dnes odbočím od Ameriky a vrátím se jen lehce v čase do mého oblíbeného města, které mi změnilo život...Barcelona
Kdo rád a často cestuje po Evropě, tak určitě nevynechal Barcelonu ve Španělsku. Pro někoho je to uřvané hlučné město plné lidí a aut, kde se nedá skoro zaparkovat a kromě nejznámějších památek vlastně nestojí za to tam jet. U každé památky si udělat selfíčko stačí a šupajdíme dál.
I tak se to dá samozřejmě absolvovat a odškrtnout si Barcelonu z wishlistu what to see, ale tak já jsem nikdy neměla.
Do Barcelony se vracím ráda a často. Hrozně ráda cestuji nalehko, takže povětšinou jen s batůžkem na záda a poměrně často cestuji sama, takže pro mě hotelový pokoj není ideální. Před mnoha lety jsem objevila jeden zatrčený hostel, který má sice jen jednu hvězdičku, nicméně je přímo na pláži Barceloneta, jakože přímo přímo. 20m? Jen přejdete Plaza del Mar a sedíte v písku. Hostel se jmenuje Safestay Barcelona Sea hostel a když pojedete mimo turistickou sezónu, víkend vás tam určitě nezruinuje a navíc každé ráno si tam můžete asi za 2-3eura dát snídani. Pokud vás tato nenedchne, tak asi 30m od hostelu je něco, z čeho padnete na kolena. Buenas Migas na rohu, vždy vše čerstvé a tak neskutečné dobré. Od koláču, dortů, přes kafe ,focaccias. Zahrádka před bistrem samozřejmě s výhledem na pláž. Až se najíte, doporučuji zvolit způsob přepravy, abyste se neuťapali po svých. Já využívám kola přes aplikaci Donkey Republic a jsou to kola, které najdete nejen u pláže, ale takřka všude v Barce. Barcelona a její památky, ty nejznámější, jsou totiž dost do kopce? Pokud se vám nechce šlapat na kole, můžete si půjčit skutr kousek od pláže v El centre de la villa, kde je moc příjemná paní, která si mě už pamatuje. A tady půjčují i kola a kolečkové brusle. Odtud půjčeným skútrem jsem dojela až do Madridu ?
Kam tedy s kolem nebo skútrem jet? Paráda je, že zaparkujete skoro všude, protože Španělé jsem na tento způsob dopravy víc naladění a připravení, takže parkoviště pro moto na každém rohu.
Pokud jste nebyli nikdy na žádném tržišti, kde mají vše čerstvé, kromě ryb i chilli papričky, obří rajčata, artyčoky nebo třeba výborné freshe za 1euro, tak určitě doporučuji Mercat de la Boqueria. Smiřte se s tím, že je to hodně turistické, protože z všudypřítomného ovoce, ryb, churros a jamón serrano vám bude přecházet zrak. Můžete si pak sednout v jedné z malých kavárniček naproti tržišti na kávu a jen tak se kochat tím mraveništěm uvnitř. Pokud by pro vás byl Mercat de la Boquera příliš turistický, můžete zavítat do menšího a ne tolik komerčního Santa Caterina Market, které je tak akorát.
Pokud jste minuly ovšem palác hraběte Guell, tak doporučuji se vrátit, protože stojí za to. Má ho na svědomí geniání architekt Antoni Gaudí a i pokud byste se nerozhodli jít dovnitř, tak zvenku je to také krása.
Koho by zajímala nějaká katedrála, když Barcelona má Sagradu, že ano. Ale chyba lávky. Cathedral de Barcelona není žádná malá, nicotná a trapná stavba. Doporučuji se zde ideálně motat v podvečer, protože katedrála se nachází ve čtvrti Barri gotic, která vás vtáhne úplně do jiného světa a samozřejmě katedrála je v noci nasvícená.
Něco, co je taky strašně „ošklivé“ a neměli byste vynechat je Palau Dalmases, kde si můžete kromě posezení v dechberoucí budově se sangriou či vino tinto zaplatit za shlédnutí tradičního flamenca se všemi hudebními nástroji a hudbou naživo.
Kdo je fanoušek Picassa a umění, muzeum tohoto umělce nemůžete projít bez povšimnutí. Že vás umění nezajímá? Nevadí, zajděte si posedět s něčím dobrým v ruce do Parc de Ciutadella nebo hned vedle do zoo.
Přejedli jste se již paelly a churros a máte rádi i jinou středomořskou kuchyni? Jednou jsem v silném dešti na skutru skončila v Dionisos Born hned vedle parku. Žádní turisté, jen místňáci a španělská atmosféra.
Celé Španělsko je typické spoustou veřejných parků plných palem, ale i malých zákoutí, kde se dá povalovat na trávě a nikomu to nepřijde divné. Hlavně žádný stres.
