Neexistuje 10% extrémistů

Před tím, než pan ministr Prymula pohřbil svou politickou kariéru návštěvou restaurace, řekl něco, co možná pohřbilo daleko více než jen jeho; a sice, že 10 % lidí jsou extrémisté nedodržující pravidla.

Prosazování opatření není věštění z křišťálové koule; důsledky i dopady většiny věcí, které chceme po lidech, se dají poměrně dobře a s předstihem odhadovat. Tvrdit o lidech, že jsou extrémisty, je nepochopení naprostých základů toho, jak lidé reagují na požadavky a na omezení, těžko se chce věřit, že ministr své rozhodování konzultoval se „sociology“ a že se na ně vůbec odvolává. Nechme ale kritiky a pojďme si říct, jak se vlastně věci doopravdy mají.

Řekněme, že jste autorita (ministr), a chcete, aby lidé poslouchali vámi vydané nařízení. Než ho vůbec vymyslíte, měli byste uvažovat o nejméně třech parametrech, které ovlivní, co se s nařízením stane. Prvním parametrem je schopnost cílové populace přijímat rozhodnutí. Někdy je vysoká (vojákovi speciální jednotky řeknete „skoč“ a skočí), někdy nízká (klub houbařů se dohaduje na každém detailu), v případě české populace po půl roce s koronavirem je spíše vlažnější. Druhým parametrem je míra, kterou opatřením zasahujete do života populace; vláda zvolila opatření s velkým dopadem, ale postupně dávkovaná. Třetím parametrem je pak vnímaná užitečnost opatření (virus je vážný problém, ale rozdíl mezi tím, jak většina populace vnímá realitu, a přehnaným mediálním strašením vede k apatii). Pokud dovedete tyto parametry správně zohlednit a vaše opatření dostat do jejich průsečíku, nebude problém ho prosazovat a lidé vás poslechnou. Na základě veřejně dostupných informací i vlastních pozorování si myslím, že tyto parametry nebyly zohledněny a ministr, potažmo vláda si mysleli, že lidé rozhodnutí „prostě přijmou“ a začnou se dle nich ihned chovat.

Předpokládejme, že přes všechno, co jsem popsal výše, vidí většina společnosti vládní omezení jako oprávněná a důležitá. Protože schopnost přijímat je ale snížena a rozdíl mezi vnímanou a médii prezentovanou situací dost veliký, přirozeně vznikne menšina, která bude proti. Předpokládejme, že více nebo méně proti je okolo 20% populace, tedy pětina. I z této pětiny ale největší část opatření pouze kritizuje, nebo je nedodržuje doslova, jak by měla. Skutečných aktivních odpůrců je mnohem méně, v nejhorším případě jednotky procent. Pokud nejsou příliš aktivní, nebo pokud mezi nimi nejsou výraznější opinion leadeři, tedy lidé, kteří mají schopnost aktivně ovlivňovat názory ostatních, nepředstavují problém.

Jestliže ale ministr v médiích a nahlas prakticky řekne, že 10% populace se chová extrémisticky, pak se hluboce mýlí, přesněji ukazuje na to, že výše popsaným faktům vůbec nerozumí. Současně dochází k tomu, že tím vysílá silný signál veřejnosti. Tento signál dopadá primárně na tu část 20 % negativně orientovaných, kteří doposud nejsou aktivní; utvrzuje je v tom, že opatření jsou špatně a mobilizuje je, tedy dělá z pasivních odpíračů opatření odpírače činné. Malá část odpůrců opatření se tím tzv. saturuje, postupně vyplňuje aktivními odpírači.  Čím více saturovaná tato část veřejnosti je, tím více působí na zbývajících 80 % a „uhlodává“ z nich ve svůj prospěch. Počet lidí, kteří opatření podporují, setrvale klesá.

Stručně a jednoduše řečeno: tím, že ministr prohlásí část veřejnosti za extrémisty, dělá – ze svého pohledu – extrémisty z daleko větší části veřejnosti a nabourává důvěru ve svá opatření u těch lidí, kteří ji doposud měli. Je to nebezpečné, nezodpovědné a hlavně to ukazuje na fakt, že tento ministr nerozumí základním principům prosazování a řízení opatření, protože pokud by rozuměl, nic podobného nevypustí z úst.

Problém je vážný, neschopnost vlády prosazovat opatření ale není možné svalovat na občany, není to jejich vina. Příčina problému tkví částečně v tom, jak jsou opatření řízena a vydávána (působí to nekoncepčně, příliš časté změny ubírají na legitimitě), částečně leží v destruktivní činnosti médií, která v dobré víře v to, že strašení občanů nejhoršími scénáři je „prevence“, způsobila vznik apatie velkého procenta veřejnosti. V každém případě ale neexistuje nic jako 10 % extrémisticky smýšlejících občanů.

Přeji vám hezký den. Pokud vás více zajímá, co dělat, aby lidé poslouchali opatření, pusťte si můj aktuální podcast.