Každý Čech je expert na chleba. Aj když ho nežere.

Pro některé lidi je chleba vrah. Něco jako relikt minulosti, který může za naši současnou pupkatost a prdelatost.

"Chleba nejím!" slyšíte často většinou od mladých žen, které se rozhodly, že chleba je jed.

Taky nám nějak v poslední době stoupá počet lidí, kteří jsou alergičtí na lepek. Mám tak trochu pocit, že minimálně polovina z nich je na lepek alergická, jen proto, že chce.

"Jsem bezlepek!" Slyšíte poměrně často i od lidí, kteří si intoleranci na lepek naordinovali zcela sami.

Já a doktor "Gůgl" odhalíme každou chorobu. Je to trošku vzpupné, ale když tu medicínu zvládl Franta, já bych to dal taky, jenom kdyby se mi chtělo.

Každý Čech je také absolutním expertem na chleba.

Největšími experty na chleba jsou někdy ti, kteří nejedí chleba!

Chleba je přitom kouzlo! Je to bratr člověka. Pro chleba se vraždí, umírá . Je to ikona. Má tolik různých podob, ale pro většinu národů je stejně důležitý.

Když ráno skládám chleba od našeho malého pekaře do regálů, dělám to zásadně bez rukavic. Vydrhnu si ruce mýdlem a užívám si tu voňavou krásu. Tu drsnou krásu vypečené kůrky, to, jak chleba, když je čerstvý a rozkrojíte bochník na půlky, vydechne jako živá bytost. To, jak křupne nakrojená kůrka. Nebo to jak je drsný na dotyk a kolik má odstínů.

Ometám z ně občas zbytky popela z pece a moučný prach. Z chleba je někdy bordýlku pěkná hromádka, ale je to hromádka, co prošla žárem pece........... neškodí.

Jak jsem záhy zjistil, Češi jsou na chleba odborníci na slovo vzatí. Vyznají se v něm a jsou schopni pro dobrý chleba jet třeba i deset kilometrů, jako třeba ten pán, co nám ho reklamoval.

Ráno sedl na autobus a jel čtyřicet minut pro dva bochníky chleba. Přivezl je zase autobusem domů a doma si je pro jistotu zvážil......... co kdyby........ a ejhle jeden bochník vážil o 5 gramů méně a tak pán zase chleba zabalil do tašky, jel autobusem čtyřicet minut zpátky do města, chleba reklamovat.

On teda chleba má určitou váhovou toleranci, protože je to ruční výroba a ta je mnohem víc než pět gramů, ale to pán nevěděl.

Pán se spravedlivě v prodejně rozčílil a chtěl dělat pořádky, ale tu radost z reklamace a z toho krásného křiku mu vzala krásná prodavačka Terezka. Zavlnila hřívou, poklepala rudými nehtíky na pult a prostě  pánovi nabídla výměnu za kterýkoliv jiný bochník. A bylo po legraci.  A tak pán vzal nový chleba zase do tašky a jel autobusem čtyřicet minut domů.

Jak krásně strávený den s chlebem.

A pak jsou zákazníci, kteří mají rádi třeba prasklý chleba, když je na něm pořádná trhlina s faldíkem. Oj to bývá křupavé.

A pak jsou zákazníci, kteří mají zase rádi chleba hladký jako dětská prdýlka.

A pak jsou zákazníci, kteří mají rádi chleba placatější.

Anebo ti, co mají rádi chleba dlouhý.

A pak ti, co chtějí buclaté bochníčky jak půlky barokního andělíčka.

A pak jsou zákazníci, kteří mají rádi chleba, co nejvíc tmavý. Ale  řekněte může se ještě dneska vůbec sakra říct: "Mám rád černý chleba??"

A pak jsou zase zákazníci, kteří mají rádi chleba, co nejvíce světlý, prostě chleba "Blonďák"

 A pak jsou zákazníci, co chtějí přesně šestý chleba zleva ve druhé řadě v horní polici, ten je totiž prý úplně nejlepší.

A víte co, když teď zavřu oči a přivoním si k dlaním ještě ho pořád cítím. Toho voňavého křupavého bratra člověka......................................................

Ovšem................. některé dny taky skládám do chladícího pultu šrůtky uzeného..............

Uzené je pro některé lidi vrah. Něco jako relikt minulosti..................................................

P.S. Je-li chleba boží dar, co je pak šrůtka uzeného?????