Končí "fascinace Babišem"?

Lidové noviny opouští respektovaná novinářka Petra Procházková a s ní nejspíše další novináři tohoto listu. Nejsou zdaleka první, kdo podlehli tomuto fenoménu. 

Dějiny znají mnoho podobných příkladů, kdy vzdělaní lidé podlehnou fascinaci nějakou osobností. Kupříkladu v 30. letech minulého století přední filosof Martin Heidegger považoval Adolfa Hitlera za zachránce Německa a byl jeho přívržencem. Totéž postihlo několik stovek předních německých lékařů, kteří se bez uzardění a studu zapojili do šílenství s názvem program T4, hubící po desítkách tisíc duševně i fyzicky nemocné krajany.

Josif Džugašvili, neomezený vládce Sovětského svazu v první polovině 20. století, působil na své okolí stejným dojmem, kdy ho jím odsouzení na smrt ještě velebili. Vjačeslav Molotov, ministr zahraničí SSSR, pro něj oddaně pracoval při vědomí, že ve stejné době jeho žena trpěla v gulagu. 

Jakkoli nesrovnávám oba jmenované tyrany se současným předsedou vlády, nelze přehlédnout, že se občas objeví jedinec, který má podobný vliv nejen na tzv. obyčejné lidi, ale i na intelektuály, kteří by přeci jen měli mít o cosi větší rozhled. Intelektuál je sui generis jedincem, který je přímo povinen si neustále klást otázky, rozvažovat své další kroky a občas i o jejich správnosti pochybovat. 

Pamatujeme, že někteří intelektuálové panu Babišovi podlehli. Namátkou Martin Stropnický, Robert Pelikán, Jiří Zlatuška mnozí další. Nejspíše byli oslněni kýmsi novým, který sliboval, že provětrá zatuchlou politickou scénu, zatočí s korupcí a povede stát jako firmu. Jmenovaní pánové museli nejspíše zažívat těžká muka, když zjistili, komu že to uvěřili a komu slouží. Nejpozději v případě zveřejnění nahrávek pod profilem Šuman, kde pan Babiš chystal střelivo na své politické protivníky, kdy stačilo poslouchat jeho vytáčky ohledně Čapího hnízda či jeho "netradičních" přístupů k těm, kteří se mu nechtěli ekonomicky podvolit či jeho lži o neovlivňování novinářů jeho společnosti Mafra. 

Tito pánové provedli jediný možný a správný krok - tedy odchod z okolí pana Babiše, aby dále nemuseli propůjčovat své jméno k politické prostituci. Po delším čase nyní přibyli i další novináři v čele s paní Procházkovou. Důvodem byl článek neexistující osoby, podporující postoj pana Babiše k případu tzv. syrských sirotků. 

Onen intelektuální propad jeho příznivců dokumentuje i kandidátka do Senátu ČR paní prof. Eva Syková, která vešla do povědomí svým eticky silně problematickým přístupem při léčbě smrtelně nemocných pacientů. To, že tato paní přechází v rámci Senátu z ČSSD do náruče Hnutí ANO svědčí o tom, že si tato dáma není jistá svou osobností (v tomto případě by mohla kandidovat i za Sdružení krkonošských trpaslíků a byla by zvolena). Nabízí se paralela s jistou starou profesí, kdy jisté pracovnice šly s tím, kdo dal víc. 

Jistě lze namítnout, že plné kandidátní listiny v komunálních volbách zatím nesignalizují zánik Hnutí ANO. Jako v každé politické straně tam jsou jedinci, kteří chtějí za každou cenu zůstat v centru dění, neboť ona sladká chuť moci je již od Mňačkovy knihy dobře známa (což dokladuje již zmíněná prof. Syková). Kariérismus je jev výsostně universální. Nepochybně jsou v ANO i lidé poctiví, kteří svou službu berou vážně a snaží se být společnosti prospěšní. Je otázkou času, kdy si uvědomí, že jejich vůdce (například s mocí odstranit kohokoliv z kandidátní listiny a to i přesto, že byl místním sdružením vybrán) je člověkem, který je bezohledný, bezskrupulózní a že i oni se mohou šmahem stát nežádoucími a to jen proto, že si dovolí mít na věc vlastní a odlišný názor. (bývalý hejtman Olomouckého kraje pan Košta by mohl nepochybně vyprávět). 

Není hanbou udělat chybu. Udělat ji však dvakrát či zůstávat v omylu i přes jasné signály může být osudné.