Takový hnusný ráno!

Manželčin kopanec mě probudil do šedého rána. Otevřel jsem "Světla" a hřbetem ruky z nich vyšťoural včerejší sny. Tenhle den nebude stát ani za kabelu červavejch třešní!

Manželčin kopanec mě probudil do šedého rána. Otevřel jsem "Světla" a hřbetem ruky z nich vyšťoural včerejší sny. Kristepane, co se mi to zase zdálo za sračky? Otočil jsem se ke své ženě, která mě tak nevybíravým způsobem vystřelila do reality a zjistil jsem, že je v tom nevině. Své něžné rty mírně pootevřené, oči spánkem trochu vpadlé do tváře, uzamčené hebkými řasami a dál pravidelně oddechuje. Sakra já tu ženskou pořád ještě strašně moc miluju! A to jsem spolu už tak dlouho!

Ty její dlouhý údy se jí někdy zamotají do peřiny a pak se musí vysvobodit kopancem. Ještě, že jsem k ní pravidelně otočen zadnicí a ne zubama. Taková pecka dámskou dvačtyřicítkou do zubů, by mi spravila úsměv. To bych asi v hospodě nevysvětli, že mi manželka vyrazila zuby. Usměju se koutkem pokrčené huby.

Zabručím a zvednu se do sedu. Seberu nějaký triko, nějaký trenky a ponožky a jdu dolů.Stejně už na těch čtyřicet minut neusnu. Hadry nevybírám, beru, co je navrchu. Nejsem žádná "Víla fintilka", ale starý tlustý chlápek, co stejně ve všem vypadá, jak starý tlustý chlápek. To už jsem si dávno v sobě vyřešil!

Šklebím se na sebe do zrcadla. Kašlu na to, že jsem škaredej, mám se stejně  rád a z mýho ksichtu na mě, jakoby zpoza mojí tváře, vykukuje můj táta. Ta podoba tam prostě je!  A můj táta je fajn chlap. Férovej správňák. Prostě takovej ten spolehlivej typ, co ho tajně milují všechny opuštěný, rozumný ženský v okolí. No prostě, abych to uzavřel, táta je daleko lepší chlap, než jakým já kdy budu. A s tím jsem se už taky smířil.

K snídani mám zase tu zatracenou ovesnou kaši. Prej zdravá výživa. Ať do toho hodíte cokoliv, zůstane to stejně matlaninou, co se lepí na zuby a žaludek Vám to zatmelí, jako nějaký plastový granulát. Kašlu na to, mrsknu se zbytkem tý matlaniny do dřezu. Tohle ráno stojí i tak za starou belu! Otevřu lednici a na jeden skus zubama urvu z klobásy dvě třetiny její délky. Taková masová žvýkačka na cestu.

Před barákem potkám sousedku od naproti. Tu, co má i ve čtyřiceti ty krásný nohy. Snažím se trochu usmát. Mám ale strach, aby mi při tom nepraskl můj pečlivě vypěstovanej, nasupenej výraz.Tenhle ksicht číslo šest z mýho repetoáru Vám v noční, tmavé uličce, spolu s mou figurou zrychlí dech, to si pište!

"Dobrý den Ivetko, dneska Vám to děsně sekne." Snažím se být milej.

"Na blbosti nemá dneska náladu." Utrousí s pokrčením rtu přes rameno a nese se jak královna devadesátkovýho popu na svých vysokých šteklech pryč. Svaly na krásných nohou se jí napínají pod opálenou kůží.

"A ty mně taky." Zavrčím za ní potichu a vlezu do auta. Hnusnej den. Dneska je všechno posraným navrch.

Musím se stavit v trafice. Koupím si Mladou frontu a vyberu si ty čtyři stovky, co jsem vyhrál ve sportce .

Kruci, to je výhra, na dobrejch pět vsazení po dvěstě dvaceti, jedna pitomá výhra čtyři sta. Že se nato nevykašlu. Za to co jsem tam už nastrkal, jsem si mohl u doktora koupit lepší ciferník.

