Stínová ministryně financí Alena Schillerová prohlásila, že hnutí ANO bude požadovat vypsání referenda o zavedení eura jako jediné měny v České republice.
Celou šarádu o tomto tématu spustil president Petr Pavel ve svém novoročním projevu. Dalo se čekat, že mnozí politici v důsledku absence vlastních nápadů jeho připomínku našeho vstupu do Eurozóny a tedy jistých závazků naší země vůči Evropské unii uchopí jako štěpné téma. Samozřejmě, týkalo by se to všech občanů České republiky, takže je nasnadě, aby se tento fakt před jeho případným schválením či odmítnutím prošel celospolečenským diskursem.
Jak správně píše Tomáš Flaška ve svém článku (zde), vstupem do Eurozóny jsme se zavázali k řadě věcí. Z mnoha z nich profitujeme, i když si to již dávno neuvědomujeme. Nikdo nás nebuzeruje na hranicích, že vezeme o jeden kartón cigaret navíc, případně více lahví burgundského z Francie. Řada mladých lidí studuje v cizích zemích a jejich přidaná hodnota se po jejich návratu vyčísluje jen velmi obtížně, nicméně je vysoká. Pokud se procházíme po vlastech českých, narážíme více než častěji na opravené stezky, budovy, komunikace atd., které byly financovány z EU. Stále více z EU přijímáme než dostáváme. Jistě, řada věcí z EU se nám nemusí líbit, nicméně máme volby do Evropského parlamentu, kam můžeme delegovat ty, kteří prosazují ty zájmy, které považujeme za správné. Jmenuje se to demokracie.
Někteří jedinci ( a jedno hnutí v našem politickém systému ), považuje referendum za vrchol demokracie. Tak nějak tím naznačuje, že náš parlamentní systém, který je založen na stejných principech jako volby do evropského parlamentu, není dokonalý a že hlas lidu je hlasem nejvyššího. Pokud bychom na tento systém přistoupili, stačilo by několik úředníků, kteří by uváděli v život to, o čem hlasovali občané.
Referendum má své úskalí. Tím podstatným je informace o meritu problému. Pamatujeme si ještě tartas okolo radaru v Brdech. Místo klidného diskursu o výhodách a rizicích jeho instalace téma převzala ulice v čele s jedinci, kteří založili iniciativu "Ne základnám". Na náměstích byly proslovy těch, kteří při absenci logických argumentů plýtvali svými emocemi, založené na nelásce k NATO. Výsledkem byla šaškárna a znehodnocení České republiky jako solidního partnera.
Jaké by bylo referendum k zavedení eura? Opravdu by převládly logické argumenty z obou pólů, nebo by se opět někde vynořila skupina jedinců, tentokrát s iniciativou "Ne euru"? Opravdu by si každý občan v klidu prostudoval aspoň tenkou ekonomickou příručku s objektivním posouzením pro a proti?
Proti by jistě byli majitelé směnáren. Mnohde je rozdíl mezi cenou nákupní a prodejní více ja 2 koruny. Jelikož značná část našich občanů jezdí do zahraničí, mění si koruny za eura a tím tyto směnárníky velmi dobře živí. Jakýkoliv nákup zboží z EU je přepočítáván z eura na koruny a směnný kurs může být pro české občany nevýhodný. Prodejní řetězce je nakupují za eura a prodávají za koruny. Mnoho podniků je přímo závislých na kursu euro versus koruna a pohyblivost kursu ztěžuje plánování investic na delší čas dopředu.
Lze si představit, že odpůrci našeho členství v eurozóně a nejspíše i NATO budou zuřivě argumentovat bez toho, aby v klidu všem vysvětlili všechny výhody. Z tématu se stane politikum. Jen na okraj připomínám, že pan Andrej Babiš před několika lety horoval pro přijetí eura, aby nyní - jsa v oposici - byl striktně proti. Další důkaz, že diskuse o zavedení eura by byla spíše iracionální, není pod tímto prismatem třeba podávat.
Na závěr dodávám, že pro mne by bylo smutné loučení s korunou. Protože máme jedny z nejkrásnějších bankovek na světě. Rytiny pana Kulhánka vysoce převyšují sterilní vzhled eurových bankocetlí.
P.S. Poslední odstavec ber, milý čtenáři, jako lehkou ironii.
Psáno pro www.blogosfera.cz
