Někdo pomazal dveře a kliku brněnské mešity sádlem a zbytky vepřového masa. Muslimové jsou pobouřeni, policie vyšetřuje, Čechům je to veskrze jedno.
Jsem si téměř jist, že onen čin neudělal nějaký zuřivý antiislamista, člověk, který z nenávisti k muslimské víře je schopen potupit stoupence proroka Mohameda. Daleko pravděpodobněji jde o čin recesistů, čekajících na svých 15 minut slávy v médiích i za cenu, že jen oni budou vědět o svém autorství.
V našich zemích, které nejsou jak se traduje ateistické, ale mnohem spíše antireligionistické či proticírkevní, je podobná činnost v podstatně míjena bez jakýchkoliv reakcí veřejnosti. Denně jsme svědky slovních útoků na katolickou církev, na její představitele, rovněž židovská obec zaznamenává občasné útoky a to buď v podobě provokačních pochodů židovskou čtvrtí v Praze při výročí tzv. "Křišťálové noci", případně ničením židovských památek a hřbitovů. U jiných méně početných denominací to bude pravděpodobně obdobné, snad méně nápadné. Přesto žádná z našich středoevropských církví nevydává razantní prohlášení o boji s nepřítelem, o nutnosti války s protivníkem a jeho zničením. Spíše se snaží zdůrazňovat hodnoty, které sama nese pro společnost a zdá se, že aspoň u některých to má jistý účinek.
Každý podobný čin, který uráží víru a přesvědčení věřícího, je odsouzeníhodný. Člověk, který je vychován k úctě k jiným bytostem, nebude ty druhé tupit jen proto, že nerozumí jejich duchovnímu světu. Respektem k jiným hodnotám posiluje ty svoje a očekává, že ostatní budou podobného názoru.
Je však - bohužel - smutným faktem, že jsme takřka denně informováni o tom, že někteří stoupenci islámu mají přístup k jiným náboženstvím výrazně agresivní a prakticky neuznávají právo jiných vyznávat jinou - neislámskou - víru. Jejich kroky jsou mediálně vděčné a vždy znamenají výrazný vzestup sledovanosti jejich konání, což může být v době informační globalizace meritorní. Vždy při oněch podobných hrůzných činech čekám, že podobně jakoby tomu bylo u jiných církví, vystoupí vážený představitel islámu a odsoudí vykonavatele násilí ve jménu proroka jako pomýlené osoby, které nemají s podstatou islámu nic společného. Zatím jsem však žádný podobný postoj některého z imámů nepostřehl. Teprve po podobných krocích - tedy jednoznačného zřeknutí se násilí jako odsouzeníhodných činů - by se i islám stal běžnou církví s nabídkou jistých duchovních hodnot pro určitý okruh obyvatel. Pokud tak neučiní, budou podobné recesistické a možná i faktické útoky přibývat a islám bude nadále - a docela právem - v našich zemích démonizován a ostrakizován. K velké škodě jeho i těch, kteří na něj útočí.
Pohození zbytků vepře před mešitu a potřísnění kliky a zdí je ve srovnání se zabíjením lidí jiného vyznání spíše jen již zmíněnou recesí, hloupým vtipem, avšak stále jen nenásilným činem. Islámská obec má místo fatvy vydat prohlášení o zřeknutí se násilí a požádat spoluobčany o stejnou toleranci. Míč je stále na jejich straně.