Jedu do Tesca, tam už je trafika otevřená a je tam ta milá prodavačka. Ta se aspoň chová lidsky. Když přijedu, pochopím, že na rychlovku to nebude. Přede mnou je takový divný, děsně oháknutý děda v kšiltovce. Tohle bych teda na sebe v jeho věku nikdy neoblík. Vypadá dost směšně a odrbaně. No každej nemá štěstí, aby si mohl koupit pořádný hadry. To je mi jasný, nejsem žádnej asociál a na značkový předražený hadry sám kašlu. Vždycky mi ty vystajlovaní, nagelovaní borci připadají podezřele. Starej chlap má být šedivej a škaredej, aby na něm bylo vidět, že má něco odžito a rozmazlovat má svoji starou a ne sebe. Jedině dobrý hodinky, to může bejt!

Děda je nějakej natvrdlej. Slečna mu pořád něco vysvětluje a nějak blbě mluví. Jako by mluvil s otevřenou pusou a ty věty nedotahuje. Kruci a já tak spěchám. Já totiž pořád někam spěchám. Pořád odněkud někam, blíž asi k infarktu a smrti. Děda zase cosi podivně artikulovaně líčí.

Sakra Davide zklidni se, ten chudák je hluchej!  Zastyděl jsem se, když mi to docvaklo. Ale ta holka za pultem je fakt laskavá, to už se dnes nevidí.

"Já mám sleeeečnuo jeeeeště spooortkuo." Hlásí děda přede mnou a předává tiket.

Za mnou se řadí další chlapi. Už je nás tam asi pět ranních prudičů, co už měli být někde jinde! Nezbývá nám nic jiného, než se zaposlouchat do podivného dialogu.

"A vy tam máte velkou výhru pane, doufám, že budu mít v pokladně tolik peněz, abych Vám to vyplatila!" Usmívá se blondýnka na dědu.

A v tom to na stane. Nespoutaná, explozivní, rozesmátá dědova reakce. Začne se hlasitě na celý Tesco řehtat. Díky svému hendikepu doslova smíchy hýká. Štěstí z něj stříká na všechny strany.

"Já vím slečnuooo, já jseeem Vás jen zkoušel. Vyhrál jsem dvuanáct tisíííc čtyřista třicet. Hy hy hýk, já jsem vyhráoool" Pokračuje ten fantastický gejzír ryzí lidské radosti s podivnou výslovností.

 Nejde to jinak, my všichni napruzení chlapi ve frontě, my všichni ztracenci, co maj od rána podělanej den, už si nevydržíme dál hýčkat svou totální nasranost. Zapšklé obličeje praskají úsměvy, ten postarší prcek už se hýkavě řehtá s dědou, Brejláč má hubu od ucha k uchu a já se tlemím, jak po dvou klikatých lajnách koksu. Tescem se jak rajský plyn šíří totální euforie. Nastane všeobecné poplácáváni po výhercových zádech, vtipkování a mohutné potřásání šťastlivcovy pravice. Jako kdybych se v té dědově radosti rozpustil, jsme za něj šťastnej, šťastnej jako blecha. Jako bych sám vyhrál dvacet mega a strašně to tomu "Nádhernýmu, hluchýmu lůzrovi", co má život těžkej tak, že se musím za svoji špatnou náladu stydět až do morku kostí, přeju. Nikdy v životě, prostě nikdy, mi nic neudělalo takovou radost, jako štěstí tohohle hluchého dědy, to ráno v Tescu.

Zastrčím svůj tiket zpátky do peněženky. Dneska si výhru vybírat nebudu, dneska je to prostě dědův den, jeho šťastné sólo. Zaplatím noviny, poplácám šťastného dědu ještě jednou po rameni a do háje, asi mi něco spadlo do oka, anebo kruci, tak já se přiznám, jsem na měkko.

Svět je prostě nádhernej.