Máme doma Roma. Už je to rok.

Rozhodl jsem se, že se ještě jednou naposledy vrátím k našemu domácímu Rómsko-gádžovskému soužití. Chtěl bych poctivě popsat, jak se nám spolu žije a pracuje.

Rozhodl jsem se, že se ještě jednou vrátím k našemu domácímu Rómsko-gádžovskému soužití. Chtěl bych poctivě popsat, jak se nám spolu žije a pracuje.

Asi před dvěma lety se moje dcera zamilovala do romského kluka z dětského domova. Přiznám se, chvíli to byl pro nás šok. Jsem strašně bílá rodina, kam až paměť sahá a i přes to, že já rasisty nesnáším, musím přiznat, že jsem si pro svoji krásnou dceru samozřejmě představovali modrookého doktora, nebo podnikatele. Asi jako každý rodič.

Jenomže láska přátelé, ta se neptá a tak jsme tomu prostě dali šanci a dceři svobodu..

Jak to říct jinak než ........změnilo nám to život a bylo to zpočátku těžké, protože část přátel a i rodiny se na nás začala dívat skrz prsty. My Češi o sobě rádi tvrdíme, že nejsme rasisti, ale........když se v bílé čtvrti objeví snědý chlapík, většinou začneme zamykat na dva západy a promluvíme si s dětmi s kým se nemají kamarádit.

Hodně to bolí, když vidíte vlastní dceru, jak se statečně trápí. Jak se jí vrstevníci pošklebují na sociálních sítí a jak je najednou trochu černá taky a hodně to bolí, když vás někteří rodinní příslušníci zařadí do kategorie nespolehlivý otec- možná by se měla zavolat sociálka.

Ale vlastně s tím nemůžete nic dělat. Můžete se jen snažit žít dál a tím jak to žijete, je přesvědčit, že se mýlili. Ale hlavně to musí udělat samozřejmě ten romský přistěhovalec ve vaší domácnosti. 

Záhy pochopíte, jak velkou výhodou je, být součástí bílé majority a jak to mají ti "barevní" těžké. Aby přesvědčili ostatní o tom, že za něco stojí, musí udělat třikrát víc než majorita a hlavně hlouposti, které se jinak běžně považují za projevy končící puberty, jsou najednou vnímány jako zásadní problém. Taky jsou pořád lidé plni předsudků. Někteří prostě Roma nezaměstnají a neubytují. Mohl bych jmenovat konkrétní firmy, ale k čemu by to bylo.

Nemyslím si, že by se ze mě stal expert na romskou povahu, ale samozřejmě je to trochu jiná letora, než my "bělouši." V podstatě jsou to prostě temperamentní Jižani. Prudcí, nesmlouvaví, nekompromisní. Samozřejmě musí trochu víc kolem sebe vrčet, aby si vydobyli svoje místo na Zemi. Kolikrát já ho jen držel kolem ramen, aby se uklidnil, neprskal, nenadával, nebo se i neporval.

Kolikrát jsem do něj musel hučet, že se nemůže porvat v hospodě s několika ožralými voliči Tomia Okamury. Je mu jedno, že má šedesát kilo, když po něm někdo šlape, vlítne i na slona. Má velké srdce a musím říct, že tohle bychom Romům my bílí asi měli závidět, ten život si prostě daleko víc užívají a žijí naplno.

Peníze nejsou pro našeho Roma z děcáku tím nejdůležitějším, když je má, tak je utratí. Přiznám se, trvalo nám chvíli, než se naučil hospodařit s výplatou a ze začátku jsem mu ji musel dávat po dnech a ne jednou za měsíc. Ale dnes si už i šetří. Myslím, že to je ale problém spíše výchovy, než barvy kůže, zřejmě se to v děcáku moc neřeší.

Samozřejmě, že nám v průběhu roku vypluly na povrch i nějaké ty finanční hříšky. Mobilní operátoři svádí tyhle děti do nevýhodných smluv a následných dluhů. Je tak snadné uzavřít smlouvu, získat drahý mobil a pak nemít na měsíční desetkrát předražený tarif a je tak těžké se z té smlouvy pak dostat. A průšvih je hned. Za mě jsou mobilní operátoři pěkné svině, to si neodpustím. Žádná záchranná rodičovská síť pro děti z děcáku neexistuje a sotva dospělý člověk klidně doklouzá až do exekuce. A z dluhové pasti se už nikdy nemusí dostat.

