To je ale macek!

Někdy musím na houby i já. Ostatně je to skoro už poslední možnost, jak si trochu zalovit a přilepšit. Aspoň do té doby, než si paní ministryně financí uvědomí, že sběr hub by se měl zdanit

"Aby se narovnalo podnikatelské prostředí!"

Vyslechnuto na houbách v lese.

Hlučná trojice matka s dospělou dcerou a dceřin šamstr se prodírá takřka neprůhledným nízkým borovicovým lesíkem a sklízí suchohřiby. Já stojím nepozorován vedle lesíku a markýruju sběr hub a přitom špicuju ušiska. 
Z lesíku se ozývají výkřiky:
Matka: "Jééé, tady je zase jeden. Jééééé a tady další. Paráda! Jé ten je krásný, máš tam taky něco Jarůš??"
Jaruš řve v odpověď: "Mám mami, tady je jich celé hnízdečko! Hříbečci krásní"
Matka:"A jsou malý, nebo velký? Zdraví nebo sežraní od červů?"
Jaruš: "Takový střední a menší, ale krasavci zdraví jak poleno, to bude smaženice!"

V tom se ozve nalevo z lesíku šamstr:
" Ježiš ........to je macek, ten je jak noha! To je mamalas, to je obr a taky je to krasavec náramný."

"Uhh, uh!"

Jaruš: "Frantííí, tak máš tam velkýho macka jo?? To jsi asi našel pořádnýho hřiba, praváka, dubáka ne?
Šamstr Franta: "Cóóóóó?? Jakýho praváka?? Jakýho hřiba?  Já  jenom čurám!!" 

A v tom nastane hrobové ticho, jen občas zapraskají z borovicového lesíku rozšlápnuté větvičky, jak se neviditelní houbaři prodírají za další kořistí. A já stojím vedle toho lesíku a dusím se, abych nevybuchl smíchy a v tom okamžiku se asi dva metry ode mě ozve neviditelná mumlající tchýně, která zrovna prochází okolo houštím borovic.

"Já ty holce říkala ať si to hovado ostravský nebere! Prej macek! Prej mamlas, Houby!!!! V pytlíku má jalovej průvan a ani to děcko jí neumí udělat. Kretén jeden!"