Proč jsem pro povinné očkování

Možná vám přijde nepatřičné, že se sociolog vyjadřuje k problému, jehož charakter je medicínský. Bohužel nastala situace, kdy řešení věci přírodní povahy brání problémy společenské.

Čelíme prokazatelně velikému problému, kterým je masivní pandemie nového typu koronaviru. Umělá imunizace, tj. očkování, je důležitým nástrojem boje proti tomuto problému, společně a nerozlučně s dalšími nástroji. Očkování zachraňuje životy, zejména těch, kteří jsou virem nejvíce zranitelní.

Očkování je dobrovolné. Teoreticky je tedy na každém z nás, aby se rozhodl, zda pro něj jeho benefity převažují nad riziky a zda tedy má smysl, aby ho podstoupil. Předpokládá se, že každý z nás se dovede samostatně a kvalifikovaně rozhodnout, nejlépe za pomoci svého lékaře, který zná jeho stav nejlépe.

Bohužel, okolo tohoto biologického problému se rozvinula společenská debata s enormním množstvím informačního šumu. Zejména internet a sociální sítě, ale také konvenční média jsou doslova plna vzájemně protichůdných informací velmi různorodé kvality. Některé jsou zcela evidentními manipulacemi a lžemi, další nesprávně interpretovanými vědeckými daty a konečně, je zde nekonečné moře názorů osob s velmi různorodou kvalifikací.

Za normálních okolností by odborné poznatky byly prezentovány důvěryhodnými odborníky, jenže za současného stavu už nelze říct, kdo je důvěryhodný, a nakonec i to, kdo je vlastně odborník. Epidemie koronaviru se stala epidemií grafů, které produkují, sdílejí a komentují často lidé, jejichž jedinou kvalifikací je uživatelská úroveň aplikace Excel a kteří se označují za datové experty, novináře nebo dokonce vědce. Jejich produkty jsou hezké, bohužel, nekompetentní a matoucí.

I když onemocnění, které způsobuje koronavirus, může postihnout kohokoli, lidé jsou ohroženi asymetricky. Nejvíce ohrožené skupiny lidí jsou současně ty, u nichž lze předpokládat omezení schopnosti i kapacity rozlišovat kvalitu informací, a naopak posílení tendence k podléhání skupinovým omylům, zejména, jsou-li šířeny z vlastní skupiny. Pokud mi nyní chcete vmést, že senioři přeci jsou s to se sami rozhodovat, vzpomeňte si na to, kolik se jich stalo obětí „šmejdů“, od těch, kteří prodávali deky, přes hrnce, po dodavatele energií. Pokud jsou tito – koronavirem nejvíce ohrožení, a současně co do schopnosti rozhodováni znevýhodnění lidé, vystaveni velkému množství matoucích, vzájemně protichůdných, a přitom formálně podobných informací, mají tendenci reagovat nedůvěrou a popřením základní otázky. Samotnou existencí koronaviru počínaje, přes míru jeho závažnosti, účinností a bezpečností řešení konče. Fakticky se tak nemohou kvalifikovaně rozhodnout a jsou vystaveni zbytečnému ohrožení.

Za těchto okolností je podle mého názoru zcela v pořádku, aby zasáhla autorita státu.  Aby tato autorita definovala ohrožené skupiny a stanovila použití opatření, tj. očkování a přeočkování proti koronaviru jako povinné. Samozřejmě s tím, že stát zajistí distribuci a dodání vakcíny všem a současně převezme plnou zodpovědnost za možné nežádoucí účinky a že vakcinace ohrožených skupin proběhne na základě posouzení jejich zdravotního stavu praktickými lékaři. Nebránil bych se, aby následně byly vybrané skupiny pro povinné očkování rozšířeny na chronické pacienty, lidi s rizikovými faktory, zdravotníky, pracovníky v sociálních službách, nakonec na všechny.

Možná vám to připadá nedemokratické, ale není. Součástí fungování demokratického státu je i to, že je schopen převzít zodpovědnost a v případě nutnosti rozhodnout o věci v obecném i individuálním prospěchu svých občanů. Diskuse okolo očkování proti koronaviru se stala do té míry toxickou, že pro toto rozhodnutí nastal pravý čas.

Hezký den.