Vlastně si nejsem úplně jistý, koho jsme to včera ve fotbale porazili. Opravdu Litvu? Nebo Lotyšsko? Ale ten trapas znám dobře a přesně vím, co si asi Litevci mysleli včera u televize a dnes u novin.
Někdy tomu podlehnu i já: když se mě v cizině zeptají, odkud jsem, a oni nevědí, kde je ta čekripablik (v poslední době říkám čekia), mám tendenci je chvíli považovat za blbce a ignoranty.
Ale když jsem doma, naopak je hájím. A skoro vždycky je obhájím. Podívejte, jak to dělám.
Jak mě naučili v Prostějově na vojně, nedřív nastražím léčku. Rozčileného vlastence se zeptám: A ty myslíš, že bys takovou chybu neudělal? Ty znáš skoro všechny země, třeba v Evropě?
Samozřejmě, že odpoví kladně. Past sklapla. Teď už ho můžu snadno skosit: „Tak jaké je hlavní město Lotyšska? Tallinn, Riga, nebo Vilnius? A jak vlastně jdou ty pobaltské země na mapě za sebou?"
Zkuste si ten test sami.
Náhoda někdy není blbec: pár hodin před včerejším fotbalovým zápasem s Litvou jsem dostal mail s pěti přílohami, kde byly mapy střední Evropy ze západních médií, na nichž bylo vždycky Česko nějak zprzněno. Jednou tam bylo uvedeno jako Čečna, podruhé jako Švýcarsko (to byla dokonce mapa CNN), jindy byla hlavním městem Bratislava a podobně.
Mail byl uveden sarkastickými slovy „Opravdu informovanost nade vše!"
Všechny ty zmršené mapy byly staršího data. Už jednotlivě obíhaly. Ale je vidět, jak moc nás to žere, když obíhají ještě dnes a všechny pohromadě.
Pak v Praze zahráli Litevcům lotyšskou hymnu a na program dali lotyšskou vlajku.
Když se podobná věc stane nám, bereme to osobně a země původu špatné mapy to schytá plošně: Ti Američané (Britové, Francouzi, Brazilci) jsou pitomci a negramoti, to je přeci známé.
Totéž si nyní mají právo myslet Litevci o nás.
Malé, bezvýznamné a chudé země něco takového vždycky bolí, protože jsou malé a chtěly by vypadat větší, významnější a bohatší. Němce nebo Švýcary zná každý. Jako Čech jsem v tomhle ohleohledu zažil pěkných pár facek: „Čekripablik? Ta válka u vás byla hrozná, to Sarajevo..." Nebo: „Patříte pořád k Rusku?". Před několika měsíci se mě před odletem z mosambického ostrova Inhaca ptal jihoafrický manželský pár: „Už to víte?! To letadlo je prý odněkud z východní Evropy, české nebo tak nějak. Tím nepoletíme! Přijeli jsme sem lodí, a tak lodí radši i odplujeme. Radíme vám dobře, pojďte s námi."
To letadlo bylo opravdu české. Z Letu Kunovice.
Bavil jsem se s nimi a pochopil jsem, že v jejich představě jsme přesně totéž, co si myslíme my o Moldavsku, Ukrajině, Rumunsku. Nebo Litvě nebo Lotyšsku.
Možná byl ten trapas na stadionu k něčemu dobrý. Až budeme zase nadávat, jak jsou ti ostatní blbí, protože nechápou, jací jsme a kdo jsme, vzpomeňme si na lotyšskou hymnu, kterou jsme zahráli Litevcům.
