Byla jedinečnou ikonou sportu i života v pravdě. Nikdy se nezaprodala totalitní moci a stála za svým pojetím života
Její hvězdná chvíle byla jistojistě v Mexiku na olympijských hrách. I když teoreticky politika do sportu nepatří, tak v roce 1968 nemohla být situace naší země přehlédnutelná. Několik týdnů před olympiádou bylo Československo přepadeno vojsky Varšavského paktu a země byla proti vůli vlády okupována. Souboj české reprezentace s tou ze SSSR byl brán jako prestižní. Věra Čáslavská dokázala v Mexiku získat 4 zlaté medaile ve sportovní gymnastice / a ony dvě stříbrné byly dle dobových zpráv spíše úradkem rozhodčích, aby její vítězství nebylo úplné /.
Olympijští vítězové jsou v každém národě ctěni a váženi, jak tomu bývalo už za antického Řecka. To jen u nás bylo požadováno, aby kromě vítězství vyjádřili sportovci své sepětí s principy komunistické morálky. Stačilo tak málo - odvolat svůj podpis pod Dvěma tisíci slov a vyjádřit svůj souhlas s okupací jako "pomocí spřátelených armád".
Paní Věra Čáslavská toto nikdy neudělala, režim ji poslal do zapomnění a úklidu veřejných prostor. Po konci socialismu v roce 1989 se přesvědčila, že na ni národ nezapomněl a že si jí váží. Měla to štěstí, že přežila ono tupé bezčasí a měla ještě čas působit veřejně.
Zůstane navždy čestným člověkem, který neuhnul a který nezradil své morální zásady, ono vzácné zboží, kterého se v dnešních dnech dostává jen málo.
Requiescat in pace.
