Symboly na židovských náhrobcích

Náhrobní deska na novodobých hřbitovech označuje zpravidla jen rok narození a úmrtí, někdy s biblickým textem či větou o rozloučení. Židovské náhrobky však vedle mnohomluvných popisů zemřelého mají i svou jedinečnou symboliku.

Židovský hřbitov v Osoblaze - malém výběžku Slezska do polského území - byl založen nejspíše již v druhé polovině 14. století. První písemné zmínky o něm jsou z roku 1570. Židovský hřbitov byl vybudován v těsném sousedství dnes již neexistující židovské čtvrtě. Terén hřbitova je značně členitý s kopečky i s čestným místem pro pohřbívání rabínů. Dnes je zde patrno zhruba 300 macevů /náhrobních kamenů/, je však téměř jisté, že další jsou ukryty pod hlínou.

Synagoga, která byla původně dřevěná a pocházela z roku 1570, byla vypálena dánskými vojsky za třicetileté války. Další byla postavena v letech 1727-1728 v raně barokním stylu, která však rovněž padla za oběť požáru v roce 1802. V roce 1807 byla postavena nová již v pozdně barokním stylu. Stavba byla ovlivněna polským ritem se čtyřsloupovým almemorem uprostřed hlavního prostoru./Podobný charakter stavby je možné dnes spatřit i v renovované Horní synagoze v Mikulově/.  Další požár v roce 1833 stavbu poškodil a v roce 1933 byla - pro úbytek věřících - definitivně zbořena. Na jejím půdorysu se dnes nacházejí zahrádky obyvatel města.

Některé náhrobky mají vedle textů, popisujících charakter zemřelého, v horní části macevu i symboly, které mají hlubší význam. Jejich význam odhaluje m.j. i Jaroslav Achab Haidler.

Korunka na náhrobku není znakem touhy vládnout nad světem, jak občas někteří pseudovykladači uvádějí. Tradice hovoří o tom, že každý člověk v skrytu duše touží dosáhnout alespoň jedné ze tří korun. Koruny moudrosti /vzdělání/, Koruny kněžství /duchovní a společenské vědy, filosofie atd./ a Koruny Království /kariéra, úspěch, vážnost u druhých/. Koruna na náhrobku je tedy znakem moudrosti, hluboké znalosti Tóry nebo připomínkou záslužného, tichého a obětavého života - korunou dobrého jména.

Kohen /velekněz/, zprostředkovává zpětné požehnání Nebes pro Lid Israele velekněžským požehnáním, během kterého spojí ruce tak, jak to vídáme na symbolech vytesaných na náhrobcích, nechá si do dlaní skanout požehnání Nebes, potom ruce vztáhne k lidu a pronese své požehnání. Obraz rukou je i symbolem rituální čistoty.

Rostlinné motivy nejsou pouze samoúčelně dekorativní. Květ, výhonek, rostlinný motiv - to vše vyjadřuje neuvěřitelnou naději na budoucí skutečnost /vzkříšení z mrtvých/ a zároveň pomíjivost lidského bytí. Asi nejznámějším žalmem je v tomto smyslu Žalm 72, kde se o vzkvétání a květu hovoří hned na několika místech. Dále pak v Příslovích 11.28. "Kdo doufá ve své talenty, klopýtne a padne, ale spravedliví jako ratolest pokvetou".

Svíce /svícen/ je dalším symbolem, který je věřícímu Židu naprosto srozumitelný. Je psáno "svíce nohám mým jest slovo Tvé a také duše člověka je svíce Hospodinova". Nebo "Kdo činí nepravosti, zhasne svíce jeho". I v křesťanství je symbol svíce znám - třeba zapálení křestní svíce jako počátek života v Kristu a jeho hoření a spalování až ke konci života, kdy používáme termín "zhasnul jako svíčka"..

Někdy bývá koruna podpírána figurálními motivy /dvěma lvy, jeleny nebo jinými zvířaty/. I v těchto případech se můžeme spolehnout na slova Tóry. Veškerá zvířecí i jiná symbolika vychází ve svých kořenech z tzv. Jákobovského požehnání, které praotec Jaakov udílí dvanácti čeledím Israele v závěru první knihy Mojžíšovy.

Symbol mušle v dolní části macevu je dle ústní tradice jakýmsi podpisem Mušlovské kamenické dílny /nedaleko Mikulova/. Symbol kotvy může spadat do znázornění profese pohřbeného, nejspíše námořníka. 

Symbol přesýpacích hodin nejspíše není třeba nijak objasňovat, neboť od samého zrození nám již běží čas, který bychom měli využít k tomu, abychom před Hospodinem mohli složit účty ze svěřených hřiven a jejich pozemskému rozmnožení. 

Šesticípá hvězda /hexagram/ byla původně magickým znamením neboli Magen David /Davidův štít/. Tento symbol se v židovské mystice často objevuje s pěticípou hvězdou tzv.pentagramem, tzv. Šalamounovou pečetí. Magen David se stal v polovině 16. století součástí emblému pražské židovské obce a během několika let se rozšířil i do ostatních částí diaspory jako obecný symbol židovstí.

Moderní židovské náhrobky již často žádnou symboliku nemají a některé se přibližují těm křesťanským, které známe z našich hřbitovů, tedy pouze označením nebožtíka jménem a rokem zrození a skonu. Na rozdíl od křesťanských náhrobků ale popisují charakter a život nebožtíka.

Nebo jen uvedou jméno bez dalších údajů.

Židovské hřbitovy /jak ten v Osoblaze, tak i jiné známější/ skýtají zajímavý pohled do dávné historie našich spoluobčanů, jejich víry a stylu života.