Vánoční čas je prosycen nadějí. Jedni čekají dárky, další narození Vykupitele. V naší kotlině máme své specifikum naděje, o které se postará Česká pošta, státní podnik.
To si prostě vyberete dárek. V mém případě překvapení pro mou ženu, která v posledních letech propadla štrikovací vášni. Jsa vědou vlnovou zcela nepolíben, opatrně jsem obšlehl skladiště vlny v almárce v její pracovně a našel značku, jež je dle ní nejcennější. Jediným problémem byl fakt. že se zdroj této vlny nalézá kdesi na irských planinách.
I když jsem vývojově v počítačovém kolotu kdesi v pleistocénu, byl jsem po cca 30 minutách metodou pokus - omyl (osvědčená metoda k výcviku šimpanzů s banánovou odměnou), schopen nalézt zmíněný obchod a učinit objednávku. Mé tragické selhání byl finální výběr doručovatele, kdy jsem posupně přeskákal PPL, DHL a celou řadu dalších, abych nakonec jako správný vlastenec správu věcí mých svěřil České poště. S vědomím, že i přes problémy, které poslední dobou má, stihne doručit dárek do měsíce, což bude Ježíškovi stačit.
Když se cca 10 dní nic nedělo, oslovil jsem onen obchod, jestli na mě náhodou nepozapomněli. Obratem, do cca 30 minut, jsem održel zdvořilý mail s omluvou (vůbec nevím za co) a číslo, podle něhož si mohu zásilku sledovat. S dodatečným přáním, aby dárek udělal opravdovou radost. Když jsem vložil předmětné číslo do kolonky, vyskočila mi informace, že balíček je již v České republice vytříděn v jakémsi skladu. Má radost byla nelíčená, nicméně ani za týden se u mých dveří nikdo neobjevil. Zadáním čísla jsem se opět dostal k informaci, že balík je stále vytříděn ve stejném skladišti. Třídění je nejspíše nějaký dlouhotrvající tajemný rituál, zcela zapovězený laikům. Byla mi však nabídnuta možnost telefonického rozhovoru, kde bych se jistě dobral kýžené informace.
Nevím, milý čtenáři, jaké máš zkušenosti s telefonickým rozhovorem s Českou poštou. Já byl v té době v této věci panic. Po vytočení se mi ozvala Eliška. Eliška není milá dívka s hlubokým mámivým altem, ale robot. Robot/ka mne ujistila, že problém spolu jistě vyřešíme. Samozřejmě si robot/ka všechno nahrává, aby příští volající byl uspokojen mnohem lépe a rychleji. Elišce jsem sdělil své trápení, že čekám na balík. Když mne Eliška vyzpovídala, odkud balík jde, o co jde a co jsem zač, byl jsem vyzván, abych své číslo zadal do příslušné kolonky a našel svou zásilku. Eliška mou informaci, že jsem to udělal vícekrát a že se nic neděje, označila klidným hlasem jako nesrozumitelnou a dala mi šanci, abych vše opakoval znovu. Ženy mám ve vrozené úctě, u robotky trochu váhám, přesto jsem udělal vše znovu se stejným výsledkem.
Pochopil jsem, že tudy cesta nevede a požádal jsem robota Elišku, aby mne přepojila na tentokráte živou kamarádku, kde bych se snad mohl lépe domluvit. Eliška mi sdělila, že její živá kamarádka je plně vytížena a že mám čekat 5 minut. Po uplynutí 5 minut navýšila dobu čekání na dalších 10 minut. V tomto okamžiku jsem robota Elišku poslal tam, kam by ji nasměroval snad i kliďas Mahátmá Ghándí. Jsem si jist. že si programátoři České pošty pouštějí při coffee breaku všechny reakce volajících a ukrutně se u toho baví.
Poslední možností, jak se domoci svého balíku, byla mailová pošta, kde jsem nanesl své trápení s požadavkem, aby Česká pošta splnila svůj úkol, který jsem samozřejmě uhradil. Prakticky okamžitě jsem obdržel odpověď, že mailová schránka obsahuje mnoho dotazů (vůbec se nedivím) a můj mail obdržel nějaké pořadní číslo. A že na odpovědi se pracuje a budu záhy vyrozuměn, až na mne přijde řada.
Od obdržení této nadějné odpovědi uplynul týden. Nemám balík, nemám odpověď a nemám peníze. Přesto neklesám na mysli, Milovaná žena obdrží od Ježíška obligátní fusekle a kosmetiku. V srpnu 2024 slavíme výročí našeho sňatku. Mám perfektní naději, že pro ni budu mít dárek. Snad to do té doby Česká pošta stihne.
Psáno pro www.blogosfera.cz
