Dne 10. července roku 1947 vešel v platnost tzv. Lex Schwarzenberg. V době komunistického pojetí práva by byl pochopitelný, nikoli však v demokracii Benešovy republiky.
Adolf Schwarzenberg s manželkou Hildou
Tento den vešel v platnost zákon č.143/47, který bez jakékoliv náhrady odebral veškerý movitý i nemovitý majetek hlubocké větvi Schwarzenbergů. Zhůvěřilost tehdejšího pojetí práva v demokratické republice by měla být i dnes připomínána a to z důvodu historické paměti. Lex Schwarzenberg je rovněž dokladem proradnosti mnoha nekomunistických politiků.
Majitelem hlubockého panství byl kníže JUDr.Adolf Schwarzenberg. Tento muž, který ještě před 2. světovou válkou věnoval milion československých korun jako příspěvek na výstavbu pohraničních opevnění, byl výraznou protinacistickou osobností. Pro svůj postoj byl nucen uprchnout se svou ženou před hitlerovským gestapem do USA. Jeho majetek byl v roce 1940 Němci zkonfiskován a to právě pro výrazný český postoj. V době války spolupracoval s exilovým presidentem Edvardem Benešem, kterého finančně podporoval. Tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk vydal písemné osvědčení Adolfu Schwarzenbergovi o jeho ryzím postoji k Československé republice.
Po válce - v době Benešových dekretů - nebylo možno /i přes velkou snahu/ zahrnout JUDr.Adolfa Schwarzenberga do osob, kterým byl majetek konfiskován pro nacistickou kolaboraci či jen prostý německý původ. I když někteří zastánci tvrdí, že se v roce 1930 JUDr.Schwarzenberg přihlásil k německé národnosti, je doložitelné, že on sám osobně tuto přihlášku nepodepsal. Jelikož všichni zúčastnění potvrzovali příkladný postoj Adolfa Schwarzenberga během války, nemohl být jeho majetek dotčen.
Proto musel být přijat zákon, nemající v právním systému obdoby. Byl připraven jako zákon proti osobě vlastnící rozsáhlý majetek. Jako zdůvodnění uvedl sociálnědemokratický poslanec Sedlák kupříkladu následující:
"Převodu podrobený majetek jihočeských Schwarzenbergů představuje svojí rozlohou tak ohromný komplex nemovitostí, že se všeobecně pociťuje potřeba vyřešiti vlastnické poměry k této majetkové podstatě způsobem, který by odpovídal novému duchu hospodářské a sociální struktury Československé republiky. Nelze proto připustiti, aby vlastnictví tak nesmírného nemovitého majetku zůstalo i nadále soustředěno v rukách jednotlivce, a to tím spíše, že postup správy tohoto panství v minulosti není právě nejlepší zárukou, že by majetek byl v budoucnosti veden výlučně a jednoznačně v duchu českém, když ani v osobách vlastníků není beze všech pochyb prokázána naprostá a ryzí česká jejich národnost."
Tento zákon byl nakonec přijat prostou většinou. Proti jeho přijetí protestovala m.j. JUDr. Milada Horáková, která apelovala na hospodářskou funkčnost celého panství jako celku. Proti byli jistě i zaměstnanci panství, kterým přinášelo jistotu zaměstnání, velmi dobré sociální zázemí a slušnost nadřízených.
Zůstává rovněž velká skvrna na postoji presidenta demokrata JUDr. Edvarda Beneše. Dobře věděl, kdo je JUDr.Adolf Schwarzenberg a jakou pomoc poskytl v době před a ve válce jemu a Československu. Přesto onen hanebný dokument podepsal, čímž do jisté míry jen o pár měsíců předběhl následnou dobu 40 letého bezpráví.
