Jen to mlasklo: pokrytecký polibek s Libyí

Bulharské sestry jsou už šťastně na svobodě, ale člověku je z toho všeho přesto špatně od žaludku. Libye a Západ se políbily, jen to mlasklo, přestože to, co téhle veliké lásce předcházelo, byl úplně normální terorismus.

Přesně tak se říká situaci, když zakuklenci někde v Iráku zajmou cizince, vynesou nad nimi trest smrti z nesmyslných důvodů a pak požadují výkupné a splnění svých politických požadavků.
V Libyi se nestalo nic jiného. Zakuklence jen nahradil rovnou stát, takže hrdelní trest v téhle parodii na spravedlnost vynesl přímo ctihodný libyjský soud.
A teď dostává Libye odměnu za to, že šesti očividně nevinným zničila skoro devět let života, nechala je hnít v kriminále, surově je mučila, připravila jim noční můry na další desítky let dopředu a ještě sprostě vydírala Západ: chystá se její okamžité začlenění „do souhry států“, jak to včera hezky řekl francouzský prezident Sarkozy. Byznysmeni se už tlačí u hraniční závory a šustí miliardami, protože dohody byly dojednány dopředu jako součást velikého balíku s výpalným, a všichni jsou šťastní.
Sestry a palestinský lékař samozřejmě nejvíc, i když kdo ví: možná, že nejvíc září Muammar Kaddáfí. Právě vchází do salonu. Klatba končí.
Takhle to ve světě chodí. Politika je umění možného a bylo asi nemožné osvobodit libyjskou šestku jinak. Kdo má jiný názor, mohl si pořídit třeba obrněný balon a zkusit je zachránit sám.
Těžko politikům něco vyčítat.
Bylo by však pokrytecké nenazvat věci jejich pravými jmény. Západ podal Kaddáfímu vodu a ručník a on ukázal, jak je snadné si opláchnout ruce a říct: Podívejte! Copak na těchto rukou mohla někdy být špína?
Cynicky řečeno, už je to pro něj vlastně rutina. Před časem přijal, byť nepřímo, vinu na dvou leteckých atentátech, při nichž zahynulo 440 lidí, koupil si odpustky (milion dolarů za mrtvého), vzdal se programů na výrobu zbraní hromadného ničení, vzdal se terorismu a zavázal se, že bude pomáhat Americe - teď se opravdu nesmějte - se šířením demokracie na Blízkém východě.
Tehdy, bylo to uprostřed války proti terorismu, mi to připomínalo dobře známou scénu. Když se feldkurát Katz obořil na Švejka slovy: „Přiznej se, lumpe, žes brečel jen kvůli legraci!“ dobrý voják odvětil: „Já jsem viděl, že vašemu kázání schází jeden polepšený hříšník.“
Polepšený hříšník Kaddáfí?
Západ si ho v téhle roli pěstoval, protože mohl říct: Vidíte, vy chlapci v turbanech a kafijích? Namlouváte si, že vedeme křížové tažení proti vám všem, ale na Muammarovi je vidět, že to není pravda. Když sekáš dobrotu, můžeš být kamarád i ty, Azízi, Ali, a dokonce i ty, Umare.
Jenže člověka okamžitě napadne: znamená to, že se takhle jednou bude moci vykoupit Usáma? Stačilo by, kdyby zaplatil milion za každou oběť atentátů a slíbil, že bude bojovat proti každému, kdo by chtěl ukrást letadlo a narazit s ním do mrakodrapu. Nebo by mohl zadržet nějaké Bulharky a držet je skoro devět let ve své jeskyni.
Teď vážně: odpouštět je správné, dělat si spojence z bývalých nepřátel je výhodné, dokonce i výchovné, ale pokud jste z toho na rozpacích, není to vaše vina.

Článek vyšel v MF DNES 25.7.2007