Politika všech azimutů nebo vazalství

Malý stát, pokud si má zajistit svébytnost, bezpodmínečně potřebuje politiků všech azimutů. Titova Jugoslávie byla toho příkladem a na Švýcarsku to pozorujeme staletí.

Politika všech azimutů je v podstatě přirozeným principem svébytnosti; svébytný subjekt ji dělá zcela automaticky, je podstatou svobodného obchodu. V okamžiku, když začne někdo tvrdit, že máme svobodně a bez nátlaku sledovat jen jeden azimut, zcela jasně z toho vyplývá, že se chce podřizovat a stát se vazalem. Jeden azimut není ve svém výsledku svobodný, obsahuje závislost. Politika jednoho azimutu je pro malý stát rovna politice vazalství, protože malý stát v tomto azimutu hraje slabšího a podřízeného. Může snadněji nastat situace monopolního vydírání, omezenou tvorbu cen a omezení svobody nejen ekonomické, ale následně i politické. Tzv. ekonomická závislost je výraz, který by neměl svobodný člověk vůbec slyšet, vždyť svoboda volby je právě ta svoboda, o které hovoříme ve spojitosti s demokracií a lidskými právy. Konečně vždy jen tenkrát jsem svobodný, když si mohu vybrat i zaměstnání (i když někdy se ztrátou), pokud tuto možnost nemám, jsou mi veškeré jiné svobody zbytečné a víme dobře, že lidé ekonomicky závislí se smějí, když jim někdo řekne, že žijí ve svobodné zemi. Se státem je to v jeho doméně totéž. Principy svobodné ekonomiky platí pro jakýkoliv subjekt. Svoboda je nezastupitelná.

Ekonomická bezpečnost.

  Ekonomická bezpečnost je spojena pouze s rozsahem azimutů obchodu. Když mi nedodá jeden, dodá druhý nebo třetí. V jednom azimutu se to dělat nedá a závislost je viditelná. Když v Dukovanech nevyhovovalo jaderné palivo od Wetinghouse, objednali od Rosatomu. Oba dodavatelé vědí, že jsou zaměnitelní, a tak nikdo z nich nemůže vydírat. To je účel strategie všech azimutů. Když vyloučíme zcela Rosatom, budeme nejspíše závislí jen na Westinghouse a něco takového svobodný člověk neudělá a nedivím se, že přes všechny nátlaky to ministr Havlíček udělat nechtěl. Je potom spíše jen otázka ceny, která z firem to postaví, ale bezpečnostní strategie neznamená vytvořit monopol. Musí být dodávky paliva a náhradních dílů zaměnitelné, nebo si je musíme dokázat zajistit sami v rámci firmy nebo na trhu v jiných zemích. Pokud někdo mluví, že volbou Westinhouse jako dodavatele, si zajistíme bezpečnost, jistě i člověk dost málo znalý ekonomiky se musí smát. Ekonomická bezpečnost se zajistí jen otevřenými azimuty. Naivita se nevyplácí. Hodní kmotříčci neexistují a nikdy jsme je nepoznali.

Vazalství a jeho příčiny

  Vazalství může vzniknout přirozeně různými příčinami navázáním na jeden azimut, když odpadnou jiné azimuty. Vývojem bývalých kolonií vznikla přirozená závislost na metropoli, protože to nešlo jinak než navázat na kontakty a obchodní styky z doby kolonialismu. V dalším vývoji, pokud byl stát opravdu svobodný, se ukázalo, zda jde styky změnit na výhodnější s jinou zemí. Otevřením nových azimutů vznikla konkurence a byl odstraněn hlavní důvod kolonialismu – monopolní vydírání. Otevření nových azimutů nutilo původní dodavatele z metropole se přizpůsobit světovému trhu a jejich koloniální výsady zmizely.

  Tím lze i naznačit, že úsilí o jeden azimut je v podstatě úsilí kolonizátorské. Metropole si obvykle s politikou více azimutů nedělají hlavu, ale snaha zcela jistě přirozená je, aby kolonie tuto možnost neměla, pokud je zájem, aby zůstala kolonií. Takovou snahu lze vidět i v případě obchodních vztahů s Českou republikou – manipulovat tak, abychom se stali kolonií.

