Český očistec

V očistci se sejdou Jan Žižka, Karel IV., Boleslav I. Ukrutný, Edvard Beneš a Karel Gott. Brzy se jejich hovor stočí i na aktuální stav českého národa.

KAREL IV.: Dneska k nám má úřad sv. Petra od nebeské brány poslat dalšího hříšníka.

BOLESLAV: Kdo by to tak mohl být, že by taky nějaký bratrovrah?

EDVARD BENEŠ: To už se dneska nenosí. Máš spoustu jiných prostředků, jak oponenta odstranit. Stačí ho očernit v médiích a je hotovo. Spíš to bude nějaký politik, protože ta dnešní politika je hrozně vyčpělá a politici sem za námi směřují mílovými kroky.

BOLESLAV: Doufám, že se pleteš. S těmi dnešními politiky by to tady byl skutečný očistec.

ŽIŽKA: Ať sem klidně ty politiky pošlou. Dostanou po hlavě palcátem a bude klid.

KAREL IV.: Bratře Žižko, musíš být smířlivější. Jinak se z očistce do nebe nedostaneš.

ŽIŽKA: A co bych tam dělal? Jsou tam samí svatouškové a než by mě tam pustili, určitě by mi sebrali palcát. Navíc tam zní pořád nebeské chóry, což není muzika pro mě. Co si zazpívat Ktož jsú boží bojovníci?

EDVARD BENEŠ: Tu jsme zpívali včera a ještě teď mě zaléhají uši.

BOLESLAV: Já taky zpívat nebudu. Musím dbát o svou špatnou pověst.

ŽIŽKA: A co ty, bratře Karle?

KAREL IV.: Já jsem se zdržel zpěvu i včera. Přece jako horlivý katolík nemůžu zpívat husitskou píseň.

ŽIŽKA: Neurážej mě s nějakými husity. My jsme si říkali boží bojovníci!

EDVARD BENEŠ: Nemáchej tu tak s tím palcátem, bratře Žižko, jsou tu lidi. Jestli nechceš zpívat sám, počkej na toho nového hříšníka. Třeba bude umět zpívat.

KAREL IV.: Podívejte, už přichází. Nešálí mě zrak, to je přece Karel Gott.

KAREL GOTT: Dobrý den, jsem tu správně v očistci.

BOLESLAV: Ano, Mistře, ale nespletl jste se? Vás určitě poslali do nebe, abyste mohl zpívat v nebeském chóru.

KAREL GOTT: Po pravdě jsem si také myslel, že mě pošlou rovnou do nebe, ale úřad sv. Petra měl jiný názor. Navíc to řízení trvalo skoro dva roky a pak mě poslali sem.

ŽIŽKA: No jo, byrokrati jsou i tady. Ani v pekle je nechtěli. Já bych je srovnal, kdybych ještě něco viděl. A kvůli čemu vás sem poslali?

KAREL GOTT: Prý kvůli písničce Být stále mlád. Tvrdili, že tím, že jsem chtěl být stále mlád, jsem se rouhal Bohu a zavedenému řádu života, protože všichni musí stárnout.

EDVARD BENEŠ: Vždycky se něco najde, když se chce.

KAREL GOTT: Ale poslali mě sem jenom na chvilku, abych zpytoval svědomí, protože můj hřích není příliš veliký. Pak už nic nebrání tomu, abych šel do nebe a mohl tam koncertovat.

ŽIŽKA: Mistře, využijme toho, že jste tady, a zazpívejte si se mnou Ktož jsú boží bojovníci.

KAREL GOTT: Není to úplně můj žánr, ale můžu to zkusit.

KAREL IV.: Bratře Žižko, nech Mistra nejdříve odpočinout. Zatím se mu všichni představíme a začneme od Boleslava, ten je tu nejdéle.

BOLESLAV: Dobrá, já jsem kníže Boleslav I. řečený Ukrutný, sjednotitel našeho státu.

EDVARD BENEŠ: Zapomněl jsi dodat, že Ukrutný se ti říká proto, že jsi zabil svého bratra Václava.

