Původně jsem zvažovala napsat článek se srovnáním cestování po evropských zemích, ale pak mi došlo, že je asi lepší nedělat pel mel a napsat o každé zvlášť. Teda tam, kam jsem zabrousila. Takže tentokrát slunná Itálie.
Buon giorno, to určitě znáte že. Kdo by neznal typickou frázi každého osmahnutého šarmantního Itala pokřikujícího po ulici nebo z auta a všudypřítomný pískot a povyk. Samozřejmě Itálie je pizza, těstoviny, Fiat 500, pláže plné písku a espresso.
Víte, kam se v Itálii vydat, když chcete cestovat a nebrodit se jen všude přítomnými turisty? Předně musím podotknout, pokud jste to nevěděli, že Italové jsem stále velmi pobožní, proto kromě toho, že každá sebemenší díra do nikam má bohatě zdobený kostel a hřbitov a místo na procházku se o víkendu chodí na hřbitov s čerstvými květinami.
Z toho tkví i nadšení z oslav všeho druhu pod heslem "důvod k oslavě se vždy najde", u nás podobné motto měla tuším reklama na Slivovici od Jelínka, oni tak vedou celý život. Proč to říkám? Je docela dobré se řídit státními svátky Italů, pokud si nechcete s nimi doslova šlapat po hlavách. Vím, o čem mluvím.
Velmi levné letenky se dají stále sehnat do italského Bergama, které se nachází v Lombaridi a nedaleko turisty hojně navštěvovaného Lago di Garda. Kdo tam nebyl, jako by nebyl v Itálii, right? Vypravila jsem se tam v létě roku 2011 s kamarádkou s tím, že nebude problém sehnat bungalov na pláži, nebo nějaký levnější ý hostýlek, hlavně žádný stres a nezařizovat a stresovat se dopředu. ALE! 15.8. mají Italové jeden z nejdůležitějších svátků pro ně a to je Nanebevzetí Panny Marie, což jsem samozřejmě netušila. Takže krásný útulný bungalov se nekonal, nedalo se sehnat ubyto pod 40éček na noc a musela jsem se dívat na kamarádky protažený xicht s výmluvným výrazem : "Já to říkala".
Nu což, druhý den jsme se vypravily do obchodu a ukořistily jediný a poslední stan. Ovšem i kemp na Lagu byl narvaný k prasknutí a to je tam místa pro několik set lidí. Poslední dvě místa pro stan s výhledem na umývárny a záchody. Pecka. Neměly jsme spacáky, karimatky, nic, protože krásný malý bungalov že :-D. Jakmile jsme začaly rozdělávat stan, všimly jsme si skupinky chlapů, kteří se na nás pobaveně dívají a čekají, kdy se asi rozbrečíme. Nicméně my natrénované z výjezdů na vodu, puťáků do kopců jsme jim vytřely zrak a za pět minut stál stan. Byly jsme odměněny dvěma vychlazenými pivy. Další muž s obytňákem když nás viděl bezprizorně sedět na zemi nám nabídl, že nám zapůjčí stan a židle a dostaly jsme další dva lahváče.
Jezero Lago di Garda je sladké, modré a plné lidí, celé prázdniny. Proto pokud neumíte plavat, pro vás ideální, dav vás nadnáší. Pro nás ovšem průšvih. Půjčily jsme si kola a jely jezdit dokola. A hle nesmíte minout Sirmione obehnané pevnostmi, Rivoltellu a další podobná krásný, historická a kýčovitá městečka se spostou stánků a lidí. Doporučuji zdolat Via ferrata Ernesto Che Guevara.
Je to ferrata s neuvěřitelnými a dechberoucími výhledy na Lago, nahoře je odpočinková louka s chatkou, kde se dá plácnout do trávy. Kam dál? Co vidět? Co třeba Benátky? Město milenců a gongoliérů? Proč ne? V Benátkách se nachází řada kostelů, kde se stále nachází originály předních malířů jako byl Tizian, Bellini nebo Tintoretto. Benátky jsou prostě město na vodě. Krásné úzké uličky, přejíždíte pořád vaporettem, abyste se aspoň někam dostali, ale mě mnohem víc zaujal ostrov Burano. Sice tam jedete skoro hodinu lodí, ale za mě ty krásné barevné domečky, tradiční výrobky z krajky a skla, výborná zmrzlina, je tam neskutečná atmosféra a na ostrově si dokonce můžete skočit do muzea skla, kde uvidíte přímo výrobu váz atd.
Ovšem moje nejoblíbenější město je Verona. Je tam dokonce kemp na kopci, kde můžete stanovat pod fíkovníky s dechberoucím výhledem na město. Nejsem úplně fanda Romea a Julie, ale tohle město je prostě město lásky. Most Ponte Pietra, Verona Arena a nevynechejte určitě Castelvecchio, výhled na mosty a město top.Městské zahrady jsou jako jiný svět. Samozřejmě balkon Julie a dům Julie, blba bla, zámky na mřížích, romantický kýč povolen. Pizza brutální dobrá, pro zmrzlinu bych vraždila.
