Poslední domácí trenírovka .

Takže zatímco soumrakem se budou plížit vražední klauni, oživlí sadističtí sněhuláci, smůla se všem bude lepit na paty,a  po ulicích se budou ploužit rozpadávající se zombie, já budu děsit hrstku svých přátel a čtenářů v hospodě.

Setmělým domem se ozýval můj skřípavý hlas. S lehkostí rezavé parní lokomotivy jsem nahlas předčítal svůj další vybraný blog. Vot takája trenírovka. V pátek třináctého mám to první autorské čtení, tak musím trošku trénovat.

Krk má slepený a doškrábaný jako každý rok, když se začne topit a navíc takové hezké hororové datum -Pátek třináctého. Takže zatímco soumrakem se budou plížit vražední klauni, oživlí sadističtí sněhuláci, smůla se všem bude lepit na paty, z televizích obrazovek polezou bledé dívky s ofinami sčesanými do čela a a po ulicích se budou ploužit rozpadávající se zombie, já budu děsit hrstku svých přátel a čtenářů v hospodě Dobré časy.

Dostal jsem od přátel několik důležitých rad, jak mám číst a jak nečíst, kolik toho mám a hlavně co vypít, co si mám kloktat, co si rozhodně neoblékat a co už vůbec neříkat. Jsem za ně moc rád, leč znám se. Jakmile si sednu před lidi, zapomenu na všechny a bude to buď a nebo. 

Já totiž naposledy četl před lidmi nahlas v sedmé třídě za Husáka a mělo to tehdy pro mě málem neblahé následky.

Vzpomínáte? To byla ta doba, kdy ve školách někteří uvědomělí soudruzi učitelé dohlíželi na délku našich chlapeckých vlasů a holkám zuřivé soudružky učitelky občas vydrhly příliš nápadný makeup pod kohoutkem třídního umyvadla.

Na každé škole byl nějaký ten uvědomělý učitel zástupce ředitele, který dohlížel na ideovou čistou dospívání socialistického pionýra. Aby nám Ti mladí tak nějak nezvlčeli soudruzi!

Většinou to byl samozřejmě ruštinář. U nás to byl soudruh učitel Pytlach a samozřejmě, že to byl ruštinář. Tradoval se o něm, že je tak kovanej, že si od manželky doma nechá říkat:

" TOVARIŠČ SUMKA"

Plížil se vždycky ve svém bleděmodrém pracovním plášti chodbou školy a lapal "Máničky, depešáky a pankáče."

 Pankáč byl u soudruha Pytlacha každý, kdo jen trochu použil na úpravu vlasového kohouta tužidlo a pak taky rád lovil devianty s příliš ošoupanými džínami.

To byla jeho specialita, příliš ošoupané džíny. V těch se do školy přece nesmí, jsou příliš kapitalistické. A pak taky nenáviděl žvýkačky, ten nástroj americké propagandy, tu tajnou zbraň CIA.

Soudruha Pytlacha taková žvýkačka přilepená pod desku školní lavice, nebo naopak s chutí žvýkaná při recitaci sovětské básně : "Ja žuk, ja žuk ja tud živu" uváděla v šílenství. Kázání o závadnosti žvýkání při výuce i o přestávce bylo takřka na denním pořádku.

Já blbec se tehdy chtěl trochu vyprsit před spolužačkami a v češtině napsal slohovou práci na volné téma "Naše škola" právě o žvýkání. Na třech stránkách jsem v mladickém vzdoru argumentoval pseudovědeckými, materialistickými argumenty, jak je žvýkání věc naopak strašně moc prospěšná pro duševní a fyzický rozvoj pionýra. No prostě držkatej a drzej jsem byl odmalička.

Co čert nechtěl, náš úplně normální a oblíbený učitel češtiny, co měl rád básničky, knížky, výtvarné umění a dívky s naditými dekolty onemocněl a hodinu českého jazyka, kde jsem měli svoje slohovky čist, suploval právě soudruh Pytlach.

Bohužel si jako druhého vybral zrovna mě a tak jsem četl. Spolužačky s naditými dekolty i ty nahoře zatím bez se smály a soudruh Pytlach pomalu rudnul. Byla z toho málem třídní důtka.

No, ale to mi snad v pátek nehrozí.  Jedině, že by mně snad manželka dala za trest zaracha.

Takže v pátek se kamrádi uvidíme na živo, anebo virtuálně. Jestli se totiž Patrikovi Bangovi podaří připojit na hospodskou vifinu, bude tu moji horkou chvilku přenášet na blogy v pátek 13.10 od 18.30 online.

Manželka říkala, že teda asi radši nepřijde, prej má strach, že to bude trapas. Starší dcera mi zase radila, abych to udělal trochu akční.

To jsem nepochopil jak, že by něco ve stylu autogramiády Jirky Paroubka? Nějaká ta střílečka?

A mladší dcera mi zase radila, ať si koupím křupky a nasypu si je na hlavu, jako ten Fatty Pillow, to prej spolehlivě holky uvádí do varu. No a můj syn jen mávl rukou, že nějaké blogy dneska už stejně nikoho nezajímají, to je prej pro starý.

No nic, já budu stejně rád když to úplně normálně přečtu a když se někdo dokonce i zasměje to už bude jenom příjemný bonus. 

Tak se těším Váš David.