Poučení z íránského vývoje pro Čechy

Tak onen nejasný útvar, který rostl nad Íránem, nebyl jaderný mrak, ale bublina. Navíc splasklá. S radarem v Brdech má však tahle zpráva společného míň, než si myslíme. George Bush vypadá jako kašpar, neboť nedávno kvůli mraku hrozil třetí světovou válkou. Teď je zrušena. A co ten radar?

Dopřejme si malou duševní rozcvičku a trochu klikání po internetu. Nejdřív ta rozcvička.

Nikdy jsem zrovna nevěřil, že Írán i přes klackovská slova svého prezidenta představuje nějaké akutní ohrožení. Peršané, vynálezci strategické hry jménem šachy nikdy nebyli tak hloupí, aby sami strkali hlavu na špalek. Ovšem týž selský rozum mi brání, abych hned uvěřil zprávě tajných služeb, které se za pět let už dvakrát v Iráku a Íránu tak šeredně sekly.

Radar se otřásá v základech, přestože si nikdo nepovšiml, že zpráva o bublině mu spíš prospěla. Jedním z es odpůrců bylo, že Česko se vystaví prvnímu úderu. Jenže jakému, když z mraku je jen bublina?

Přichází ovšem logická otázka: proč vůbec radar. Česká vláda teď tvrdí, že vlastně nikdy neříkala, že hlavní hrozbou je íránský jaderný program. Ale pánové.

Stačí se projet na internetu a snadno zjistíte, jak často padala v jedné větě slova jako Írán, jaderný, rakety a radar. Dejte si to do kontextu s Bushovou "třetí světovou" a vidíte, že dohromady to dává nějaký dojem.

Teď vláda zkracuje frontu: jde o obranu před raketami všech možných gaunerů, kteří by si je mohli opatřit. To zní lépe než předchozí kramářská píseň. Je to už pravdivý argument. Ale tady moc nezabere. Je americký. Takhle to cítí Amerika.

Po 11. září se změnil její pohled na svět. Připomíná přeostražitou logiku četníků, kteří zatkli pro pálení slivovice baču, jen proto, že měl na půdě přístroj. "Tak to mě musíte zatknout i pro znásilnění. Mám přístroj," vyvodil z toho bača.

Takhle se u nás radar neprodá. Český argument by měl vypadat jinak: Amerika se cítí ohrožena, my si o tom můžeme myslet své, ale ona nás žádá o pomoc, a pro nás je výhodné říci ano. Nikdy jsme neměli lepšího spojence. Radar je pro nás dobrý ne proto, že potřebujeme antirakety, ale proto, že potřebujeme Ameriku.

Osobně by mi bylo úplně jedno, kdyby USA chtěly rozmístit v Brdech letku elitních netopýrů, protože mají pocit, že jen ti je mohou ochránit před obřími saharskými vorvani. Přítomnost USA zvyšuje bezpečnost země. Zvlášť teď. A vysvětlím proč.

Spor o radar už dávno nabral jinou dynamiku, kde tím hlavním z našeho pohledu nejsou nějaké rakety. Problém je jinde. Rusko má možná některé obavy plynoucí z komplexů, které lze pochopit - ale také situaci využilo, aby ukázalo, že už nekouří, cvičí a je zase chlapík. I my, holoubkové, máme zase co mluvit do prostoru, kde má stát radar, říká.

Ten prostor, to je Česko, vážení.

Možná by bylo čestnější a účinnější argumentovat takto. Kromě toho poučení z íránského vývoje ukazuje, že lež se pro dálkové pochody opravdu nehodí.

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Milan Vodička | úterý 11.12.2007 13:43 | karma článku: 16,16 | přečteno: 1858x