Jak se v dnešní době cestuje?

Většina nás jezdí na dovolenou k moři. Chorvatsko, Španělsko, Itálie. Ale už ani Egypt,Turecko nebo Tunis nejsou žádnou velkou exotikou. Jaký má tedy v dnešní době smysl cestovat?

Znám spoustu lidí, co říkají, že byli v Turecku, Saudské Arábii apod... Když se jich zeptám na podrobnosti o zemi, řeknou obvykle to stejné. ,,Byl jsem jenom na letišti a přespal jednu noc v hotelu, pak jsem pokračoval dál." Osobně se domnívám, že tohle není cestování. Chce-li někdo zemi opravdu poznat, nestačí tam zaletět na víkend nebo přestoupit na letišti. Bohužel však v dnešní době přibývá turistů a ubývá cestovatelů. 

Dávno jsou doby, kdy člověk, který v hospodě prohlásil, že byl v Anglii, byl zván celou hospodou na panáky, aby něco málo povyprávěl ze svých zážitků. A Nejen Anglie, ale celá Evropa už pro nás ztratila punc něčeho výjimečného. Díky tomu, že více a více lidí jezdí do zahraničí. Ale i tím, že vzdálenosti se zkracují a ,,romantické víkendy" v zahraničí jsou už stejně běžné, jako víkendy na Mácháči. Bohužel se však většina lidí vrací se stejnými poznatky, se stejnými zkušenostmi. Všichni navštěvují hlavní města. V případě Egypta pyramidy a hotelové resorty, v případě Turecka trhy a moře. Nikoho už moc nezajímá, jak tam lidi doopravdy žijí. Cestování jaksi zprůmyslnělo. A rys průmyslově vyráběného zboží/ zážitků je ten, že všechno musí být stejné, standardizované. 

Jako velmi zajímavé se jeví moudro G.K Chestertona. Ten tvrdil, že tam, kam se dá snadno dostat, nemá smysl jezdit. A tam, kam je to obtížné, nikdo nechce. A právě tady začíná cestování. Správný cestovatel má být zdrchaný, trochu špinavý, zaprášený a pouze s batohem na zádech. A má poznávat místa, kam nejezdí příliš mnoho lidí, jinak necestuje, ale provozuje turismus. Turismus je masový, bezmyšlenkovitý, plochý, jdoucí po povrchu. Teprve cestováním člověk přichází na to, jak se v daném místě lidem žije, co si myslí, co každý den dělají. Turista neprohlédne lest Potěmkinovy vesnice, cestovatel ano, protože jeho nezajímá hlavní cesta a kulisy, ale to, co je za tím vším.

Pochopitelně, jet někam s cestovkou nebo průvodcem je pohodlnější, ale to, co zažijete je již do velké míry předurčeno. A to je celkem škoda. A vůbec velká škoda je, že do mnoha států a oblastí se jezdí úplně minimálně. Oblasti jako západ Ukrajiny - Lvov nebo Podkarpatská Rus, Rumunsko, Srbsko a hory v Černé hoře jsou oproti plážím Chorvatska či horám Alp téměř prázdné. Alpy vůbec připomínají více dálnici než nepřístupný horský terén.

Ale asi je to úděl globalizace, že se oblasti k sobě přibližují. Všude najdete stejné celosvětové nápoje, všude si poslechnete nejnovější písničky Justina Biebera a Lady Gaga a všude si dáte hamburger nebo smažené kuře. Bohužel s tím ubývají typické lokální speciality, místní hudební tělesa a zákonitě i dobrodruzi.

Kapitolu o tom, že většina lidí jezdí do zahraničí, aniž by znala svou vlastní zemi, ani nechci začínat. Budu zkrátka doufat, že se to zlepší. Že se opět objeví cestovatelé a dobrodruzi, kteří se dívají kolem sebe a přemýšlejí. A kteří zjistí, že nejdříve musí cestovatel poznat svoji zemi a poté až ty ostatní.. Tak ať je to brzy!  

P.S: Udělal jsem stejnou chybu jako většina - dříve než jsem poznal Česko, začal jsem jezdit do ciziny.