BOLESLAV: Jak zabil? Byla to nešťastná náhoda a sám mi naběhl na meč nebo na kopí, už si přesně nevzpomínám, na co mi vlastně naběhl. Jenže kronikáři to hrozně nafoukli a udělali z Václava svatouška.

KAREL IV.: Boleslave, víš, že se tu nesmí lhát. Jestli tě nebeská stráž uslyší, budeš tu muset být dalších tisíc let.

BOLESLAV: No jo pořád, ale to, že jsem sjednotil český stát, je pravda. Beze mě bychom dnes možná byli jen další spolkovou zemí Německa.

EDVARD BENEŠ: Na Němce pozor, nedá se jim věřit. Mám s nimi špatné zkušenosti.

KAREL GOTT: Ale není Němec jako Němec. Mám mezi nimi spoustu fanoušků a to musí být slušní a vzdělaní lidé se smyslem pro dobrou hudbu.

ŽIŽKA: Já bych v tomhle dal za pravdu bratrovi Benešovi. Sám jsem zažil několik německých tažení vedených proti nám, ale pod mým velením jsme je vždycky odrazili. Jenže to jsme měli ještě pořádnou armádu a chuť bojovat za vlast. A mimochodem, já jsem bratr Jan Žižka, hejtman vojsk božích bojovníků.

KAREL GOTT: Myslel jsem si, že to budete vy. Páska přes oči je jasným poznávacím znamením a navíc máte dosti vyhraněný hudební vkus.

EDVARD BENEŠ: Počkej, bratře Žižko. Jak jsi to myslel s tou armádou a chutí bojovat? Přece mi nechceš vyčítat, že jsme se fašistickému Německu nepostavili se zbraní v ruce. Vždyť jsme zůstali úplně sami.

ŽIŽKA: Odpověděl sis sám, bratře Beneši. My boží bojovníci jsme taky bojovali proti všem! Nikdy jsme před nikým neustoupili a nakonec jsme se museli porazit sami.

KAREL GOTT: Já si myslím, že se pan prezident Beneš rozhodl správně. Jen doufám, pane prezidente, že vás sem do očistce neposlali kvůli vašemu rozhodnutí nebojovat.

EDVARD BENEŠ: Ne, má přítomnost zde souvisí s těmi nešťastnými dekrety a událostmi po druhé světové válce.

KAREL GOTT: Aha, už chápu, ale málokdo dokáže projít životem s čistým štítem. A vaším posledním druhem nemůže být nikdo jiný než sám velký císař a král Karel IV. Co ale dělá otec vlasti v očistci?

KAREL IV.: Ani já nemám čistý štít. Povolil jsem pogrom na Židy a nejsem na to moc pyšný, ale tehdy to byl běžný prostředek, jak získat peníze. Navíc mi úřad sv. Petra vyčetl mou pýchu, že jsem různé stavby pojmenoval po své osobě.

KAREL GOTT: A co se úřadu sv. Petra nezdá na vašem jméně? Mně se náhodou líbí.

KAREL IV.: Věřte mi, že v tom žádná pýcha nebyla. Stavěl jsem tolik staveb, že už jsem prostě nevěděl, jak je pojmenovat.

BOLESLAV: Nemluvil jsi náhodou před chvíli o tom, že se tu nesmí lhát?

ŽIŽKA: Bratře Karle, kdybys řekl, tak já bych ti poradil. Co je to za jméno pro hrad Karlštejn, Kašperk nebo Karlík. Hrad se musí jmenovat tak, aby z něj šel strach, třeba Řemdih nebo Palcát.

EDVARD BENEŠ: Štěstí, že jsi tehdy Karlovi s těmi jmény hradů radit nemohl. Neumím si přestavit, že by dnešní turisté místo na Karlštejn jezdili na Palcát. I když teď je to s tím turismem stejně špatné kvůli té virové epidemii.

ŽIŽKA: Jaká epidemie, to myslíš tu chřipečku?

EDVARD BENEŠ: Chřipka to není, bratře Žižko, to už je vědecky dokázané.

ŽÍŽKA: Chřipka nebo ne, stejně ti dnešní lidé jsou slabí a nic nevydrží.

KAREL GOTT: To bych netvrdil. Nevíte, co jsme museli vydržet za socialismu.

