Včera obdařila blog idnes svým příspěvkem Kateřina Konečná, poslankyně Evropského parlamentu za KSČM. Kdo snad doufal, že se "lidská avantgarda" u nás změnila, po přečtení rychle vystřízliví.
Aniž by chtěl dělat zmíněnému článku jakoukoli reklamu, je vhodné jej prostudovat. Meritum jejího příspěvku je porovnání proradnosti českých církevních organizací v otázce pomoci "uprchlíkům" a šlechetnosti nějakých levicových organizací, jež působí na Lampeduse a Sicílii. Jak píše slečna Konečná, tito levicoví příslušníci byli svědky úžasné práce, kterou odvádí místní občanská společnost. /z článku vůbec nevyplývá, že by členové levicových organizací nějak pomáhali/
K. Konečná dokonce cituje z Evangelia sv. Matouše, kde jsou slova Kristova o tom, že pomoc bližnímu je vlastně pomoc jemu samotnému. Poté připomíná již jen chamtivost církevních prelátů, kterým jde o navrácení majetku.
Slečně Konečné /a nejspíše nejen jí/ je třeba neustále připomínat některá fakta.
1. V letech 1948-1989 byla u vlády její mateřská strana. Ta zpočátku svého totalitního panování zničila veškerou církevní infrastrukturu, jež byla v období mnoha stovek let budována jako svébytná a soběstačná organizace, která se vedle duchovních věcí stará o jedince, které už nikdo nechce. Budovala špitály, chudobince, domovy pro sirotky apod. a to jen proto, že správa země o tyto lidi nejevila žádný zájem. Komunisté /stejně neschopní se o ně postarat/ však svévolně zničili řády a kongregace, aniž by je nahradili jiným systémem této terciární péče.
2. Ve zmíněném období bylo bohatství naší země bez náhrady odesíláno do různých zemí /kupříkladu uran putoval na východ pod dohledem sovětských odborníků k výrobě nukleárních zbraní/. Silně pochybuji, že jsme dostali za tento nerost odpovídající náhradu /pokud to nebyly třeba mnohatunové výkovky v podobě vozů metra, případně jízdních kol Ukrajina, kde rovněž převládala hmotnost nad užitečnou vlastností - tedy jízdou/.
3. ČSSR v době panování její strany posílala režimům, které jevily nějaké známky proletářského internacionalismu, zbraně a další materiál. Možná by mohla Kateřina Konečná zjistit, kolik miliard bylo vyvezeno do Etiopie za vlády Mengistu Haile Mariama a kolik nám onen režim vlastně zaplatil /odmítám argument plnění v naturáliích jako třeba pouštní soubor písní a tanců/. Podobné to bylo jistě i v případě Kuby, Angoly a jiných podobně orientovaných zemích.
4. Církevní organizace /katolická Charita, Adra a mnoho jiných/ je vždy první u všech katastrof a to kdekoliv na světě. V těchto organizacích a církvích se pravidelně pořádají sbírky na účely péče o nemohoucí, válkou postižené, chudé v třetích zemích. Do těchto zemi se posílají misionáři, kteří v těchto zemích budují školy. Je to práce mnohem užitečnější, než se starat o vizuálně velmi dobře živené lidi, o jejichž osudu a důvodech příchodu do Evropy toho nikdo moc neví.
Soudružka Konečná si nejspíše potřebovala kopnout do církve, nejspíše zelená vzteky z uzákoněné nápravy krádeže, kterou provedli její spolusoudruzi před mnoha lety. Ony náhrady majetku dává do uvozovek a pomoc církevních organizací relativizuje. Možná by byla zajímavá odpověď, kolik přispěla česká komunistická strana na zmírnění chudoby či katastrofy kdekoliv na světě.
Demokracie sebou nese i povinnost strpět podobné výlevy jedinců, kteří splňují onu definici hebrejského výrazu "chucpe". Kdo to má ale pořád poslouchat.
