Historky bezdomovce Dušana jsou kořením mého každodenního třináctihodinového působení za pultem. Za trochu procházejícího proviantu dostanu vždycky malý kousek jeho osudu.
V pátek se zase přišel ke mně do krámu ohřát bezdomovec Dušan.
"Šéfe, já teď nic nechci, já jsem vás přišel jenom pozdravit. Šéfe, dneska jdu na pracák , tak třeba dostanu nějaké prachy. A pak šéfe přijdu a něco si u vás koupím. Šéfe, za prachy a zaplatím jako velký Grand, aj dýško Vám nechám."
"Tak na to se těším Dušane, ať Vám to teda dobře dopadne." Usmál jsem se.
""Šéfe a to vám musím říct . Včera mě přepadli policajti. Trochu na mě dělali bubu, mírná nakládačka a pak se mi hrabali v batohu a já tam mám ty hadry, jak jsem byl v té URNĚ, chápete, já jsem byl kdysi profesionál, stroj na zabíjení, Rambo je proti mně hadra. A oni jak tam našli ty moje staré urňácké rukavice, tak začali blekotat a normálně se mě báli. Já to na nich normálně viděl, jak byli podělaní až za ušima a tak já jim říkám:
" Chlapi, nebojte se, já vás nezbiju.""
Dodal bezdomovec Dušan a hleděl na mě kalným očkem, utopeným v každodenní dávce krabičáku, jestli mu to jako věřím?? Jestli mu to jako žeru?
Zřejmě jsem s moc vyděšeně netvářil a tak proti mně napřáhl své pokroucené a špinavé ruce a dramaticky pronesl:
"Šéfe, tyhle ruce.............tyhle pracky............ to jsou zbraně, ony to nezapomněly."
Aha.........Tak už je mi to jasné, proč je Dušan bez práce.
On má totiž místo rukou zbraně.............. a viděli jste snad někdy, jak třeba takový samopal Kalašnikov drží lopatu???