  Snaha našeho státu by měla směřovat k vymanění z kolonialistického vlivu a dělat důsledně politiku všech možných azimutů. V případě jaderné energetiky bychom měli být opatrní, protože je v zájmu každého dodavatele manévrovat odběratele do pozice vazala. To je vidět i na dodavatelích spotřebního zboží, jak znemožňují se dostat dovnitř výrobku, jak se snaží svoje náhradní díly lokalizovat do svých značkových opraven, jak využívají svého dílčího monopolu k neúměrně vysokým cenám náhradních dílů. Hned po koupi výrobku se dostáváme do závislosti, kterou můžeme akceptovat, pokud jde o mlýnek na kávu za 60 Kč, nikoliv v případě jaderné energetiky.

  Zde je též docela na místě otázka, zda si můžeme jaderný blok postavit sami, a veškeré peníze utratit doma pro vlastní lidi, zaměstnat vysoce kvalifikované odborníky apod. Přesto asi se musí některé technologické celky koupit, tak aby byly zaměnitelné, což je ovšem možné udělat během výstavby podle situace, jaká na trhu v tu dobu bude. Dělat smlouvu s jednou firmou na desítky let je riskantní. Dovedu si představit jaké budou sabotážní snahy ze strany fanatických ekologů, mohou se vyskytnout nové druhy energie.

  Vedle přirozených druhů vazalství jsou druhy, které pochází zvnějšku obchodního cyklu. To jsou nějaké politické, mocenské nebo vyděračské snahy. Tyto snahy o nepřirozené vazalství obchodům neslouží a údajný důvod v bezpečnosti neobstojí, protože ta je přece v samotném obchodu promítnuta, neboť i ona je obchodovatelná.

  Obchodní strategie všech azimutů musí být podporována politikou stejného zaměření, protože vytváření obchodních vztahů se bez politiky neobejde. Omylem jsou názory, že můžeme obchodovat se zemí, které jsme vypověděli diplomaty (alias zpravodajce) a vedeme s ní informační válku. S takovou zemí potom obchody skomírají, podnikatelům jsou v této zemi kladeny překážky, nedostávají doložky nejvyšších výhod apod. Demokratická země, ve které se vláda zodpovídá občanům, by měla mít jasno v tom, proč takovou politiku dělá a je otázka, zda lidé takovou politiku schvalují.

Závěr: národní zájem nebo vazalství

 Proč se vazalové podřizují? To lze obtížně určit. Obecně lze pouze konstatovat hanáckým rčením (přeloženo): Jsou blbí nebo navedení. Dělají to z ideologické zaslepenosti, neznalosti, nebo je někdo nějak získal, což může mít velkou řadu scénářů. Od nějakého společného členství v nějakém spolku, přes vzájemně propojené vztahy, až po vydírání a vyplacení odměny. V obou případech jsou to pro naše občany zhoubné jevy a doplatíme na ně. Zcela na začátku stála ztráta emotivního vztahu ke svému státu, národu a zemi. Nedostatek výchovy k vlastenectví. V prostředí beznárodnosti se vytváří nihilistické podhoubí, lidé nejsou zakotveni v domově, převažují spory a chybí myšlenka jednoty a vědomí společného cíle. Je zachována velmi slabá sociocentrická vazba, lidé jsou spíše egoističtí, nebo svoji sounáležitost cítí jen v malém kolektivu spolku, strany, sportovního klubu apod. Toto prostředí se vytvořilo převážně v době po převratu v r. 1989 a dnes dorůstá generace, ve které tyto vlastnosti převažují. Působení globalistických sil v tzv. neziskových organizacích je viditelné.

  Přitom globalismus sám by měl především dbát o světový obchod a politiku všech azimutů. Globální hráči to dělají jen tam, kde se jim to hodí, neplatí to pro kolonie.