Existuje vícero kategorií cestovatelů. Tys Vojto popsal jen tu jednu, ke které patříš.

Trochu chaotické. Já si zase myslím, že cestovatelů přibývá. Každý si cestujeme podle svých možností, schopností a zájmu. Nejsem nejmladší, naši republiku a hory mám procestované, ale i s cestovkou jsme toho za hranicemi poznali dost. Zajistí nám dopravu, ubytování a zbytek si organizujeme sami. Podívejte se na nějaké mé články a fotky tady na iDNES, kde nebyl moc velký zájem, nebo na stránkách pro seniory.

http://jirinavotavova.blog.idnes.cz/ nebo https://www.i60.cz/authors/detail/5764).

Jsou lidé, kteří si jezdí na dovolenou odpočinout, na vůbec nic nemyslet, nestresovat se a ležet u bazénu. Třeba se i pochlubit fotkama na FB. Každý nemiluje kempování v horách. A to že jste špinavý, z Vás nedělá lepšího cestovatele.

Nejsem téhož názoru jako autor. Myslím si, že poznání života "tam někde venku" naopak napomáhá k tomu, aby si člověk uvědomil jaké pokladu má kolem sebe. Za mého romantického mládí, kdy jsem přečetl pět tlustých "bichlí" od Hanzelky a Zikmunda, tak mne potěšil jejich plán, jaký měli původně a předložili ho i čtenářům Afriky snů a skutečností: Po projetí celého světa měli v plánu vzít na záda ruksaky a projet a projít celé Československo a začít srovnávat. Byl to skutečně ambiciózní plán, škoda, že nebyl nikdy beze zbytku dokončen. Ale je pravdou, že i z toho důvodu já sám mnoho necestuji, protože vím, že na návštěvu jednoho místa bych vždy potřeboval alespoň tři dny, abych důkladně poznal jeho kulturu, genia loci a lidi, kteří tam žijí.

Děkuji jinak za připomenutí Ukrajiny, zvažuji, že bych se tam někdy zase rád vrátil. :)

Já nesnáším sluníčko a proto dovolenou trávím chozením po horách, pak si zajedu na Usedom k Baltu. Nebo navštívím Bavorsko, Francii, Italii a poznávám města, galerie, zámky a podobně. Náposledy před 15 lety jsem válel ve Španělsku u moře, vedro jak blázen, písek všude a řekl jsem si dost.

Snazime se s rodinou o 2 dovolene. Jedna standardne nekam k mori. Ale ta druha u nas. Otevreme si mapu a rekneme: Jeste jsme nebyli v Karlovych Varech, Marianskyh laznich. Nebo se podivame do Pardubic a okoli. A musim rici, ze me to bavi. A predloni jsme byli v Polsku kousek nad Nachodem. A prekvapilo me, jak malo Cechu tam jezdi.

Pro mne je dulezite, ze mohu bez problemu cestovat po cele Evrope, aniz bych musel nekde ukazovat doklady, a hlavne se podrobovat buzeraci Veskospovenskych pohranicnich organu.

Ale mnohym se zde na blogu po tom styska.

Jezdit bez nutnosti ukazovat na každé hranici pas je rozhodně super, to bez debat.

Myslím, že se v té úvaze trochu podceňujete hlavní smysl cestování - a to je poznání okolního světa a života - jaký je. Poznání lokality je celkem nezávislé na tom, kolik lidí tam jezdí. Jestliže před pyramidou sotjím sám nebo s masou lidí, je to fuk - objekt, který poznávám, je tento pozoruhodný autentický výtvor. Jeho hodnota není nijak snižena tím, jak je populární. Není proto důvod předpokládat, že nemá hodnotu nic, co je snadno dostupné - to je v přímém rozporu s nárokem na poznání toho, jaká nějaká lokalita ve skutečnosti sama o sobě je (tak například Zakarpatská Ukrajina by tím byla samozřejmě zařazena mezi destinace, kam nemá smysl jezdit, neboť je snadno dostupná). Punc výjimečnosti totiž neztrácí lokalita, ale spíše ego toho, kdo jí navštíví a zjistí, že už není sám tak výjimečný, protože tam není sám:-) Z této logiky je mi pak jasné proč si myslíte, že ubývá cestovatelů - protože cestuje čím dál více lidí a ubývá liduprázdných míst, proto se Vám zdá, že tím pádem ubývá i cestovatelů, ačkoli bych řekl, že počet lidí cestujících na vlastní pěst se díky otevírání zemí i lepší finanční a dopravní dostupnosti zvyšuje. Zavání to trošku snobismem...

Docela by mě zajímalo, co konkrétně myslíte tím, že by měl člověk dříve poznat Česko než vyrazí do zahraničí. Tedy co je podle Vás poznáním Česka. Abych věděl, jestli jsem náhodou na cesty taky nevyrazil předčasně...

Jinak ty tři fotografie... nepříjde Vám to právě jako typický turistický produkt?

1) Romantické téma ostré skály při západu slunce po bouři či co, kde krajina samotná je v podstatě neidentifikovatelná, hlavní pozornost na sebe uoutává postava s rozpřaženýma rukama (mimochodem gesto, které jsem musel nedávno pozorovat v Thajsku a Malajsii čtrnáct dní v kuse před každou skálou, pláží nebo mrakodrapem. Dělá to fakt každá puberťačka. Že by už vyšly z módy skoky zachycené ve vzduchu?

2) Vy a hrouda šutrů. Nneí sice jasné kde nebo co, ale hlavně že tam sedíte.

3) Obyčejná silnice v mlze. Ale slavný název...

To, zda je na nějakém místě masa lidí je nepochybně závislá i atmosféra místa samého. Navíc turismus obvykle naprosto mění charakter toho místa. Krásně je to vidět např. v Praze na královské cestě na Pražský hrad. Po cestě je vidět pousta thajských masáží, sovětských beranic a podobně... Proto tvrdím, že místo ztrácí punc tím, že tam jezdí bezhlavé davy turistů, kteří koupí kdejakou kravinu. Ohledně poznání Česka..100 lidí, 100 názorů. Ale navštívit alespoň nějaké místo z každého našeho kraje by nebylo od věci. První fotografie je čistě tématická, která na mě vypadla při hledání na googlu. Druhá je v Černé Hoře v Komovech, třetí vypovídá sama o sobě, jinak dostopoval jsem tam s kamarádem stopem.

Když řeknu, že jedeme do Litvy nebo Albánie jezdit na kole, lidi si zpravidla ťukaj na čelo...Tím jsem si jist, že jsme zvolili správně!