Jak jsem páchal letní sebevraždu.

Když jsem si v bufetu, asi po hodině grilování na slunci, došel pro pivo a když jsem odhodlaně a rázně vstoupil do vstupních dveří, nastalo v bufetu naprosté zatmění slunce.

Návštěva koupaliště je pro člověka, který vypadá jako já, každoročně okamžikem pravdy.

Slušivé značkové černé triko totiž dokáže celoročně zakrýt cokoliv. A velikost 3XL si můžete během roku okecávat sám sobě, třeba tím, že jste strašná vazba a že jen kvůli obvodu vašich bicáků, musíte nakupovat v obchodech s pánskou módou pro americké kulturisty Uncle Sam.

Ovšem, když jdete ale do plavek, už nic neokecáte.

Chodím na koupaliště  proto nerad.

Já samozřejmě chápu, že se lidi chodí třeba rádi dívat do Hudsonova zálivu na velryby a fascinují je ta objemná těla, jak se elegantně převalují ve vodě, ale přece jen...........

Nejsou tak nějak připravení na to, že potkají velrybáka i na koupališti v malé vesničce Bohuslavice u Kyjova.

Vždycky když se vynořím z převlíkací kabinky, cítím ty kradmé pohledy a blížím-li se k bazénu, tak i kradmé příkazy a dobře míněné rady.

"Jardo, okamžitě přestaň lemtat to pivo! To už máš dnes třetí a takhle dopadnout přece nechceš."

"Děti, děti, Janičkóóó, Petřéééé, prosím vás, pojďte rychle z bazénu ven, pán se zřejmě chystá skákat?"

Prostě , když jste tlustej, nechoďte na veřejné koupaliště, chcete-li si dál vážit sám sebe.

Bolestivé je taky přímé a věřejné fyzické stovnání  sama sebe s ostatními oplavkovanými členy rodiny a jejich dobrovodem, zvláště, když máte ženu, která by pořád ještě stála za hřích.

No a taky se Vám může stát jako mě, že zjistíte, že ve výchově Vašich dcer, vám asi poněkud ujel vlak.

Včera jsem totiž viděl po nějaké době své dcery v plavkách! A mám z toho depresi.

Je mi jasné, že ty dvě Barbíny ,co jsem jim koupil za vysvědčení, si můžu tak akorát strčit za klobouk.

Pak jsem navíc ještě zahlídl v zákeřném zrcadle v převlíkárněv plavkách  sám sebe .........

To byla těžká chvilka! A nebyl tomu pokoření ještě úplně konec.

Když jsem si v bufetu, asi po hodině grilování, došel pro pivo a když jsem  odhodlaně vstoupil do vstupních dveří, nastalo v bufetu zatmění slunce.

Nějaká mladá Italka, co tam zabloudla se svou moravskou kamarádkou, to komentovala krátkým zaječením, vyděšeným výrazem, dlaní přimáčknutou na hezký ksychtík a něčím jakože anglickým, co znělo jako:

"OU NOU, SO BIG?!"

Tak jsem si prostě koupil to svoje  asi už poslední, pivo v životě  a odešel spáchat sebevraždu skokem po hlavě ze skokánku do bazénu.

S vědomím, že škody na zařízení snad budou uhrazeny z mé pojistky a navíc, když "Vezmu s sebou " pár dětí a důchodců,  bude to přeci slavná smrt! (To bude určitě aj na NOVA TV a Patrik Banga mi snad pak na Idnesu napíše krátký a dojemný  nekrolog!)

Naposledy jsem se tedy  ohlédl k naší dece, rozběhl jsem se a skočil. 

Nepodařilo se mi to.................. žiju................ jen přívalová vlna někam odnesla moje černé plavky.

Co jsem si proboha myslel? 120 kilogramů tuku je přeci lehčí než voda, to se prostě nepotopí a bez plavek prostě ven nevylezu!

Ještě teď se vznáším, jak koule bělostného polystyrenu na hladině a okusuje mě drobný hmyz. Zatracený léto!!! S.O.S.