No jasně, Řím, přece káča nezapomene Řím, že jo. Nezapomene. V Římě jsem byla tuším dvakrát. Řím je prostě klasika, historie dýchá z každého šutru a je tu opravdu co vidět a každý správný turista to ví, proto se Vám málokdy poštěstí se vyfotit u něčeho sami, nebudete muset používat úpravu fotek k mazání lidí okolo.
Co v Itálii pokaždé neodolám jsou cannoli. Ačkoliv se jedná o sicilskou delikatesu, můžete si je dát téměř po celé Itálii u nás nejlepší mají ve Winer food marketu na Strakonické v Praze. Smažené trubičky plněné nicotou, občas sypané pistáciemi, to je láska. Kdyby se mě někdo zeptal, jak chutná láska, byly by to cannoli. Bez váhání.
Co dál? Za mě určitě malý ostrov kousek od Neapole, Ischia. Do Neapole letí přímý let a na Ischii jezdí trajekt. Ischia je taková jiná Itálie, přímo z vody vyvěrají vřídla, kam si můžete sednout a zdarma si užívat léčebné účinky. Ostrov je sice malý, ale malebný. Na to se někam schovat ideální.
Za mě Neapol je italsko italské město skrz na skrz. Špína, kravál, odpadky, které někteří místo do popelnice vyhazují z balkonu na ulici a vše je takové škaredě ošuntělé. Přístav je taky špinavý a zaplivaný, ale to kafe, Dio mio! Za 1éčko zažijete slast, samozřejmě v případě že jste milovník kávy. Nějaké dolce k tomu je takové must have. Z Neapole je to co by kamenem dohodil do Pompejí.
A co třeba Toskánsko? No Toskánsko nesmíte minout. Volterra je typickým představitelem tradičně vypadajících měst v Toskánsku, lemovaných vinicemi a tyčících se na kopci. Lány vinic, polí a luk. Co mě zaujalo byly Vinabistra a malé sklepy na každém rohu, ideálně co zapadlejší tím lepší, kde si nabijete kredit na kartu a pak chodíte jen kolem stojanů, kde zmáčknete čudlík a dostanete degustační kapinku vína. Nechutná? Tak máme umyvadla "plivátka", přece si nebudete kazit chuť něčím, co není podle vašeho gusta že. Plivání vína je naprosto běžná, ačkoliv my to můžeme považovat za rouhání. Věřte mi, že až ochutnáte dvanáct vzorků, tak si milerádi odplivnete a prolejete se vodou, abyste vůbec trefili ze sklípku na denní světlo. Spousta malých zapadlých vinic láká tabulemi u cesty k degustacím a nabízejí i ubytování, které má vždy své kouzlo.
To bylo pár mých tipů a mohla bych pokračovat přes Sicílii, kde mě k breku dojala krása nočního Palerma, solná jezera a pánve okolo Trapani a tak dále a tak dále.
Co jsem ale chtěla říct, je to velmi velmi důležité. Nebojte se jezdit do zahraničí mimo sezónu, pokud můžete. Já jsem byla podruhé v Římě 6.12. a bylo to nejlepší. Lehký svetřík, kalhoty, nečekali jsme nikde u památek, protože nikdo nikde, standardní fronta na Colosseum trvala asi 5minut, dokonce mám fotku na prázdných španělských schodech a u fontány de Trevi bez lidí! Žádná retuš :-). Navíc letenky, ubytko, půjčovna aut, vše je za hubičku.
Point č.2. Když si budete půjčovat auto, nechte si ho určitě plně pojistit. Když jsme jezdili autem přes Neapol a já se koukala okolo, jak mají všichni orvaná zrcátka, zdeformované dveře, chybějící blatníky apod., pokoušel se o mě infarkt. Podařilo se mi na Sicílii píchnout kolo a docela se ta pojistka hodila upřímně.
Rada číslo tři. Obrňte se trpělivostí. Italové kromě jejich siest, jejímiž jsou pověstní, jsou lemplové na mluvení v cizích jazycích a převážně se tváří, že nejen že nerozumí, ale ani cizím jazykem nemluví. Pokud mluvíte španělsky, mě se osvědčilo na ně mluvit španělsky, je to ve spoustě ohledů podobné a nešklebí se na vás tak, jako když na ně mluvíte anglicky nebo německy.
A v neposlední řadě se dámy smiřte s tím, že na vás budou na ulici pokřikovat, pískat, troubit. My slovanské typy jsme totiž pro Italy jako magnet. Za mě Itálie by měla být na vašem seznamu must see do konce života, protože z každého koutu na vás dýchá historie, dobré jídlo a lidé plní života. Carpe diem :-)