KAREL IV.: Ten vir není tak podstatný. Horší je, že je národ zase rozdělený, a lidé by mezi sebou nejradši stavěli barikády.

ŽIŽKA: To přece není nic nového. Už za nás, božích bojovníků, jsme se mydlili mezi sebou hlava nehlava a spojit jsme se dokázali jedině tehdy, když proti nám vytáhl nepřítel z ciziny.

KAREL IV.: Máš pravdu, ale tyhle vnitřní spory nikdy nebyly ku prospěchu národa.

EDVARD BENEŠ: Já té dnešní době také nerozumím. Vzniká nám tu nějaká divná ideologie, že očkovaní jsou ti hodní a neočkovaní jsou automaticky ti zlí. Nejhorší je, že tuhle ideologii přijali nejen politici, ale i média.

BOLESLAV: Od čeho jiného by měla být média, než aby hlásala ideologii vládnoucího režimu. Navíc každý režim si potřebuje najít nějakého nepřítele, aby se mohl udržovat v chodu. Dřív to byli kacíři, Židé, váleční piloti nebo disidenti, a dnes to jsou neočkovaní. A pokud se nepřítele nepodařilo o vládnoucí ideologii přesvědčit po dobrém, muselo se přitvrdit.

EDVARD BENEŠ: Z toho přitvrzování mám právě strach. Co když budou neočkovaní vyhozeni z práce nebo veřejně lynčováni pro své názory? Copak tohle je demokracie?

KAREL GOTT: To selektování lidí na dobré a zlé mi skutečně hodně zavání minulým režimem.

KAREL IV.: Jenže obyčejní lidé za to nemohou, tohle je selhání jejich vůdců.

EDVARD BENEŠ: Na slovo vůdce jsem od jisté doby alergický.

KAREL IV.: Dobře, říkejme jim vládnoucí elity. Ty by měly v případě krize národ stmelovat, pozitivně ho motivovat a hlavně být rozhodné. Jenže dnes ve vládnoucích elitách chybí skutečná osobnost, která by mohla a chtěla národ vést.

EDVARD BENEŠ: Přesně tak. Pokud jsou vládnoucí elity skutečně přesvědčené o nutnosti vysoké proočkovanosti národa, mají očkování nařídit povinně a nést si za své rozhodnutí následky. V případě, že z jakéhokoliv důvodu nechtějí očkování nařídit povinně, nemohou zároveň neočkované za jejich svobodné rozhodnutí nenechat se naočkovat perzekuovat. To opravdu nemá s demokracií nic společného.

ŽIŽKA: Jak říkám, ty elity by měly dostat palcátem po hlavě a byl by klid. Nebo snad konečně vyjede z hory Blaník sv. Václav se svými rytíři a udělá pořádek?

BOLESLAV: Bratr byl vždycky nerozhodný. Navíc má vyjet, až bude české zemi nejhůř, a jak má poznat, jestli už je naší zemi nejhůř, když neví, jestli nepřijde v budoucnu ještě něco horšího, proto čeká a stále nevyjíždí.

KAREL IV.: Český národ si bude muset opět poradit i bez bájných hrdinů, ale já mu věřím, protože už přestál mnohem těžší zkoušky, které ho sice obrousily, ale nikdy nezlomily.

ŽIŽKA: A teď si konečně zazpíváme Ktož jsú boží bojovníci.

BOŽÍ HLAS: Mistr Karel Gott se neprodleně dostaví k nebeské bráně, jeho hřích již byl očištěn.

EDVARD BENEŠ: Mistře, to je škoda, že jste tu byl s námi tak krátce. Snad se jednou zase všichni potkáme a tentokrát v nebi.

BOLESLAV: Tím bych si nebyl tak jistý.

KAREL GOTT: Přátelé, okouknu to tam, a když se mi tam nebude líbit, vrátím se.

EDVARD BENEŠ: To přece nejde. V nebi musí být pořádek a nejde courat sem a tam.

KAREL GOTT: Zapomínáte, že mám zkušenosti z minulého režimu. Stačí, když na nějakém nebeském koncertě zazpívám tu svoji zakázanou písničku, a určitě mě hned pošlou zpátky k vám.