Casa Milá nebo Casa Batlló? Za mě určitě Batlló, pokud vás zajímá Gaudi. Interiér je překrásný a je zde opravdu co vidět. Při teplém počasí si můžete na střeše dát v baru i nějaký drink a kochat se ruchem velkoměsta pod vámi. Za mě ovšem pokud netrváte ani na jednom z těchto architektonických skvostů, tak Casa Vicens. Vždy málo lidí, nádherné květinové tapisérie a práce uměleckých kovářů, až nevíte, kam se koukat dřív. Jo, ale budete muset šlápnout víc do pedálů nebo přidat plyn, je to do kopce a možná i proto tam nejsou fronty turistů.
Jasně, Parc Guell masovka. Kdo se rád tlačí a dělá si selfíčka s tisícem cizinců za zády, nechť se tam žene. Už je vám hic a není se kde schovat? To víte, cesta do kopce dlouhá. Ovšem Parc de la creueta de Coll s velkým veřejným koupalištěm not bad a až se vám udělá líp tak potom Finca Sansalvador
Už jsme kousek od toho, kam směřuji od začátku, slibuji. Tibidabo. Určitě nevynechat návštěvu tohoto nejen zábavního parku na kopci, ale i Mirador, kde rozpíná ruce nad Barcelonou na vrcholku kostela Ježíš a můžete vylézt po ochozu kostela ještě výše a kromě Barcelony samotné vidět až za moře. Děti budou nadšené z tobogánů a atrakcí, vy z dobré kávy a prosecca všude přítomných stánkařů. Jede sem i autobus přímo z centra z Placa de Catalunya.
Koho omrzí humbuk v Barceloně, doporučuji se vydat asi 20km autem do klášteru na skále, kde jezdí jen lanovka a jmenuje se Montserrat a v okolí je spousta a spousta nádherných stezek a výhledů, že budete jen dělat ach ach. Snad dopadnete lépe než já, když mi ve skutru došel benzín a já zjistila, že mám peněženku na hotelu v Barce. Tak jsem musela stopovat, ale tak i to byl zážitek ?
Kam se ráda vracím je malé přímořské městečko Castelldefels. Vlastně na něm nic není, malinkaté centrum a předlouhá pláž s plážovými bary a bílým pískem kam až oko dohlédne. Malé bary a tapisérie, ale v klidu od všeho. Jede sem nadzemka z Barci.
Hmmmm, že bych na něco zapomněla? Nezapomněla. Léta jezdím do Barcelony a léta jsem se tomuhle zážitku vyhýbala. Odrazovaly mě čekací fronty, vysoké vstupné na nějaký kostel a masovka. Ale jednou, jednou jsem tam byla v prosinci a tak jsem se rozhodla, že je čas se seznámit.
Sagrada Família nebo-li chrám smíření. Tak jsem přes internet vyoslila slevu na vstupném a děsila se, kolik lidí bude přede mnou. Kromě asi 2 lidí nikdo. Zvenku jako pěkné, říkala jsem si, ale stále nevidím ten důvod toho, proč sem všichni lezou. Něco co doposud od 19.století nikdo ani nedokončil a už teď to vypadá ošuntěle. Nečekala jsem od toho mnoho, jak vidno
O počtu věží pro apoštoly atd si přečtete na wiki, netřeba se rozepisovat. Každopádně, jakmile jsem vešla dovnitř, bylo mi jasné, že jsem lapena. Něco tak nádherného jsem v životě neviděla a to jsem toho viděla už dost. Nevěděla jsem, kam se mám dívat dřív. Zda na moderní až kubisticky vypadající prvky, či na portál se zavěšeným Ježíšem nebo na schody lemované vitrážemi. Poprvé se mi stalo, že mě krása něčeho rozbrečela. Ano, vážně. Slunce se opíralo do obřích skleněných vitráží tvořící celou stěnu Sagrady a vrhalo neskutečnou hru stínů a barev. Každý detail interiéru je promyšlený, dechberoucí, za mě prostě wau. Jen jsem tam stála, chvíli seděla a vnímala každý kámen, portál, barvu toho interiéru. Za mě jednoznačně MUST SEE BEFORE YOU DIE. Na důkaz lásky k tomuto místo a jeho magičnosti jsem si nechala vytetovat Sagradu na pravé předloktí a to musím říct, že jsem dost cíťa a dost to tam bolelo :-D.
Tak třeba jsem vás také nadchla a třeba se tam někdy potkáme osobně, pro mě určitě mimo sezónu a třeba na sebe mávneme v jedné ruce s tapas z mého oblíbeného Lizzaranu. Takže hasta luego!
