjen. Kdyby se povedlo jeho snění o Evropě, mohly by sirotčí a panská vojska stát proti Turkům a ne proti sobě u Lipan. My si ale radši vždy budeme připomínat ty Lipany…