Vousatá mrtvola u chlaďáku.

Ležení u chlaďáku na dlaždičkách je docela ošemetná záležitost. Za prvé můžete chytit "vlka" a když chytí "vlka" Vlk, je to "vlk" na druhou a to je fakt průšvih a za druhé se vám může stát, že budete za mrtvolu.

Dneska už jsem nemohl dospat, kdy půjdu do toho svojeho nového kšeftu . Pomazlit se s voňavým chlebem, pohrát se s rybama a ledem, tajně sežrat rožek od šunky a nacpat si za škraňu mrkváček s povidlama.

Holt krásná jsou rána hokynářova  a tak jsem se v 5.50 vzbudil, že jako jdu. 

Manželka se nevrle nadzvedla na polštáři a zavrčela :

"Co blbneš, dyť je neděle, dneska máme zavřeno."

Tak jsem chvilku smutně seděl skleslý na pelesti, jakože otrava dneska mám volno, ale pak mě napadlo, že by se měl vylít kondenzát z pod chlaďáků, otevřít ventilačka a překontrolovat cenovou nabídku od potenciálního nového dodavatele ryb.

A tak jsem prostě jel, tohle si později obhájím a  aspoň nebudu muset škrábat erteple na nedělní oběd.

Zapnul jsem si na krámě kasu, jen tak pro radost sobě a Babišovi si namarkoval jeden ořechový Flipjack a jednu  Colu  a jak jsem tak ležel na břuchu na dlaždičkách na podlaze a hrnkem vybíral z výparníku pod chlaďákem horkou vodu do kbelíku a ukusoval u toho tu tyčinku s lisovaných ořechů.

 Vtom v chladáku nějak šváclo a já dostal takový menší kopanec, až jsem se na té dlažbě zatřepal, jak zkratovaný elektrický úhoř.

Nebyl to elektrický výboj, spíš jen nějaký náraz, jak se vypnulo čerpadlo, ale pecka to byla řádná.

 A já si v tom okamžiku uvědomil, jaký mám strašně fajn život a jak jsem prachsprostě šťastnej chlápek, že můžu takhle v neděli brzo ráno po šesté hodině ležet na těch studených dlaždičkách a vybírat  lehce zatuchlinou navinulý kondenzát a větrat ve svém novém kšeftě.

Chápete......................... přeci to je pro živnostníka nejvíc..........mít svůj krám!! Je to můj krám se všemi těmi krásnými vůněmi a chutěmi a barvami.

Tohle přeci není žádná práce, to je prostě čistá radost. Zubím se jak debil, kdykoliv porcuju ryby, zubím se když drhnu v obrovském dřezu přepravní bedny na pstruhy a lososy a všude kolem mě lítají chuchvalce měkoučké pěny a mě bolí záda jak bulharského nádeníka, zubím se když jedu pro bio- brambory a mrkve na farmu a taky, když přijedou krásně růžová kuřátka a stehýnka z krůt, nebo barevné krásné jogurty.

Zubím se, když ráno vstávám o půl šesté a jedu skládat pečivo. Zubím se, když zákazníkům prodávám dva plátky šunky, protože děda prostě víc k snídani  nesní. Zubím se jak ozubené kolo, protože mě tahle práce dělá šťastným.

Prostě.................. štěstí není žádná muška zlatá, ale hezká práce pro lidi, co vás baví a dává vám pocit naplněného života.

Ovšem........ ještě k tomu ležení u chlaďáku na dlaždičkách.  Je to docela ošemetná záležitost. Za prvé můžete chytit "vlka" a když chytí "vlka" Vlk, je to "vlk" na druhou a to je fakt průšvih. A za druhé se vám může stát, že budete za mrtvolu.

Chlaďáky co máme na prodejně tečou ve vedrech jak Niagáry a to znamená, že kondenzát (voda) teče to nádobek pod chlaďáky a musí se vylívat hned ráno a pak ještě večer. Jeden z chlaďáků, veterán těhotný kozími sýry a farmářskými jogurty, má strašně velkou nádobku, blbě umístěnou dost vzadu.

 Takže abyste to vybrali hrníčkem do kýblu, musíte si hodně divně kleknout.  Tuhle pozici znají tak možná přeborníci v Kámasútře, (to jsou takový ti spoluobčané, co se nemilují, ale cvičí i u sexu, třeba pozici "Rozštípnutý bambusový stvol.") ale moravský stodvacetikilový řízek si s ní neporadí. Já prostě takhle klečet nemůžu, protože bych už nevstal, protože mám kolena v háji  a stal bych se pak nedílnou součástí chladícího boxu.
Takže jsem si, český koumák a mistr improvizace, sehnal hadičku a zkoušel kondenzát odsát.

 Ovšem poté, co jsem si asi třikrát na lačno cucnul té teplé, lehce navinulé vody a málem nazvracel do kozích jogurtů, jsem si raději našel náhradní polohu na vybírání hrnkem.

Lehnu si prostě, většinou na záda, na dlaždičky, nohama ke dveřím obchodu, k hlavě si dám kýbl, ležím na dlažbě a pomalu vybírám rukou kondenzát do kbelíku.
Ležím si takhle v pátek v sedm ráno, tričko jsem měl trošku kratší, takže spodní špek svítil do výlohy jak okraj slunečního kotouče, dveře od krámu otevřené dokořán do ulice, protože já furt větrám a ve dveřích jen bedničku s rajčátky pěstovanými hydroponicky v kosmickém skleníku u Milotic, co je tam opylují čmeláci řízení počítačem, co bydlí v papírových domečcích pod rajčáky.

Ležím a v poklidu vybírám vodu. Hlavně žádné prudké pohyby, abych si to nevylil do vlasů, nebo do svých nových krásných vousů.  Vypadám samozřejmě s tím svým pupkem na té dlažbě sošně, asi  jako hora Říp uprostřed české krajiny.

V tom přes bednu s rajčátky přeskočí, jak mladý zbojník přes vatru, postarší chlap a volá :

"Halóóó chlape!!!! Jste vůbec živý??? Hergot.............. doufám, že vás netrefil šlak???" A řítí se ke mně, asi aby mně zachránil.
Zvednu udiveně hlavu a dál vybírám kondenzát.

"Co se děje pane, přejete si ?"

"Ufff. Vy jste mi teda dal chlape, ležíte si tady na dlažbě, jak mrtvý Vorvaň vyvrhnutý mořem na pláž............ já si myslel, že jste po smrti, tak vás běžím zkontrolovat. To víte, já jsem bývalý patolog v penzi a vy jste vypadal, že už po vás leze hmyz.............................!"

"Hmmmm................ Tak vyvrhnutý Vorvaň .........." Ten mi teda dal patolog  jeden!" :-D

Tak jsem mu prodal jeden žitný kváskový chleba a bylo! 

Trochu tych dobrot :

P.S. Všeckym, co drží dietu, se omlouvám, estli jste to dočetli až sem, tak jste po snídani :-D