Miloš Zeman je velký pragmatik a tak ví, že účel světí prostředky. Vlézt do nějaké té totalitně východní zadnice mu připadá jako rozumná cena za rozvoj vzájemné hospodářské spolupráce. Výsledky začínají být vidět. Číňani nakupují.
Pominu zde nadále cenu, kterou musíme za čínské miliardy zaplatit. Myslím tím ztrátu důvěry svých partnerů v EU i NATO i to, že lezeme 25 let po sametu zase do zadnice komunistické velmoci i když v značně soft podobě. Pominu i skutečnost jak zásadní je v této nové milostné avantýře mezi čínským obrem a českou myškou role prezidenta Miloše Zemana, který stejně jako všichni političtí tyranosauři z raných devadesátek vědí, že peníze nesmrdí.
Ovlivní tedy čínské miliardy naše životy kladně, nebo záporně? Řekněme si na rovinu, že to, že si čínská firma za deset miliard koupila pár paláců v Praze a fotbalovou Slávii, může být například obyvateli východní Moravy v celku ukradeno. Vlastně mi to nepřinese vůbec nic. Většina laiků samozřejmě nemá tušení, kdo je momentálně majitelem kteréhokoliv pražského paláce. Pokud by zde ale Číňané začali ve větší míře skupovat průmyslové firmy, nebo budovat výrobní závody, naše životy by to samozřejmě ovlivnilo. Otázkou je, jestli by tady byli ochotni dlouhodobě působit a zaměstnávat lidi, nebo by jen vykradli naše technologie a výrobní postupy a zmizeli s nimi zpět na východ. Pánbůh ví, že tohle umí náramně dobře.
Mám tedy z toho velkého čínského nákupu v malém krámku jménem Česká republika značně rozporuplné pocity. Otevřel Miloš Zeman dveře do ráje nebo do pekla? Mám totiž takový pocit, že nám Čechům bylo v historii vždy nejlépe, když se o nás nikdo z velmocí zrovna moc nezajímal.