Jenomže my dva s Vladěnkou už jsme tohle jednu v rodině řešili a jsme drsní jak rašple :-D  a tak jsem samozřejmě po značném úsilí dali i tenhle hřích do pořádku a zmákli to. Prostě jsme kluka nedali. Dluh jsem zaplatil a musím říct, že mi ho absolutně  poctivě z výplaty každý měsíc splácel a za tu nezklamanou důvěru, co jsem do něj vložil, jsem mu poslední část z něj smázl a odpustil.

Za tu radost, co měl v těch hnědých očiskách, mi to rozhodně stálo.

Po pracovní stránce si na našeho kolegu Roma absolutně nemůžu stěžovat. Do práce chodí, klidně zůstane přesčas a práce si váží. Je strašně rychlý, takže se to samozřejmě neobejde bez kontroly a občasnému dohledu, ale tohle bych spíš přičítal věku. Kačku navíc si vždy vydělá rád.

Potřebuje různorodou práci, aby se něco dělo, zážitky, noví lidi, výzvy, to je jeho, u pásu ve fabrice by asi umřel, ale to já taky. Je skvělý přes počítače, bravurně zvládl fakturační program, snaží se zapojit i do obchodování.

Lidsky spolu vycházíme dobře. Mám rád jeho rozesmátou povahu i takové to trochu famfarónství, ze kterého si ale sám rád dělá srandu. Dost často ho v té energii musím samozřejmě krotit, je fakt, že někdy je jak malá lokomotiva utržená z řetězu. 

A jak to máme po roce s našim bílým okolím? Je to v pohodě. Ti co nás mají rádi a poznali ho osobně, roztáli jak sněhuláci v květnu a kluka mezi sebe přijali.

Občas na nás samozřejmě  třeba v lepší restauraci zírají, protože "Cigán" přece nemůže mít prachy na to aby si dal bifťoura za třista pade, občas jsou trochu opatrní zákazníci, když jim Rom přiveze domů kachličky a má jim běhat po baráku a pak mi ho i někdy "trochu udiveně" chválí, že to bylo vše v pořádku. Přiznám se ze začátku jsem některé hlavně starší lidi upozorňoval, že náš skladník je Rom, ale musím říct , že tihle lidé tu jeho vervu a energii nakonec v dobrém vždycky ocení i nějakou to stovkou spropitného, když jim nanosí kachličky přesně tam, kde je potřebují.

Nemyslím si, že bych byl expert na soužití s Romy, navíc uznávám, nežiji ve městě, kde by jich byl nějaký velký počet a možná jsem měl prostě kliku, že tenhle kluk je jiný, ale troufnu si říct, že když jim dáte férovou šanci a předem se otevřeně domluvíte na pravidlech, tak je to spíš o inteligenci, než o barvě kůže.

Život člověka, který nemá bílou kůži je samozřejmě v České republice mnohem těžší, než u nás majoritních. Předsudků je spousta. Aby obstáli, musí udělat asi vždy víc než my bílí.

A jsme my Češi rasisti?

No to je složité, ale absolutní většina spíše ne!!!

Maximálně bych řekl, že jsou někteří lidi takoví kinder soft -rasisti. Je to tak 10 maximálně do 20%. Naprostá většina lidí totiž, když vidí, že se Rom snaží, tak mu dá šanci a naopak mu dokáže otevřít srdce. A ti ostatní? To jsou většinou hlupáci, kteří mají problém sami se sebou a hledají jen někoho ještě ubožejšího, na kom by si zchladili své mindráčky.

Takže kamarádi za mě.............možná namítnete, že jsem měl jen kliku, ale mě to naše Rómsko gádžovské soužití spíše v dobrém obohatilo. Získal jsem veselého loajálního parťáka a dobrého pracanta, moje dcera je šťastná. A to je nejdůležitější věc na světě pro každého tátu.

P.S. Je to poslední blog na tohle téma. A dovolil jsem se! Snažil jsem se z toho  nedojit emoce, ani ze sebe nedělat lepšího člověka, než jsem.

Snad Vám to pomůže, kdyby jste se někdy dostali do stejně složité rodičovské situace, jako já. Doporučuji věřte svým dětem a stůjte při nich, jejich svět je mnohdy mnohem čistší a otevřenější než ten náš. Jsou lepší, než my- borci okoralí životem bez ideálů.

Někdy se prostě člověk musí pustit i do něčeho neznámého, zdánlivě nezodpovědného a nerozumného. Nakonec Vám to třeba může v dobrém obohatit život jako mně.