kdo je lepší obchodník, žena nebo muž? stačí mít šarm? nebo je to o zkušenostech a nastudovaných materiálech? nebo je za tím skryto něco úplně jiného?
Co si myslíte, kdo prodává lépe? Muž či žena? Čekám na odpověď, nejlépe odůvodněnou.
Zpravidla jsem zastáncem mužské části populace, ale tady se musím přiklonit na druhou stranu barikády.
Chlap – makléř by měl být nejen sympatický, charismatický a uvědomělý, ale hlavně technicky zdatný. Co to v mém pojetí znamená? Ne každý zájemce o nemovitost je schopný si představit, co s prodávaným prostorem lze dělat, jak ho přetvořit k obrazu svému. Mužská devíza je to, že většina chlapů má mnohem lepší představivost (promiňte dámy) než ženy, proto většinou muži bývají architekty a projektanty a mají lepší představivost. Správný muž má nejen nůž, jak říká přísloví, ale má i povědomí o tom, jak vypadá nosná zeď, co je příčka a co lze zbořit či kde postavit.
Žena oproti tomu je snářka a dá na pocity, stejně jako ve vztazích, tak i v obchodu. Žena, ať už makléřka či klientka musí být schopná si představit budoucí bydlení v bytě. Kde bude kuchyň, zda bude rohová, kde se bude u ranní kávy sedět, zda postel v ložnici bude 2x2m nebo menší, aby se tam vlezla skříň a spousta lodiček do předsíně.
Proč to říkám? Protože sama na stejném principu funguji. Nejsem až tolik dobrý obchodník s konkrétní věcí, ale ráda obchoduji s představami lidí a jejich sny. Na každé prohlídce se ptám, zda budou v nemovitosti bydlet, jakou mají klienti práci, zda pracují z domu, zda rádi vaří, plánují rodinu atd. při alespoň krátké analýze můžu začít rozvíjet své snové teorie o tom, kde bude dětský pokoj, jak do ložnice půjde ranní sluníčko, kde se vejme objemný rohový gauč po babičce apod. Zkrátka se snažím prodat sen o bydlení v budoucnosti. Za mě totiž úplně nezáleží na tom, jak nemovitost vypadá dnes, ale jak může vypadat v budoucnosti, když se do renovace vloží šikovné ruce dělníků a designerů. Pro mě, jako ženu- makléřku, je zásadní jedna věc. Lokace, lokace, lokace. Bohužel jsem se za těch několik let ještě nenaučila přenášet nemovitosti kouzlem na lepší místa s výhledem na vchod do metra či s výhledem na Vltavu. S tím nic neudělám. Ani vám nepřenesu byt o dvě patra výš, protože přízemí vy přece nechcete.
Umím ale vymyslet, jak by vaše nemovitost mohla vypadat, když si představíme, že tady dveře zazdíme, dáme velkou rohovou skříň, zde dveře vyřízneme, zvětšíme koupelnu na rohovou vanu a podobně. To by bylo, aby nebylo.
A proč tento celý článek. Ač se to nezdá, tak většinu mnou prodaných nemovitostí kupují ženy. Ano, slyšíte správně. Neříkám, že vždy platí, ale kupují je ony!
Kupují pocitem, instinktem, s radou rodiče, kamarádky, svého guru. Muže zajímá výměra, odpady, podlahy a kolik to celé včetně rekonstrukce bude stát. Ženu zaujmu vždy výhledem a představou o velkém obýváku a rozkošnými ložnicemi.
Takže odpověď je ANO. Genderová politika se dostala i do realit. Bohužel je stále méně makléřek než realitních makléřů, což je dost škoda. Také by se mi hodila alespoň jedna moje nástupkyně, kterou bych naučila, jak lidem plnit přání. A co je v této práci skvělé, finanční ohodnocení není závislé na pohlaví. Makléřka klidně může brát i víc peněz než muž.
Takže ať muži nadávají na ženy, jak chtějí a ženy nadávají na muže také, bez sebe nemůžeme být ani v práci ani v osobním životě. Muž je praktik a žena snílek. Já bych stejně ale chtěla víc žen, ráda sním a dopad do reality na holý zadek občas bolí. Co vy na to?
