pokračuji v krasojízdě aneb jak se dál ubírala dovolená....žena sama na cestách, které šiblo a rozhodla se, že dobude svět sama na skútru i na kole :-)
Tak už jsme zjistili, že ráda cestuji a navíc sama. Samozřejmě to vždycky není easy a při každé takovéto dovolené zjistím, jak jsem báhová, že jsem si myslela, že už mě nic nepřekvapí. Vyrazila jsem na svém pronajatém skútru na výlet. Se svojí offine navigací se přece neztratím, že. Občas se samozřejmě stane, že mě zavede do slepé uličky a já stojím proti zdi. Ale to se vsákne.
Jsem správná žena a výhodou i nevýhodou většiny žen je, že máme rády věci naplánované. Málokdy jedeme někam jen tak na blind, ale naše příprava bývá velmi pečlivá. Záměrně říkám většina žen. Já jsem si za cíl své cesty našla Montserrat, klášter v horách, odkud ze všech fotek byl krásný výhled a kam jezdí lanovka. Je vzdálený asi šedesát kilometrů od Barcelony a já jsem si říkala, jak to bude super, když prozkoumám jinou krajinu. Tak jsem vyrazila se svačinkou, offline mapou, ipadem a telefonem vstříc dobrodružství. Tak si jedu, do sluchátek mi řve nějaká dupárna, říkám si, jak je krásně na světě a že je vlastně fajn nebýt na nikom závislá, nemuset se přizpůsobovat, jet rychle jak chci, kudy chci a zastavovat si, kde se mi zlíbí. Asi třicet kilmetrů od Barcelony se mi rozsvítila kontrolka benzínu, tak jsem si řekla, že si pro jistotu dotankuji benzin do skútru, abych nezůstala nikde "viset". Zajela jsem na benzínku v nějaké díře, kde by benzínku opravdu nikdo nečekal a začala jsem v batohu hrabat peněženku. Hrabu, hrabu a na dně batohu se mi rozvísítí žárovka jak v animovaném fimu v bublině a mě dojde, že peněženku jsem nechala hystericky pod matrací na hostelu.
Bydlení na hostelu je sice fajn, všichni jsou friendly, chtějí se s vámi bavit, pomáhat vám, hraje tam živá hudba a jídlo i drinky jsou za pusu, ale jsem z ČR. Což nutně znamená mít trošku paranoiu v tom, že se bojíte nechávat věci ležet na stole, tašku v dosahu cizích lidí, neustále máte potřebu si zamykat cennosti do skříňky a podvědomě naučeně si berete telefon do kapsy, ačkoliv jdete jen na toaletu ( i s možností, že jednoho dne spadne telefon ze zadní kapsy kalhoty do záchodové mísy-ne, že by se mi to nikdy nestalo :-D). Každopádně abych neodbočila od tématu. Pod matrací na hostelu jsem zapomněla kompletně celou peněženku včetně všech platebních karet, občanky, řidičáku a všeho, co nutně potřebujete. Dobré jsem věděla, že buď použiju svůj šarm a uhraju to nebo jsem v háji.Naštěstí jsem nenatankovala, šla jsem rovnou vyjednávat. Moje španělština se omezovala na čtyři základní slova a s těmi jsem věděla, že neobstojím. No dinero, no tarjeta, jinými slovy no money no funny honey. Pumpař byl podsaditý mladík, který se tvářil, že bydlí ještě u matky a anglicky mluvil naposledy před 15lety, takže když jsem se jala vysvětlovat, co se mi stalo, nechápal nebo se tak alespoň tvářil. Nakonec mi suše odpověděl, že ve Španělsku se platí penězi. Nabízela jsem mu totiž do zástavy svůj nový Iphone i tablet, abych si mohla do skútru natankovat a dojet si na hostel pro peníze. Moje složité vysvětlování situace bez peněz atd. s ním vůbec nehlo, ani můj šarm nezabral. Starší dáma, která na benzínce vykládávala do regálu zboží mě taky nezachránila, jen zopakovala, že se ve Španělsku platí penězi. Sedla jsem si na patník a zoufala dala ruce do dlaní.
Z toho plyne poučení číslo 1).Když jdete kamkoliv obzvlášť mimo hotel/hostel, noste s sebou alespoň malou hotovost 5-10euro, věřte mi, může vám to zachránit život. Ideálně, když si je dáte do náprsní kapsy bundy a nebudete je vyndávat po dobu celé dovolené, jen pro případ nouze. Mě by tenkrát 10euro znamenalo plnou nádrž a ještě kafe na pumpě.Takže co se dělo dál. Zvažovala jsem koza, proč jsem si nestáhla tu appku podle návodu http://www.vimkamklikam.cz/nakupy-a-platby/jak-pouzivat-mobilni-telefon-misto-platebni-karty a nemohu teď zaplatit telefonem. Seděla jsem na patníku a regulérně mi bylo do breku. Jako moc možností nebylo. Žebrat nebo stopovat. Tak jsem si stoupla k patníku a stopovala. Sama ženská ve Španělsku, neumí mluvit, odvezou ji někam a už mě nikdo nikdy nenajde.Zastavil mi po krátké chvíli mladý pár z Kolumbie s pojizdným šrotem, pokusila jsem se jim anglicky vysvětlit o co mi jde, ale světe div se, odvezli mě na hostel i zpět pro skútra, popovídali jsme si, co dělají, odkud pochází, neokradli mě, neznásilnili a vše nakonec dopadlo v pohodě.
Poučení číslo 2).Mějte u sebe vždy malý slovníček, pokud nemluvíte plynule. Nemusíte potom mávat do vzduchu rukama a nohama, abyste pantomimicky vysvětlili, co se vám stalo. A co je taky skvělé.
3).Vždy mějte u sebe nabíječku nebo powerbank. Není snad nic horšího než když jedete ve stoplým autě, rádi, že vás někdo sveze a máte navigovat na místo určení, samozřejmě si nepamatujete ulici ani název hostelu a vybije se vám telefon :-DDD V tom případě je fajn si pamatovat aspoň nějaký vztyčný bod, třeba přístav, hotel ve tvaru písmena D apod. Nakonec konec dobrý, všechno dobré, Montserrat byl nádherný. Stejně si říkáte, že jsem divná, že cestuji sama a s nikým se o to nepodělím. Dělím se s přáteli, kterým posílím fotky, sdílím videa a co miluju nejvíc. Před každou cestou si stáhnu alespoň dva ebooky, na které nemám normálně vůbec čas, když jsem v ČR. Sedím v restauraci, dávám si těstoviny s mořskými plody, víno nebo lokální pivo a čtu. Občas zavřu oči, nasadím sluneční brýle a jen si užívám sluníčko, které mi opaluje obličej. Občas usnu na dece na pláži na několik hodin. Je krásné být jen sama se sebou...
