Správnou výchovou k multikulturalismu

Pařížská učitelka poučuje třídu ateisticko-křesťanských dětí s muslimským spolužákem o principech multikulturalismu.

„V závěru hodiny si ještě probereme principy a výhody multikulturalismu. No, víte někdo, co to slovo znamená?“

„Paní učitelko, paní učitelko, to je takovej velkej brouk, co si válí tu svoji kuličku hnoje,“ ozvala se Jacquelina.

„Ne, brouk s hnojem to opravu není,“ vyvedla ji z omylu učitelka. „Kasime, zkus nám říct ty, co je multikulturalismus?“

„Multikultúra být dobrá věc,“ odpověděl Kasim. „Znamenala, že my muslim žila ve Francie v ghetto a měla svá kultúra a víra.“

„No, tvá definice není moc přesná. Předně to není multikultúra, ale multikulturalismus,“ opravila ho učitelka.

„Já omlouvala, zatím nedobře naučila vaše jazyk. U nás v muslimská ghetto se moc nepoužívala.“

„Tu poznámku o ghettu sis taky mohl odpustit,“ pokárala ho učitelka. „Multikulturalismus znamená, že lidé v hostitelském státu tolerují jinou kulturu a tradice imigrantů, a imigranti na oplátku respektují zákony hostitelské země.“

„Vaše zákony špatná, nedobrá pro muslim,“ ozval se Kasim.

„A co máš konkrétně na mysli?“ zeptala se učitelka.

„Třeba ten mít jen jedna manželka, která navíc nemusela zahalovat.“

„Vždyť to je přece hezké, mít jen jednu manželku. Copak tvůj otec jich má snad víc?“

„Ano, čtyři manželka,“ odpověděl bez zaváhání Kasim.

„Čtyři manželky?“ podivila se učitelka. „To přece není možné, úřady by mu to nedovolily.“

„Učitélka naivní. První manželka vzít muslim na úřad, další vzít pouze v mešita. Ale muslim dovoleno mít pouze čtyři manželka, pak mohla mít ještě konkubína, kolik chtít a co stačit.“

„A úřady na to nepřišly?“ zhrozila se učitelka.

„Co by úřad dělala v pařížská ghetto nebo mešita? Tam úřad nesměla, jinak mohla přijít k úhona,“ vysvětloval Kasim zasvěceně.

„Dobře, půjdeme radši dál. A proč by se měla manželka zahalovat, pokud sama nechce? U nás máme přece hezké dívky a každá žena se ráda líbí. Navíc znám muslimy, kteří na zahalování žen nelpí,“ triumfovala učitelka.

„Otec na tradice lpět a učit Kasim, jak byla dobrá muslim,“ oponoval Kasim. „Manželka krásná jen pro svůj muž, ostatní mohla obdivovat jen její hezká oči. Muslim velice žárlivá. Navíc dobrá manželka ráda zahalovat, ctít tradice. Jinak učitélka mít pravda, u vás plno krásná dívka, i v naše třída. Já až vyrostla, najít čtyři manželka mezi vaše dívka a zbytek má konkubína.“

„To je materiál,“ ujelo paní učitelce, ale profesionálně pokračovala dál. „Nyní přejdeme k výhodám multikulturalismu. Po předchozí zkušenosti se vás na výhody multikulturalismu ptát nebudu a rovnou vám je řeknu.“

Pak si všimla, že se hlásí Bernard, a tak ho s obavami vyvolala.

„Paní učitelko, ale táta říkal, že naše kultura a muslimská jsou příliš odlišné na to, aby spolu na jednom místě mohly delší dobu existovat. Myslí si, že dříve nebo později bude muset jedna kultura ustoupit druhé, i s ohledem na narůstající počet muslimů ve Francii. Buď se své kultury vzdají muslimové, nebo se své kultury vzdáme my a přijmeme tu muslimskou.“

„Názory tvého otce nejsou správné a daly by se označit za extrémistické nebo xenofobní,“ poučovala ho učitelka. „Všichni jsme světoobčané a naše země patří všem! Chce se to jen naučit správně myslet, ale v tom vám při těchto hodinách pomohu.“

„Pokud vy přijala má kultúra a víra, všude zavládla klid a pořádek,“ zaradoval se Kasim.

„Principem multikulturalismu není, že jedna kultura zvítězí nad druhou,“ vysvětlovala učitelka, „ale že více kultur bude spoluexistovat ku prospěchu všech zúčastněných.“

„Nebýt dobré,“ vedl si Kasim dál svou. „Jak spolu existovala, když žena nechodit zahalena. Nás muslimy to pobuřovala.“

„Vždyť jsem ti přece vysvětlovala, že všechny muslimy nezahalené ženy nepobuřují.“

„Otec a já praktikující muslim, nás urážela. My chtěla, aby každá žena v Evrópa zahalovala všude, ve škola i na ulice.“

„Škola tohle nemůže nařídit, a přece v zájmu multikulturalismu nechcete, abychom se vám ve všem přizpůsobovali? I my si potřebujeme zachovat naši kulturu, kde ženy mají stejná práva jako muži. Pak se můžeme navzájem obohatit.“

„To není žádná multikultúra, když vy tak osekala naše kultúra. My chtěla pro nás více práva, my chtěla více svoboda!“

„Jak to myslíš?“ zeptala se už zjevně vykolejená učitelka.

„Lidi z Evrópa nejdřív otevřená náruč a říkala, ať my přijít, že nám dát nový domov, ale pak nás snažila převychovat? Vy Evrópa moc arogantní a myslela si, že nejlepší civilizáce a nad vaše kultúra a právo nebýt. Naše kultúra muslimská tu být déle než tisíc roků, jak dlouho tu ta vaše demokrácie nebo právo rovnosti? Kdo vám vůbec dala právo říkat, že naše kultúra a tradice nedobrá? Myslela si, že snad větší než Bůh?“ rozčílil se Kasim a praštil pěstí do stolu. „Vždyť vy alkoholíci a jíst nečistá maso z vepře.“

„Dobře, a jak by sis tedy to naše multikulturní soužití představoval ty?“ ustoupila učitelka.

„Až já dospělá, oženila se a mít čtyři manželka a pokud manželka neposlušna, já dovoleno trestat. Žena podřízena muž, tak říkat naše kultúra, tak učila má otec. Navíc všechna žena na ulici zahalena a žena bez dovolení muž nepracovala. Učitélka žena, měla by se starat o dům a rodina, ne pracovala. Já chtěla učitel muž! A ještě zakázala alkohol a všechna nečistá vepře vyhnala za Ural.“

„Hochu, s tebou bude práce,“ povzdechla si učitelka a s úlevou přivítala zvonění ohlašující konec hodiny. „Pro dnešek musíme skončit, ale jednoznačně jsme si prokázali, že multikulturalismus je pro Francii a Evropu jediná správná cesta. Příště se zaměříme na problematiku rovnosti žen a mužů.“

„Paní učitélka,“ ozval se Kasim, „to být nedobrá téma pro muslim. Otec napsala omluvenka, Kasim nepřijít.“

„Dobře, ať tě otec z příští hodiny omluví a já se už musím jít připravit na další vyučování. Přeji vám hezký zbytek odpoledne,“ řekla učitelka unaveným hlasem. Pak odešla do kabinetu, kde se zamkla, a nalila si pořádného panáka. Když ho do sebe kopla, pocit marnosti ji neopustil, proto si dalšího už nenalévala a rovnou si zavdala z flašky. Pomyslela si, že někdy to bez alkoholu prostě nejde.