Taky máte prdící boty?

Koupil jsem si prdící sandály!

Já je teda nekupoval jako prdící, já je kupoval jako zdravou obuv od doktora Šóla. Učinil jsem tak v rámci mé letní proměny životního stylu na zdravý a taky proto, že ty staré sandály měly odchodíno a bolely mě z nich haxny.

Zdravý životní styl mi nařídila  manželka. Přečetla si někde, jaká je průměrná životnost obézního českého muže, srovnala to s délkou zbytku naší hypotéky a rozhodla, že začnu žít zdravě. A prý rád!

K zdravému životnímu stylu samozřejmě patří:

Vyvážená strava- sbohem cukře, cukříčku, chlapče rozmilý a že jsme se k sobě tak dlouho krásně tulili. (doporučuji broukat na melodii Princezny ze mlejna)

Vyvážený pitný režim- naneshledanou alkohole, můj starý příteli a meducíno na strázně života.

Přiměřená pohybová aktivita- ne ne hrátky s vysokoškolačkami  a roztleskávačkami sem nepatří, takže koupit sportovní sandály a mazat na tůru.

A mimo jiné taky samozřejmě zdravá anatomická obuv.

Tak jsem prodělal traumatizující výběr zdravotně nezávadných sandálů. Výběr je samozřejmě strašný. Ty zdravotní sandály vypadají, jako kdyby je měl nosit pouze děda Homolka Tobolka a ještě jen do lesa.

Podrážka korková, tlustá jak pneumatika od traktoru, příšerné přezky. To bych já arbitr dobrého vkusu a manekýn v kategorii XXL a výše, nikdy nedal na nohu!

"Pcháááá, nikdy!"

Takže jsem našel jedny jediné, šmrncovní, černé elegánsky frajerské, za které by se nemusel stydět ani neodolatelný svůdce Leoš Suchařípa ve filmu Faunovo pozdní odpoledne.

Vyplázl jsem za ně osmnáct stovek a nahodil na frajera na chodidla.

Problém je, že ty sandály při chůzi děsně prdí.

Zkuste prodat hydromasážní vanu za čtyřicet tisíc řediteli pobočky Komerční banky, když Vám prdí boty při každém pohybu. To Vás nikdo nebere vážně. Zkuste flirtovat s čarokrásnou mladou květinářkou, když vám u toho botky "Uprdkávají" líbezná dueta.

A dneska ráno, dneska sandály zničily zbytek mé lidské důstojnosti. V rámci zdravé výživy jsem šel nakupovat salátky, papričky a ředkvičky do Lídlu a to byl hotový prdící koncert?

To byla hotová symfonie "Čtvero prdících období." Ježíš, to byla ostuda, jak se to v té ratejně mezi regály ozývalo. Jak se to neslo mezi regály s těstovinami, vzadu se to odrazilo od chlaďáku se salámem a sýry a vrátilo ke mně zpátky.

Snažil jsem se chovat nenápadně, plížil jsem se podél regálů jak smrad ze závodní kuchyně, maskoval se rafinovaně letákem na Italský týden a pokusil se zahrabat do bedny s krajkovanými podprsenkami Rafaella dva kusy za 264 Kč. Nic nepomohlo, budil jsem veřejné pobouření.

Nakonec jsem se dokonce nakláněl důvěrně a zoufale s prosebným výrazem v očích k pohoršeným hospodyňkám nakupujícím šunku a Mortadellu v italské akci do svých obrovských košíků a omluvně jim šeptal:
"Milostivá, abyste si nemyslela, to ne já, ale Šólovy zdravotní sandály!"

Ta ostuda. Tak zbytečně brzy zmarněný nadějný životní příběh. Teď už nemůžu ani do politiky!! Ani do ANO by mě nevzali! Ani kdybych si nechal na lýtka vytetovat:

"Miluji EET"

Tak mě napadá, neměl bych já tu firmu žalovat za ztrátu cti a dobré pověsti?

Vždyť mi dokonce dnes jedna mladá, krásná dívka řekla, že jsem protivný"Prďoch"!