Co by bylo úspěchem v případu prokurátorky Brožové?

Mladá fanatická prokurátorka, jak vystřižená z propagandistického filmu dob nacismu a režii ministra propagandy Goebelse.  Tak by mohla být popsána Ludmila Polednová – Brožová, která v jednom z ostudných politických procesů 50tých  zapříčinila justiční vraždy.  Žádala hrdelní tresty proti demokraticky smýšlejícím lidem aniž by sama usilovala o spravedlnost tak, jak je v občanské společnosti běžné a žádoucí.

Dne 16. října tohoto roku by měl začít soud s 86letou důchodkyní. Jak se dovídáme z nejrůznějších deníků, je to poslední žijící účastník tohoto procesu z oné „druhé“ prokomunistické strany. Ano, komunisté potřebovali zlikvidovat vše, co jim stálo v cestě. Po uchopení moci v únoru 1948 a zde otevřeně mluvím o puči, nikoliv demokratickém převzetí moci, byla potřeba upevnit nově vznikající socialistický stát ze všech hledisek (ekonomických, politických) největší a tomu i odpovídala snaha vypořádat se s konkurencí. Vedle těchto potřeb tu ale byly i jiné např.- prohlubování a téměř fanatické propagování myšlenek socialismu a komunismu.  Podíváme-li se zpětně na rok 1945 a konec druhé světové války zjistíme, že mnoho lidí ukončilo dobrovolně svůj vlastní život, protože skončila jedna éra – doba Hitlerova propagandistického  fašismu. Pro společnost, která se na začátku 30tých let dostala z hluboké hospodářské krize díky NSDAP a byla kojena fanatizující propagací fašistických myšlenek, byla možnost žití v jiné a odlišné společnosti naprosto nemožná. I komunisté si potřebovali vychovávat svojí společnost. Proto inscenovali tato divadla v podobě politických procesů. Proto si vychovávali budoucí fanatické a zanícené demagogy,  pro které obhajoba komunismu bude tím jediným co mohou milovat a tím jediným pro co mohou také umřít. Tak vznikla zapálená textilačka Herajtová z Kotony Beroun, která plnila plán nad své síly a o které Polednová – Brožová hovořila v procesu. Tak  stejně  zaníceně a zfanatizovaně Brožová žádala hlavy politických rozvracečů komunismu včetně té Milady Horákové.  I Brožové se však 17. listopadu zhroutil svět a komunismus padl.

            Marně přemýšlím, jaký trest by mohl být v tomto případu vysloven. Polednová – Brožová, zapříčinila smrt 4 lidí svým vědomím jednáním a útrapy dalších stovek lidí.  Trest smrti? Ten je zakázán, žijeme přeci v demokratické společnosti. Trest doživotí v 86ti letech? To už snad ani není trestem, nýbrž vysvobozením. Možná by soud mohl vyřknout toto usnesení: Polednová – Brožová se odsuzuje na dožití v demokratické společnosti České republiky, ve společnosti proti které tolik bojovala a nebála se v rámci tohoto boje použít jakýchkoliv prostředků, včetně úmyslného zabití nevinných lidí.  Tím by totiž nebyla odsouzena jen ona, ale i celý komunismus!